Schůzka Merkelové a Macrona jako start reformy EU. Míč bude brzy na straně Česka, tvrdí expert | info.cz

Články odjinud

Schůzka Merkelové a Macrona jako start reformy EU. Míč bude brzy na straně Česka, tvrdí expert

Jen dva dny poté, co byla počtvrté jmenována do funkce německé kancléřky, se dnes Angela Merkelová sejde s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Nejvýše postavený muž Francie, který už v polovině loňského roku přišel s návrhem na reformu eurozóny, čekal na sestavení nové německé vlády velmi netrpělivě. Německo s Francií totiž plánují do června představit kompromis unijní reformy, která bude postavená především na změnách eurozóny tak, aby se do budoucna předešlo finančním krizím, jako byla ta, kterou EU musela řešit od roku 2008. Poté, co dvě nejsilnější země Evropy sladí svoje často rozdílné pozice, se do procesu přidají i ostatní země unie včetně těch stojících mimo eurozónu. Česko a další se tak budou muset velmi brzy rozhodnout, zda se k reformě připojí, nebo zůstanou pozadu.  

„Je to určitě den, na který Macron dlouho čekal,“ komentuje dnešní schůzku francouzského prezidenta s německou kancléřkou odborník z Insitutu Jacquese Delorse Sebastian Maillard s tím, že obě země ovládá jakýsi pocit naléhavosti. Čas na reformu Evropské unie a potažmo eurozóny se totiž krátí – dílo by mělo být dokonáno ještě před volbami do Evropského parlamentu, které se odehrají v příštím roce a ve kterých by mohly ještě víc zesílit hlasy euroskeptických stran. Ty ovládly i nedávné volby v Itálii, které se tak staly posledním důkazem rozpolcených nálad evropských voličů.

Francouzský prezident, který požaduje zcela zásadní reformu eurozóny, ale musel půl roku čekat, než vítězná strana CDU kancléřky Merkelové sestaví novou vládu. Ta byla po měsících složitých vyjednáváních zpečetěna tento týden, kdy se Merkelová také počtvrté v řadě stala německou kancléřkou.

„Na německou vládu se už velmi nervózně čekalo, protože vláda v demisi byla samozřejmě plně funkční, ale jen pro zabezpečení běžné agendy, ale ne pro dlouhodobá strategická řešení. Takže teď na to konečně nastal čas a dnešní schůzka je takový první výkop,“ říká pro INFO.CZ odborník z Katedry německých a rakouských studií FSV UK Vladimír Handl s tím, že si je německá politika velkého tlaku vědomá také díky poslednímu vývoji v Evropě.

Dnešní schůzka tak bude pro budoucí reformu eurozóny zásadním startovacím bodem. O nutných změnách se však začalo hovořit už v souvislosti s ekonomickou krizí, která před osmi lety nejsilněji zasáhla Řecko, ale i další země, jako jsou Portugalsko nebo Irsko. Německo v čele s Angelou Merkelovou krizi řešilo především mezivládním přístupem, který podle Handla ale nepředstavuje řešení do budoucna.

„Dosavadní koncept Angely Merkelové, jak reagovat na krizi eurozóny, se už vyčerpal. Byl samozřejmě velmi úspěšný a eurozóna se díky tomu stabilizovala, ale dlouhodobé řešení to není. Dnes už německá politika chápe, že mezivládní princip nedostačuje tomu, aby se situace trvale stabilizovala, a ví, že jsou reformy nezbytné,“ říká Handl. Tuto změnu přístupu navíc posílil nástup Emmanuela Macrona, který ale ve svých návrzích jde mnohem dál, než by si Německo představovalo. Hledat kompromis mezi Francií a Německem, na kterém jejich lídři začnou pracovat už dnes, proto nebude žádný med.

„Myslím, že to jako vždy v německo-francouzském vztahu nebude jednoduché, nicméně to nesmí trvat příliš dlouho. Společný návrh Francie a Německa musí být na stole poměrně brzy – určitě před letním summitem v červnu. Do léta by tedy německo-francouzská strategie už měla být projednávaná v rámci EU, což samozřejmě vytváří tlak na ostatní, například i pokud jde o nás. Česká politika už nebude moct jen pasivně čekat a přihlížet, ale bude se muset k návrhům nějak vyslovit,“ říká Handl.

Vícerychlostní Evropu Merkelová nechce

Jaké reformy tedy možná velmi brzy budou mít země Evropské unie na stole? Návrhy Emmanuela Macrona počítají například se zřízením společného rozpočtu nebo postu ministra financí eurozóny. Místo ministrů financí jednotlivých zemí platících eurem by pak podle něj eurozónu měl řídit parlament složený ze zvolených zástupců. Ještě před zářijovými volbami do německého Bundestagu Berlín připustil, že by na některé návrhy byl ochotný kývnout, rozdíly však panují nad případnou podobou změn – například rozpočet eurozóny by měl být podle Berlína menší, než navrhla Francie. Jak to ale s pozicí Německa vůči reformě eurozóny vypadá dnes – půl roku od voleb?

