Zaváhání, které může ještě mrzet. S koncem Tuska ztratí Visegrád silný hlas v Evropě | info.cz

Články odjinud

Zaváhání, které může ještě mrzet. S koncem Tuska ztratí Visegrád silný hlas v Evropě

„Rozdělení Evropy na Západ a Východ je nyní minulostí.“ Tak v roce 2014 komentoval jmenování Donalda Tuska do čela Evropské rady předseda organizace DemosEuropa Paweł Świeboda, podle něhož bylo tehdejší zvolení bývalého polského premiéra šéfem unijních summitů úspěchem nejen pro Varšavu, ale pro celou střední Evropu. V listopadu však Tuskův mandát končí a s tím přijde o silný hlas v Evropě i visegrádská čtyřka.

Opomineme-li úspěch Jerzyho Buzka – dalšího bývalého premiéra Polska, který v letech 2009-2012 vedl Evropský parlament – jmenování Donalda Tuska do čela Evropské rady bylo pro země visegrádské čtyřky první velkou příležitostí, jak dosáhnout na jeden z vrcholných postů v rámci Evropské unie. Po mimořádném (a zároveň rekordně dlouhém) summitu, na kterém se unijní lídři po zdlouhavém vyjednávání minulý týden dohodli na rozdělení nejvyšších bruselských postů, je ale jasné, že nové členské země budou opět hrát druhé housle.

Přestože se visegrádským zemím podařilo zablokovat jmenování socialisty Franse Timmermanse na předsedu Evropské komise, na žádný z významných postů nedosáhly – do čela Komise byla jmenována Němka Ursula von der Leyenová, Evropskou centrální banku má vést Francouzka Christine Lagardeová, novým šéfem unijní diplomacie by měl být Španěl Josep Borrell a konečně nástupcem po Tuskovi, který bude příštích pět let řídit unijní summity, má být Belgičan Charles Michel.

Státy střední a východní Evropy tak ze hry o bruselské trůny odešly s prázdnýma rukama. „Je to samozřejmě porušení geografické rovnováhy. Předpokládalo se, že tento problém bude časem překonán a zvolení Donalda Tuska před pěti lety bylo důkazem toho, že náš region je schopen na takto vysokou pozici vyprodukovat silného nominanta,“ říká pro INFO.CZ odborník na evropskou a polskou politiku z Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál.

Podle Dostála je proto nyní důležité, aby region střední a východní Evropy nyní ukořistil alespoň křeslo předsedy Evropského parlamentu pro druhé dvouapůlleté období – to první bude patřit italskému socialistovi Davidu-Mariu Sassolimu, pro kterého minulou středu hlasovalo celkem 345 europoslanců. Sassoli bude unijní instituci sídlící ve Štrasburku vést do ledna roku 2022, kdy si plénum zvolí předsednictvo nové.

Tuskových pět let

Navzdory principu regionální rovnováhy, který má být při obsazování nejvyšších unijních postů jedním z hlavních vodítek, se tak na země střední a východní Evropy nedostalo. „Je zřejmé, že geografická rovnováha tu zachována nebyla,“ komentoval výsledek summitu předseda litevské vlády Saulius Skvernelis, který si sice postěžoval, že nové členské země na žádný klíčový post nedosáhly, na druhou stranu ale ocenil, že se po nekonečných hodinách těžkého vyjednávání podařilo najít kompromis – a to i díky Tuskovi, který má vedení unijních summitů na starost.

Ani začátky bývalého polského premiéra nebyly snadné. „Střední a východní Evropa neměla kromě Tuska nikoho jiného a panovaly pochybnosti, jestli Tusk tuto roli zvládne,“ říká Dostál s tím, že největší obavy vyvolávala jeho nedostatečná znalost angličtiny, kterou se Tusk začal učit až v pokročilejším věku. Navzdory prvotním pochybnostem se však rodák z Polska role zhostil se ctí a získal si uznání i mezi starými členskými zeměmi.

„Tusk dokázal, že Evropská rada může být zdatným konkurentem Evropské komise – to je jedna z věcí, která se mu podařila a není podle mě nijak široce vnímaná,“ říká Dostál s tím, že v souvislosti s politizací Evropské komise se Evropské radě pod vedením Tuska podařilo dobře nastavit mantinely pro fungování a pravomoci jednotlivých institucí.

Důležitou roli však bývalý polský premiér sehrál také během migrační krize, která Evropu zasáhla v roce 2017 a na následující roky blok hluboce rozdělila. Pozdvižení vyvolal hlavně kritikou uprchlických kvót na summitu v prosinci 2017, kde prohlásil, že politika kvót, kterou vede Evropská komise zejména proti zemím Visegrádu, je neúčinná a unii rozděluje. Nebýt Tuska, rozdělení Evropy nad migrační politikou by tak bylo mnohem výraznější.

„Bez něj by fragmentace, kterou dnes zažíváme, byla ještě větší – hlavně proto, že by Evropská komise neměla onoho silného protihráče. Proto je také zajímavé, že se souboj o vrcholné unijní posty vedl hlavně o křeslo předsedy Evropské komise a role šéfa Evropské rady byla do jisté míry opomenutá,“ míní odborník AMO.

Velké zásluhy za jednotnost evropské osmadvacítky si však Tusk připisuje také v otázce brexitu – byly to totiž evropští lídři pod vedením Tuska, kteří úkolovali unijního vyjednavače Michela Barniera pro rozhovory s Londýnem. Právě odchod Spojeného království z EU přitom Tuskovo působení poznamenalo asi v největší míře a bylo to slyšet i na jeho mnohdy velmi ostrých komentářích.

„Zajímalo by mě, jak vypadá speciální místo vyhrazené v pekle pro ty, kdo prosazovali brexit, aniž by měli alespoň náznak plánu, jak jej bezpečně zařídit,” řekl v únoru novinářům Tusk po jednání s předsedou irské vlády Leo Varadkarem. Brexit je totiž pro Tuska něco, co hluboce narušuje liberální demokratický řád, ve který celý život věří.

Nedostatek osobností není hlavní problém

Přestože ani Tuskovi zpočátku mnozí nevěřili, během pěti let v křesla šéfa unijních summitů si získal renomé a respekt zemí západní Evropy. Podle některých komentátorů je tak jedním z důvodů, proč země střední a východní Evropy na příštích pět let nebudou mít zastoupení ve vysokých unijních funkcích, mimo jiné to, že region v současné době podobně výraznou a schopnou personu nemá. Podle Dostála však kámen úrazu leží jinde.

„Myslím, že region tyto persony má, ale nebyly předloženy členskými státy. Už jen mezi polskými europoslanci najdete několik bývalých premiérů či premiérek nebo bývalých ministrů zahraničních věcí. To jsou z hlediska politických zkušeností skutečně těžké váhy, ale v té složité logice rozdělení nejvyšších funkcí v EU to nevycházelo – buď byli z opoziční strany, nebo neměli dostatečné zkušenosti s evropskými institucemi,“ vysvětluje odborník.

Jednou z polských premiérek, která nyní sedí v Evropském parlamentu, je například Beata Szydłová. V první řadě byl ale nejviditelnějším možným kandidátem zemí V4 současný místopředseda Komise Maroš Šefčovič ze Slovenska a často skloňované bylo v této souvislosti i jméno litevské prezidentky Daliy Grybauskaitė, o níž se hovořilo jako o možné Tuskově nástupkyni. I díky ní mohly mít nové členské země v unijních institucích zastoupení, zejména lídři visegrádských zemí však veškerou svou energii nasměrovali hlavně proti neoblíbenému socialistickému kandidátovi.   

„Největší problém byl ten, že Visegrád investoval veškerý svůj politický kapitál do zablokování Timmermanse, a na něčem dalším už se nedokázal domluvit. Nesnažili se najít dohodu ani na širším půdorysu, než byl ten visegrádský,“ uzavírá Dostál.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud