Když byl Miloš Zeman na začátku roku 2013 zvolen hlavou státu, bylo jasné, že je to malér. Po celou dobu kampaně si počínal jako demagog, opíral se o lži a nenávistné předsudky, táhl za sebou to nejhorší, co lze ve veřejném životě najít.
Miloš Zeman – prezident je už pár let jedním ze symbolů konce polistopadové éry a bez nadsázky se dá říct, že je to hlava státu, která soustavně škodí vlastní zemi.
Na Hradě vzniklo specifické mocenské centrum, které podkopává českou i evropskou bezpečnost a šíří do společnosti bludy, nenávist, xenofobii a bezpříkladné křupanství.
Zemanův vliv nevychází ani z jeho neobyčejných schopností (ne, že by snad schopnosti neměl), ani z významu jeho úřadu daného ústavou (prezidentské pravomoci nejsou až na výjimky příliš důležité), nýbrž z rozkladu tuzemské i mezinárodní politiky.
Vychází i z unáhleně a nesmyslně zavedené přímé volby, kvůli níž je Zemanův mandát silnější než mandát jeho předchůdců.
Stávajícího prezidenta zrodil dlouholetý úpadek politiky a politických mravů a následná celospolečenská hysterie, která vynesla na vrchol i Andreje Babiše a hnutí ANO. Není náhoda, že se s Babišem doplňují, pomáhají si, dočasně se potřebují.