Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Filosof filmového plátna Bergman se narodil před sto lety, proslavilo jej drama Sedmá pečeť

Filosof filmového plátna Bergman se narodil před sto lety, proslavilo jej drama Sedmá pečeť

Filmy mistra psychologického dramatu Ingmara Bergmana prostupují témata smrti, osamělosti a víry v Boha, jsou plné mezilidských konfliktů a úvah nad smyslem bytí. Věhlasný švédský režisér natočil na pět desítek snímků, k nimž si většinou sám psal scénáře a mnohé se staly součástí zlatého fondu světové kinematografie. Od narození tohoto filmového mága uplyne v sobotu rovné století.

Psycholog a filozof filmového plátna, či režisér žen, tak přezdívali Bergmanovi novináři. On sám se viděl jinak. „Bohém v životě, pedant v práci. Bydlel jsem velmi skromně, ženil se často, ale vlastně si na svůj soukromý život ani nevzpomínám. Zpětně jej mohu sestavit podle svých filmů a režií her. Nevím, kdy se narodily děti - tak nějak mezi filmy,“ prohlásil kdysi filmový tvůrce, který od konce 60. let žil v ústraní na ostrově Farö v Baltském moři.

V zahraničí jej proslavilo křižácké drama Sedmá pečeť (1957), do něhož poprvé obsadil svého pozdějšího dvorního herce Maxe von Sydowa, a dále trilogie Jako v zrcadle, Hosté večeře Páně a Mlčení. Velký ohlas měly i jeho filmy o partnerských vztazích, z nichž nejslavnější jsou Scény z manželského života a Šepoty a výkřiky.

V nich mohl Bergman uplatnit bohaté zkušenosti z pěti manželství a řady milostných avantýr. Měl devět přiznaných dětí, dceru Linn (dnes spisovatelku) mu porodila i dlouholetá partnerka, norská herecká hvězda Liv Ullmannová. Ta patřila do okruhu jeho herecké „stáje“, kterou dále tvořily herečky Gunnel Lindblomová, Bibi a Harriet Anderssonovy nebo Ingrid Thulinová.

Po dalších dnes již slavných snímcích - Lesní jahody, Tvář nebo Podzimní sonáta, natočil jako poslední autobiografický kus Fanny a Alexandr (1982), ve kterém řešil i svá traumata z dětství a vztah k otci.

Své dětství totiž prožil v silně religiózním prostředí, "v těsném, nesnesitelně blahobytném světě zvětralých zákonů a zkamenělých přikázání". Jeho otcem byl luteránský pastor, který od dětí vyžadoval přísnou disciplínu.

Filmovou branži, kterou Bergman neváhal označit "za průmysl řezničiny a děvkaření", opustil v prosinci 2003, kdy měl v televizi premiéru jeho film Saraband. V přestávkách mezi filmováním a po něm se věnoval hlavně divadlu a literatuře.

Jako divadelní režisér Bergman působil i v Mnichově, kam se uchýlil poté, co jej ve Švédsku zatkli kvůli podezření z daňových úniků. Kromě filmových povídek napsal i autobiografii s názvem Laterna Magika.

Jeho práce došla četných ocenění. Z festivalu v Cannes si přivezl čestnou Palmu palem, dostal i čestného Oscara, francouzský Řád čestné legie nebo čestný doktorát Stockholmské univerzity. Devětkrát jej nominovali na Oscara a tři jeho filmy (Jako v zrcadle, Pramen panny a Fanny a Alexandr) ho také získaly.

„Faktem je, že ten člověk má mozek a intelekt a ty jeho filmy jsou o něčem - jsou podstatné a filozofické a na lidské úrovni hluboké - to je fajn. Ale Bergman je v první řadě bavič. Takže to není jako povinná četba. Není to nudné,“ prohlásil o jeho díle Woody Allen. Pro něj, Wima Wenderse, Martina Scorseseho nebo Akiru Kurosawu představoval Bergman nejvýznamnějšího filmového režiséra 20. století.

Rodák z Uppsaly Bergman nedokončil studia umění a literatury na Stockholmské univerzitě. Ze všech míst měl nejraději ostrůvek Farö, kde si zřídil i filmový ateliér a promítací sál. Na Farö také 30. července 2007 zemřel a je tu i pohřben. Jeho osobní archiv, který věnoval Švédskému filmovému ústavu, zařadilo UNESCO krátce před jeho smrtí do seznamu památek, jež mají hodnotu pro celé lidstvo.

Režisérka Marie Nyrerödová o slavném filmaři natočila dokument s názvem Bergmanův ostrov, pustil ji do svého soukromí na Farö. Diváci tudíž mohou nahlédnout do jeho světa na tajuplném ostrově, Bergman vypráví o svém dětství, o tom, jak prožil život u filmu a jak mu filmové umění mnohdy bylo útěchou. Mluví tu také o lásce a smrti, i o svých nejhorších démonech.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744