Články odjinud

Čeští egyptologové slaví výročí. Jejich práce výrazně přispěla k poznání dějin Egypta

Čeští egyptologové slaví výročí. Jejich práce výrazně přispěla k poznání dějin Egypta

Česká egyptologie má díky desítkám odborníků výbornou pověst. Zásluhu na tom mají především vědci z Československého, nyní Českého, egyptologického ústavu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterým se v Egyptě podařilo dosáhnout řady jedinečných objevů. K nejznámějším patří odkrytí nekropole v Abúsíru, objev šachtového hrobu "správce paláců a kněze předčitatele" Iufaa či odhalení hrobky kněze Inpunefera. Letos 1. října uplyne 60 let od založení ústavu.

Českoslovenští vědci se už v 60. letech podíleli na záchranné akci UNESCO v Núbii v souvislosti se stavbou obří přehrady v Asuánu. Vody Nilu měly totiž pohltit velké množství unikátních památek. Československá vláda tehdy rozhodla, že místo přímé finanční pomoci vyšle odborníky.

Právě stavba Asuánské přehrady byla impulzem k založení ústavu. Zasloužili se o to především přední egyptologové Zbyněk Žába a František Lexa, který se stal prvním vedoucím ústavu. Vznikl tak ústav s pracovišti v Praze a v Káhiře, který dva roky po založení vyslal do Egypta první expedici.

V roce 1960, kdy po smrti Lexy převzal vedení ústavu Žába, totiž ústav získal koncesi pro výzkum na pyramidových polích v Abúsíru u egyptské metropole. Českoslovenští vědci tam zakrátko objevili velkou hrobku Ptahšepsese, vezíra 5. dynastie, která je zatím největší známou nekrálovskou hrobkou ze Staré říše. K dalším úspěchům ze 70. let lze řadit například objevení papyrového archivu Raneferefova zádušního chrámu, odkrytí a prozkoumání pyramidového komplexu královny Chentkaus a 20 dalších hrobek méně významných členů královských rodin.

V roce 1976 získali českoslovenští egyptologové od egyptských úřadů novou archeologickou koncesi na právo výkopů v jižní části Abúsíru. Tato koncese zahrnuje poměrně velké území o rozloze asi dvou kilometrů čtverečních. Egyptologický ústav se soustředil na tři skupiny památek. Profilovým projektem je archeologický výzkum staveb na královském pyramidovém pohřebišti většinou z doby před 2500 let před Kristem. Druhým okruhem je rozkrytí pohřebišť s hrobkami velmožů, členů královských rodin, kněží a třetí oblast zahrnuje zkoumání šachtových hrobů vysokých královských úředníků.

Další unikátní nálezy uskutečnili čeští egyptologové v druhé polovině 90. let. V listopadu 1995 objevili hrobku soudce Kara a k ní přilehlý rodinný hřbitov (z doby asi 2200 před Kristem), jejíž význam tkví v poměrně dobrém zachování reliéfní výzdoby hrobek. V březnu 1996 pak přišli 23 metrů pod zemí nedotčenou hrobku faraonova majordoma, starou asi 2500 let. Podobný unikátní nález se naposledy podařil koncem 30. let. A o dva roky později, v únoru 1998, otevřeli šachtovou hrobku vysokého kněze a správce faraonova paláce Iufaa. Tehdy šlo o zcela unikátní nález, neboť nevykradenou hrobku se podařilo nalézt naposledy v roce 1941.

V roce 2007 čeští archeologové objevili neporušenou pohřební komoru kněze Neferinpua z doby před čtyřmi a půl tisíci lety a hrobku kněze Inpunefera z období takzvané Staré říše. Před šesti lety objevili v Abúsíru hrobku princezny Šeretnebtej (Šert Nepti) z období 2500 až 2350 let př. n. l. Vedoucí české mise v Abúsíru, Miroslav Bárta, který je od roku 2013 vedoucím ústavu, poté řekl, že jde o výjimečný nález, který otevírá zcela novou kapitolu zdejších nekropolí.

Objev unikátní hrobky jednoho z královských lékařů jménem Šepseskafanch v roce 2013 se stal jedním z deseti nejvýznamnějších archeologických objevů roku, jejichž žebříček sestavil časopis Heritage Daily. V témže roce egyptologové objevili také hrobku velmože Kakaibaefa z 5. dynastie. V roce 2015 našli hrobku dosud neznámé královny Chentkaus III., manželky faraona Raneferefa. O rok později Češi oznámili, že našli v Egyptě unikátní 18 metrů dlouhý dřevěný člun starý čtyři a půl tisíce let.

Díky svému dlouholetému šéfovi Miroslavu Vernerovi (ve funkci 1975-2000) získal ústav v roce 2000 další koncesi, a to na výzkumy v okolí oázy Baharíja. Mapování oblasti začalo o tři roky později a čeští egyptologové se soustředili na osídlení ze Staré říše a na křesťanskou osadu ze čtvrtého a pátého století. V roce 2007 se českým vědcům, v jejichž vedení se po Vernerovi vystřídali Břetislav Vachala, Ladislav Bareš a Miroslav Bárta, podařilo odkrýt nedaleko Baharíji dosud neznámé doklady o osídlení z poloviny třetího tisíciletí před Kristem. V Západní poušti čeští vědci již dříve objevili římské vily a dílny.

Kořeny české egyptologie však sahají daleko před založení ústavu. Již na konci 19. století Jan Kminek-Szedlo přednášel egyptologii na Boloňské univerzitě a byl kurátorem egyptské sbírky místního muzea. Skutečné počátky vědeckého zájmu o Egypt v českých zemích jsou pak spjaty se jménem Františka Lexy, mimo jiné autora dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Lexa se už v roce 1919 stal soukromým docentem egyptologie na UK, o šest let později byl jeho zásluhou založen egyptologický seminář. K dalším významným postavám české egyptologie patřil Jaroslav Černý, který v roce 1946 odešel do Velké Británie a působil na univerzitách v Londýně a Oxfordu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud