Články odjinud

Řecký ostrov zoufalství. Lesbos je stále přeplněný migranty, podmínky v táborech jsou katastrofální

Řecký ostrov zoufalství. Lesbos je stále přeplněný migranty, podmínky v táborech jsou katastrofální

Migrační krize, která před třemi lety s největší silou zasáhla řecké ostrovy, pomalu utichá, při pohledu do některých uprchlických táborů na jihu Evropy to tak ale stále nevypadá. Na ostrově Lesbos v současnosti přebývá přes 7800 běženců, kteří už řadu měsíců žijí v otřesných podmínkách přeplněných uprchlických táborů. Jako peklo na zemi migranti popisují hlavně tábor Moira, kde dnes přežívá asi 5500 lidí, přestože byl původně vystavěn pro méně než polovinu. Příběhy jeho zoufalých obyvatel přinesl americký deník The New York Times.

Tábor Moira na řeckém ostrově Lesbos praská ve švech. Během migrační krize se oblíbený turistický ráj stal pro tisíce běženců vstupní branou do Evropy, mnozí ale na ostrově zůstávají dodnes. Sen o novém životě se jim pomalu rozplývá před očima, do domovských zemí se však vrátit nemůžou nebo nechtějí, zůstávají zde proto uvízlí bez možnosti pohnout se někam dál.

Jedním z nich je i 26letý Jahangir Baroch z pákistánského Balúčistánu. „Proč jsem tady?“ ptá se zamyšleně mladík, který strávil další bezesnou noc v plechovém kontejnerovém domě nechvalně proslulého táboru Moira. V jeho dočasném obydlí v noci nešla elektřina. „Bylo to jako v lednici,“stěžuje si a dodává, že by chtěl odejít do Athén. „Pokud mě nechcete, chci odejít do jiné země,“ říká pro NYT.

To samé by si přály tisíce dalších lidí uzamčených za zdmi tábora, takové štěstí ale mají jen někteří. Pokud jim úřady schválí žádost o azyl, jsou dopraveni na pevninskou část Řecka. Neúspěšní žadatelé jsou posíláni zpět do Turecka, a to na základě dva roky staré dohody s Evropskou unií. Návraty jsou ale velmi pomalu – od ledna bylo do Turecka dopraveno jen 64 lidí.

„To není místo, kam byste se chtěli dostat,“ říká 27letý Afghánec Amir Ali, který v Moiře přežíval 11 měsíců. Z bezvýchodné situace se rozhodl dostat sám. Z tábora proto odešel a našel si práci, tisíce dalších ale v děsivých podmínkách zůstávají.

Promočené stany, časté výpadky elektřiny a nedostatek teplé vody i během zimních měsíců – to je každodenní realita přeplněného tábora. Někteří obyvatelé Moiry se snaží zahřát i tím, že si rozdělají oheň ve stanu, v důsledku tragických nehod zde proto v minulém roce zemřeli lidé.

Fronty se v táboře stojí téměř na všechno a zoufalí obyvatelé často propukají v hněv, na denním pořádku tak je i násilí a krádeže. O tom ví své i 26letý inženýr z Iráku Samir al-Habr, který každý den usíná s mobilem, penězi a cigaretami po kapsách.

„Toto místo není dobré,“ říká Samir, který má stále v paměti, jak před ním bojovníci Islámského státu popravili otce a bratra. Trauma, které si přinesl z Iráku, se v Moiře jen prohloubilo. Místní lékaři potvrdili, že trpí posttraumatickou poruchou a s tím související nespavostí, nočními můrami, sluchovými halucinacemi a objevují se u něj i sebevražedné tendence.

Nejtěžší je však situace v táboře pro ženy, které jsou častým terčem znásilnění. Zažila to i 30letá Afghánka, která ze strachu z manžela odmítla uvést své jméno – právě před ním z Afghánistánu uprchla, když se jí pokusil zabít. V Turecku ji pak prodali pašerákovi, který ji uvěznil v místnosti bez světla, nedával jí najíst a celý týden mu sloužila jako sexuální otrokyně.

Úlevu jí nepřinesl ani příjezd do Moiry. „Když jsem tu situaci viděla, chtěla jsem se zabít,“ říká Afghánka pro americký deník. Kvůli nedostatku místa musela zpočátku spát ve stanu, který byl společný pro muže i ženy. Ten nejhorší zážitek ale přišel jednou v noci, kdy se ztratila v lese poblíž tábora. Ve tmě ji neznámý muž popadl ze zadu a znásilnil. Vše oznámila na policii, ta ji ale poslala zpět do tábora. „Chtěla jsem se zabít,“ vzpomíná.

Ředitel tábora Giannis Mpalpakakis přiznává, že podmínky v Moiře nejsou dobré, sám je ale bezradný. „Opravdu se snažíme těmto lidem pomoci, není nám to jedno,“ říká pro NYT. „Přeplnění je pro nás velký problém. Co se týče počtu lidí na metr čtvereční, je Moira nejvíce přeplněným místem na světě,“ vysvětluje ředitel tábora, který očekává, že s teplejším počasím bude počet nově příchozích ještě růst.

„Potřebujeme, aby se tok migrantů z Řecka do Turecka zvýšil a z Turecka do Řecka snížil,“ říká úředník Miltos Oikonomidis. To se ale zatím zdá jako velice obtížný úkol. K řeckým ostrovům nepřiplouvají jen váleční uprchlíci, kteří mají nárok na získání mezinárodní ochrany, ale i lidi hledající lepší životní příležitosti.

„My z Alžírska, Maroka nebo Tuniska nemůžeme odejít,“ říká 20letý Alžířan, který se snaží obejít úřady a dostat se do Athén schovaný v nákladních automobilech. Zatím bezúspěšně – vojáci ho vždy objeví. Bude to ale zkoušet dál. Ví, že jeho šance na získání azylu jsou minimální.

Naději na lepší budoucnost neztrácí ani 29letý Eritrejec Isaac Hielo, jehož nejbližší rodina zemřela na AIDS. „Zítra je další den, nebo ne?“ říká pro New York Times.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud