24. 05. 2017 • 15:04
Zhruba šestkrát ročně sedám do linky lowcostových aerolinek a trávím dvě hodiny v letadle na trase Praha–Manchester. Dostat se tam je jednoduché. Dostat se zpátky do Prahy? Hodně složité.
Poté, co jsem 7. října 2001, kdy začala válka v Afghánistánu, strávila na jednom z newyorských letišť šest hodin ve frontě na bezpečnostní prohlídku, se na letištích nikdy nedivím. Ničemu. Ani svlékání šestinedělního dítěte, ani ochutnávání vlastního mateřského mléka, ani chození do uzavřených kójí pro ženy, kde vás svléknou a nakonec vezmou ponožky, protože je na nich „něco divného“. Snažím se to maximálně respektovat.