Filmy mistra psychologického dramatu Ingmara Bergmana prostupují témata smrti, osamělosti a víry v Boha, jsou plné mezilidských konfliktů a úvah nad smyslem bytí. Věhlasný švédský režisér natočil na pět desítek snímků, k nimž si většinou sám psal scénáře a mnohé se staly součástí zlatého fondu světové kinematografie. Od narození tohoto filmového mága uplyne v sobotu rovné století.
Psycholog a filozof filmového plátna, či režisér žen, tak přezdívali Bergmanovi novináři. On sám se viděl jinak. „Bohém v životě, pedant v práci. Bydlel jsem velmi skromně, ženil se často, ale vlastně si na svůj soukromý život ani nevzpomínám. Zpětně jej mohu sestavit podle svých filmů a režií her. Nevím, kdy se narodily děti - tak nějak mezi filmy,“ prohlásil kdysi filmový tvůrce, který od konce 60. let žil v ústraní na ostrově Farö v Baltském moři.
V zahraničí jej proslavilo křižácké drama Sedmá pečeť (1957), do něhož poprvé obsadil svého pozdějšího dvorního herce Maxe von Sydowa, a dále trilogie Jako v zrcadle, Hosté večeře Páně a Mlčení. Velký ohlas měly i jeho filmy o partnerských vztazích, z nichž nejslavnější jsou Scény z manželského života a Šepoty a výkřiky.