„Koaliční smlouva ukazuje, že si je německá vláda vědomá, že mezivládní princip nestačí a reforma je potřeba. Je tam tedy příslib, že budou reformní proces podporovat, zatím to ale není příliš konkrétní. Určitě je pro Německo nepřijatelná jakákoliv představa o transformaci eurozóny do nějaké dluhové unie – prostě žádné přebírání odpovědnosti za rozpočtové deficity států eurozóny. To nepřichází v úvahu,“ říká Handl s tím, že například o zřízení společného rozpočtu nebo funkce ministra financí eurozóny koaliční smlouva zatím nehovoří.

S vlastním návrhem však vedle Francie už za minulé vlády Angely Merkelové přišlo i Německo – bývalý ministr financí Wolfgang Schäuble se hlasitě vyslovoval pro přeměnu Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) do jakési nové formy Evropského měnového fondu, o čemž hovoří i nově uzavřená koaliční smlouva mezi CDU/CSU a německou sociální demokracií.

„Zatím je v koaliční dohodě vidět transformace ESM do nějaké podoby Evropského měnového fondu a vytvoření rozpočtu, ze kterého by EU mohla finančně intervenovat v zemích, které zažívají sociálně ekonomické problémy. To by byl jakýsi investiční rozvojový mechanismus, ale ne dluhový – tedy neplatit za ty státy dluhy, to určitě ne. Zároveň s tím jdou – jako tradičně v německé politice – ruku v ruce plány na zesílení kontrolních pravomocí eurozóny, pokud jde právě o rozpočtovou zodpovědnost členských států eurozóny. To znamená: výměnou za podporu má být zajištěna větší disciplína, aby se peníze neutrácely nesmyslně. Toto je zatím německá pozice a o tom bude i debata s Francií,“ říká Handl.

Právě na tato témata se dostane i během dnešní schůzky v Paříži, kde se kromě Merkelová a Macrona sejdou také ministři financí obou zemí – Bruno Le Maire a nově zvolený Olaf Scholz z německé sociální demokracie. „Myslím, že nyní uvidíme velmi svižný francouzsko-německý postup formování jejich pozice a následně i pozice jednotlivých evropských institucí a ostatních národních států EU. Teď se dostáváme do zcela jiné dynamiky diskuze o reformě Evropské unie,“ poznamenává Handl.

Brzy se tak dostane i na Česko, které se bude muset rozhodnout, zda jako nečlen eurozóny reformu podpoří, nebo se bude držet zpátky. Jak upozorňuje odborník Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Německo se bude určitě snažit o to, aby Česko a další země střední a východní Evropy pozadu nezůstaly.

„Německá priorita je udržet Evropu 27 zemí, a bude tedy dělat vše pro konsenzus s ostatními. Angela Merkelová stejně jako další němečtí politici má obavy, že pokud se bude proces vícerychlostní Evropy prohlubovat a projeví se i v institucionální výstavbě Evropské unie – tedy že na reformu přistoupí jen část a ostatní země budou stát stranou –, bude se soudržnost Evropské unie oslabovat a bude hrozit její případný rozpad. Německo v čele s Merkelovou je tedy v tomto ohledu největší spojenec střední a východní Evropy, nebo členských zemí EU mimo eurozónu, protože nechce, aby se tyto státy dostávaly na periferii a vzdalovaly se od jádra EU,“ říká odborník.

Handl přitom zmiňuje, že se podobnému scénáři bude Německo snažit všemožně bránit také proto, že si jsou země střední a východní Evropy s Německem velmi blízké. Stejně jako Německo například podporují politiku vyrovnaného rozpočtu v EU. „Německo a země severu jsou v rámci eurozóny vůči zemím jihu v menšině, a tlak na rozvolnění rozpočtové odpovědnosti tam je proto trvalý. Čili Německo ty země, které sdílejí podobné principy hospodářské politiky, potřebuje, a bude nás tam chtít udržet,“ vysvětluje politolog.

Nicméně tam je ale stále jedno velké „ale“ a pokud se země mimo eurozónu nebudou chtít na reformě podílet a dohodnout, německá politika bude muset (sic nerada) na reformu eurozóny přistoupit bez nich. Reforma by se tak rozeběhla pouze v rámci zemí platících eurem.

„Myslím, že to je jasný scénář: pro Německo je tu zcela jasná a prioritní funkčnost EU. Jestliže ale některé státy nebudou ochotny reformní proces podpořit a budou se samy vydělovat, soudržnost EU jako celku spadne pod stůl, protože v tomto kontextu Německo nakonec přijme fakt, že se ve více rychlostech skutečně pojede. Ten míč tedy bude velmi brzy na straně české, polské nebo maďarské politiky, aby se k tomu nějakým způsobem postavily a zabránily tomu, aby se ocitly na periferii. A to teď bude skutečně hrozit,“ varuje Handl na závěr.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud