Články odjinud

Batličku zabili nacisté injekcí benzenu do srdce. Jeho ostatky si manželka musela koupit

Batličku zabili nacisté injekcí benzenu do srdce. Jeho ostatky si manželka musela koupit

Byl policistou v Šanghaji, v jeho pražském bytě ho navštívil perský šáh a holýma rukama rdousil hady. Život Otakara Batličky měl být prý podobně dobrodružný jako jeho povídky, které za války vycházely společně s Rychlými šípy v časopise Mladý hlasatel. Dobrodruh, který zcestoval půl světa, ale také pojišťoval psy a řídil pražské tramvaje, zemřel před 77 lety, když mu nacistický lékař v koncentračním táboře Mauthausen vstříknul do srdce benzenovou injekci. Zaplatil tak za svoji odvahu a přímou účast v odboji.

Příběhy Otakara Batličky, které v 70. letech přepracoval výtvarník Petr Barč, připomíná nová publikace Příběhy statečných, která přibližuje jak Barčovu práci, tak osud Batličky, který byl v jeho poslední fázi výrazně spojen s protinacistickým odbojem.

„V úterý 14. října 1941 vyrazil Otakar Batlička, jako obvykle, časně ráno do práce. Vyšel na nepříliš široké schodiště a scházel dolů… Proti němu kráčeli dva muži. Ohlédl se. Jiní dva sestupovali z třetího patra. Než se nadál, byli u něho. V jejich rukou se zableskly pistole a elipsovitá známka na řetízku – služební průkaz německé Státní policie,“ popisuje Batličkovo zatčení badatel Jaroslav Čvančara. Autorovi dobrodružných povídek Rájem i peklem nebo Na vlně 57 metrů zbývaly tehdy čtyři měsíce života. Jeho osud se měl ale původně odvíjet úplně jinak.

Topol Show

V 18 letech utekl k cirkusu a odplul do Jižní Ameriky

Mystifikace kolem Batličkova života
Neuvěřitelná svědectví o Batličkově dobrodružném životě se začala objevovat především v 60. a 70. letech, kdy student FAMU Petr Sadecký začal znovu vydávat Batličkovy povídky. Aby se zvýšil zájem o zapomenutého autora, začal Sadecký podle Čvančary do Batličkova životního příběhu dodávat různé senzační odbočky, které z Batličky vytvořily moderního barona Prášila. Protože jeho život byl už tak dost zajímavý, některé mystifikace se natolik vžily, že dlouho nikoho nenapadlo je zpochybňovat.

Batlička se narodil 12. března 1895 na Královských Vinohradech. Matka mu zemřela, když mu byly tři roky a otec na chlapce moc času neměl. Učení ho příliš nebavilo, raději se potloukal venku se svojí partou pojmenovanou Tarantule – slíďák. Chodil za školu a měl problémy nejen s otcem, ale i s profesory na gymnáziu. Právě neshody měly 14letého Batličku údajně vyhnat z domova, kam měl po měsíci od svého zmizení poslat otci lístek z Argentiny se vzkazem: „Nemám, co jíst, nemám, kde spát, mám se nádherně. Ota“. Tato situace ale pravděpodobně patří k dalším z mystifikací, které se kolem osoby Batličky rojily především v 60. a 70. letech, aby zvýšily prodeje jeho příběhů.

„Otakar zažádal o vystavení cestovního listu s doporučujícím podpisem svého otce až v roce 1911 (to mu bylo už 16 let – pozn. red.). Jako cíl cesty udal Itálii. Ale spolu s dvěma kamarády Václavem Divíškem a Františkem Felzmanem zamíříil na Západ, do Německa. Při pokusu dostat se na loď plující do Ameriky byli 9. ledna 1912 zadrženi a z Gaisbach-Wartbergu eskortováni zpět do Prahy,“ vysvětluje Čvančara. První pokus o útěk do neznáma nevyšel, Batlička navíc dostal tříměsíční podmíněný trest.

O rok později se mu to však již podařilo. Odešel z domu a spolu s kamarádem z Ostravy se v Drážďanech přidal jako pomocník k cirkusu Sarassani. Když se dostali do Hamburku, přihlásili se jako plavčíci na loď směřující do Jižní Ameriky. A tam začala Batličkova dobrodružství. Poznával divokou přírodu a pralesy, a ač zpočátku bojoval s neznámým jazykem, postupně si ho osvojil a podnikal výpravy k Amazonce. Na život si vydělával příležitostnými pracemi. Právě toto období se nejvíce promítlo do jeho dobrodružných příběhů, které se odehrávají v exotických krajích.

Do Evropy se vrátil kvůli válce. Málem ale zahynul ve vlnách Atlantiku

Když v roce 1914 vypukla první světová válka, byl Batlička právě v Buenos Aires. Jako občan Rakouska – Uherska se musel přihlásit na konzulátu a jet bojovat do Evropy. Tehdy jej od smrti ve vlnách Atlantiku zachránilo štěstí.

„Prvním evakuačním parníkem Prinz Hohenzollern naštěstí neodplul. Když tato loď vyplula z neutrálních vod na širé moře, Angličané loď potopili. Z pasažérů se prý nikdo nezachránil,“ popisuje Čvančara. Druhá loď Olaf, která plula pod neutrální norskou vlajkou, ale také skončila na dně oceánu, když se neúspěšně pokoušela prorazit námořní blokádu. Jedním z mála cestujících zachráněných z vln byl právě Batlička. Britové jej umístili do zajateckého tábora na ostrově Isle of Man. Na podzim 1917 vstoupil Batlička do britské armády, ale už začátkem roku 1918 dezertoval. Na podzim se pak vrátil domů do nového samostatného státu.

„Odjel ale znovu do zahraničí, tentokrát do New Yorku, kde několik měsíců pracoval jako řidič metra,“ dodává Čvančara. Počátkem roku 1920 se ale definitivně vrátil domů. Dobrodružné výpravy si 25letý mladý muž začal kompenzovat alespoň boxováním a závoděním na motorce. Vystřídal také řadu zaměstnání.

Protože mu chyběla maturita, uplatnění sháněl těžko. Vyráběl čistící prášky, pojišťoval psy a pracoval díky znalosti jazyků také v pražské pobočce YMCA. Posléze se stal nakrátko také úředníkem dopravní námořní společnosti United American Lines. Měl zájem také provázet cizince po Praze, ale nedostal povolení. Údajně také proto, že si úředníci vzpomněli na jeho podmíněný trest z roku 1920 a také kvůli tomu, že dostal pokutu 20 korun za rychlou jízdu na motocyklu.

Z dobrodruha se stal řidič tramvaje, spisovatel a odbojář

První stálejší zaměstnání získal až v roce 1927 u Elektrických podniků hlavního města Prahy. Začínal jako zřízenec a výhybkář, později se stal řidičem tramvaje a úředníkem. Spolu s určitým životním zklidněním se začal Batlička zajímat o tehdy nový obor – radiotelegrafii. Nijak ho neodradila nutnost složit náročné zkoušky a v roce 1929 si pořídil první radiostanici a začal lovit v éteru. Přestože dostal od asociace radioamatérů diplom za radiové spojení se všemi kontinenty, není pravda, že by se mu povedlo spojit se vzducholodí Umberta Nobileho. To byla jen další z řady fantasmagorií, které Batličkův život obestírají.

Povídka Voláme Hurst... voláme Hurst...Povídka Voláme Hurst... voláme Hurst...autor: Kniha Příběhy statečných /Toužimský & Moravec

Zatímco se z Batličky stal uznávaný radioodborník, v redakci časopisu Mladý hlasatel, kde se objevovaly komiksy Rychlých šípů, hledali schopného autora dobrodružných povídek. Díky různým doporučením společných přátel se do redakce dostal právě Batlička, který byl všem znám jako dobrodruh, který uměl skvěle vyprávět. V lednu roku 1939 tak vyšla v Mladém hlasateli jeho první povídka s názvem Voláme Hurst… voláme Hurst…, jejíž zápletkou je právě rádiové spojení s letadlem, které akutně potřebuje pomoc. V Mladém hlasateli vyšlo celkem 118 Batličkových příběhů až do května 1941, kdy časopis kvůli zákazu nacistických úřadů přestal vycházet.

Také 44letého dobrodruha se silně dotkla okupace a násilné vytvoření protektorátu. Přes své známé v redakci i z boxu se zapojil do odbojové skupiny Obrana národa, především jako zdatný radiotelegrafista. Z úkrytu v Dvořákově ulici na Smíchově vysílal tajné depeše a pohyboval se i jinde po Praze a Středočeském kraji, protože vysílačka se musela kvůli utajení stále přemísťovat.

Po měsících týrání přišla náhlá smrt při nacistických pokusech

Situace se začala dramaticky zhoršovat po nástupu Reinharda Heydricha do protektorátu v září 1941. V noci ze 3. na 4. října 1941 gestapo odhalilo v Jinonicích vysílačku Sparta I. Začalo peklo. Zatčení odbojáři podstupovali sadistické výslechy v centrále gestapa v Petschkově paláci. Nacisté nešetřili ani ženy. Po deseti dnech od odhalení vysílačky si gestapo došlo i pro Batličku.

Většinu zadržených následně převezli do Terezína, kde si sadističtí dozorci nenechali ujít žádnou příležitost, při které by mohli týrat vězně. Aniž by to zadržení tušili, 19. ledna 1942 je stanný soud odsoudil k trestu smrti. 6. února se pak vlak s českými vlastenci vydal na cestu do koncentračního tábora Mauthausen.

Bylo běžné, že mauthausenští dozorci nechávali vězně stát po horké koupeli nahé na mrazu. Po sérii pěstí a kopanců často zůstalo několik mužů ležet bez hnutí na zemi. Batličku dle líčení svědků po příjezdu do tábora nahnali do promrzlé cely pouze ve spodním prádle. Přestože i v Mauthausenu museli vězni pracovat a nosili na zádech i padesátikilové balvany z kamenolomu, byl to tábor, kam se chodilo umírat. Vlastenci to ale netušili. Aby do poslední chvíle nepojali žádné podezření, vlekli je dozorci na údajnou lékařskou prohlídku. Po upoutání na lůžko k nim ovšem přistoupil táborový lékař Erhard Krebsbach s injekcí plnou benzenu…

Manželce poslali sáček s popelem. Za manželovy ostatky ale musela zaplatit

Nacisté si potrpěli na pořádek, a proto je ze záznamů známé, že Otakar Batlička zemřel 13. února 1942 v 15:13. Lékař mu vstříkl injekci do srdce a jeho asistenti tyto pokusy na lidech dokumentovali. Společně s Batličkou zemřelo stejným způsobem ten den dalších 10 českých vlastenců. Byli to především odbojáři, kteří zajišťovali radiotelegrafické spojení se zahraničním odbojem.

Zřejmě poslední fotografie Otakara Batličky s manželkouZřejmě poslední fotografie Otakara Batličky s manželkouautor: Archiv Jaroslava Čvančary/kniha Příběhy statečných

Ani Batličkova smrt ale zrůdnost nacistů nezastavila. Koncem února protektorátní policie oznámila Batličkově manželce Martě, že její muž zemřel, údajně na zápal plic. Dostala zpět jeho pečetní prsten a několik drobností. Kromě toho jí úředník gestapa nabídl sáček s údajným manželovým popelem, za který ovšem paní Batličková musela bohatě zaplatit. Ostatky uložila do rodinného hrobu na Vinohradech.

V Batličkově pozůstalosti se navíc nachází zvláštní dopis. Na jeho pražskou adresu dorazil 2. února 1942 a jeho pisatelem byl říšský vojín Otto Schrader. „Vyjadřoval v něm upřímnou prosbu, zda by jej Batlička, jako jeden z nejznámějších radioamatérů, mohl zasvětit do tajů radiotelegrafie. Začínající radioamatér, pravděpodobně sudetský Němec, nemohl tušit, že jeho vlastní soukmenovci Otakara Batličku jedenáct dnů poté zavraždili,“ uzavírá Čvančara.

V článku jsou použity fotografie z knihy Příběhy statečných (2018, Toužimský & Moravec) z archivu Jaroslava Čvančary.

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo.

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I techto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud