Heydrichův oblíbenec nechal vraždit české studenty. Na masakr v Lidicích dohlížel osobně | info.cz

Články odjinud

Heydrichův oblíbenec nechal vraždit české studenty. Na masakr v Lidicích dohlížel osobně

Hans-Ulrich Geschke byl ambiciózním a přesvědčeným nacistou. Do Hitlerovy NSDAP vstoupil už v roce 1932 a záhy se stal oblíbencem Reinharda Heydricha. Ten se postaral o to, aby se po okupaci Československa stal Geschke prvním vedoucím pražského gestapa, které bylo největší úřadovnou tajné státní policie v celé třetí říši. Geschkeho funkce ale rozhodně nebyla pouze symbolická. Aktivně potíral místní odboj a byl osobně také při vypálení Lidic. Informace o konci jeho života jsou ale nejasné… Seriál webu INFO.CZ Zrůdy gestapa čtenářům postupně představí deset činitelů tajné státní policie v protektorátu, kteří mají na svědomí tisíce životů.

Po druhé světové válce se řada nacistů chtěla zbavit zodpovědnosti za své zločiny, a proto prohlašovali, že pouze vykonávali rozkazy. Úředníci sedící v kancelářích protektorátního gestapa ale rozhodovali o osudu tisíců Čechů. Pokud podepsali jejich transport do koncentračního tábora, odsoudili je de facto k smrti. Vedle běžného „papírování“ se navíc příslušníci tajné státní policie (Poznámka: Geheime Staatspolizei, zkráceně gestapo) často podíleli na mučení zadržených členů odboje a mnohé z nich doživotně zmrzačili. Jejich zločiny by neměly zapadnout právě proto, aby s postupným odchodem pamětníků nedošlo i ke zlehčování jejich podílu na útrapách nevinných.

Jedním z viníků masakrování Čechů byl i první velitel řídící úřadovny gestapa v Praze Hans-Ulrich Geschke, který nese přímou odpovědnost za smrt zhruba půl milionu lidí v celé Evropě.

Slibnou nacistickou kariéru málem zhatil předek s židovským jménem

Geschke se narodil 16. května 1907 ve Frankfurtu nad Odrou. „Pocházel z dobře situované rodiny, byl synem vrchního daňového inspektora. Hmotnou nouzí rodina rozhodně nestrádala, a proto pro rodiče nebyl problém zajistit prostředky na synova studia,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Zumr.

Geschke tedy vystudoval práva na univerzitách v Tübingenu, v Berlíně a v Göttingenu. Dosáhl až na právnický doktorát a po studiích začal bezplatně pracovat u úředního soudu v Hannoveru. „Jelikož to byla neplacená práce a on byl ambiciózním kariéristou, začal se brzo porozhlížet jinde. Od 1. února 1932 byl členem NSDAP (Poznámka: Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, Národně socialistická německá dělnická strana), což mu v jeho pozdější kariéře značně pomohlo,“ popisuje Zumr.

Vstoupit do Hitlerovy strany ještě před uchopením moci nacisty v roce 1933 totiž přinášelo těm prozřetelným a většinou zapáleným nacistům značné výhody. „Geschke byl považován za takzvaného Starého bojovníka. Na ty bylo pohlíženo jako na spolehlivou elitu uvnitř NSDAP na rozdíl od oportunistů, kteří do strany vstoupili až po lednu 1933. Tito Staří bojovníci nosili na pravém rukávu označení V, aby bylo jejich postavení hned zřejmé. Členství v tomto prestižním klubu přinášelo řadu výhod. Projevovalo se to například při povyšování, kdy se k této skutečnosti značně přihlíželo,“ dodává Zumr.

Hans-Ulrich GeschkeHans-Ulrich Geschkeautor: ČTK

Geschkeho kariéra tak mohla začít strmě růst. 10. dubna 1934 nastoupil ke gestapu v Dortmundu. A v listopadu 1934, když mu bylo 27 let, se zde stal zastupujícím vedoucím. V únoru 1935 pak přesídlil na vedoucí pozici v Kielu. V té době vystoupil z řad SA (Poznámka: Sturmabteilung, útočné oddíly), protože význam této organizace po takzvané Noci dlouhých nožů významně poklesl. V březnu 1935 proto vstoupil do řad SS (Poznámka: Schutzstaffel, ochranný oddíl). V roce 1937 byl přeložen do Mnichova a od července 1938 velel služebně v Sársku,“ vypočítává historik. I přes poměrně nízký věk a prakticky nulové zkušenosti s policejní prací Geschke rychle vystoupal až na pozici vládního rady.

„Personální politikou gestapa bylo dosazovat do vedoucích funkcí mladé, ideologicky ukotvené absolventy práv. A Geschke byl typickým příkladem,“ vysvětluje historik. Slušně odstartovaná kariéra ve službách nacismu ale málem brzy skončila.

„Geschke v roce 1935 požádal o uzavření sňatku. To museli podstoupit všichni příslušníci SS, aby mohl být prověřen rasový původ ženicha i nevěsty. Zde se slibně rozvíjející kariéra mladého právníka málem zadrhla. Na začátku roku 1936 totiž vyšlo najevo, že v linii babičky z otcovy strany byl nalezen předek, který se jmenoval Johan Salomon Benjamin Schwarzwald, který zemřel na konci 18. století. Protože Salomon je židovské jméno, objevilo se podezření, že Geschke měl židovské předky. Pracovníkům Hlavního rasového a osidlovacího úřadu SS, kteří Geschkovu žádost o sňatek prověřovali, to bylo hned podezřelé a zahájili proto okamžitě šetření, jak to s jeho předkem bylo,“ popisuje Zumr.

Mladému nacistovi se ale díky dokumentům z matrik podařilo doložit, že jeho předek byl evangelíkem a Němcem. Navíc měl občanství města Gdaňsk, které v 18. století mohli získat pouze nežidé. „To byl důkaz, díky kterému se Geschke nakonec mohl oženit. Nicméně stálo ho to zřejmě několik bezesných nocí,“ dodává odborník.

Heydrich svého oblíbence dosadil do protektorátu. Geschke začal ihned likvidovat odboj i krást židovský majetek

Geschke byl pravděpodobně přesvědčeným a odhodlaným nacistou. Navíc byl oblíbencem budoucího zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který se mu rozhodl svěřit dozor nad Čechy, kteří se teprve probouzeli ze šoku z obsazení vlastní země.

„Po zahájení okupace českého vnitrozemí náčelník bezpečnostní policie a SD (Poznámka: Sicherheitsdients, zpravodajská služba) Reinhard Heydrich přemýšlel, koho by mohl postavit do čela pražské řídící úřadovny. Jeho volba padla právě na Hanse-Ulricha Geschkeho, kterého považoval za jednoho ze svých nejlepších lidí. Proto ho už v květnu 1939 jmenoval vedoucím pražského gestapa. Geschke do Prahy dorazil v průběhu května a úřadovat začal 2. června 1939, jakmile skončila činnost operačních oddílů bezpečnostní policie působících v protektorátu od jeho vzniku,“ popisuje Zumr. Se svojí rodinou se Geschke přistěhoval do luxusní vily v Bubenči, která stála v ulici Na Zátorce 4.

Nový pán pražského gestapa, pod kterého spadaly i venkovní služebny v Kladně, Klatovech, Plzni, Českých Budějovicích, Táboře, Mladé Boleslavi, Jičíně, Pardubicích, Hradci Králové a Kolíně, se ihned pustil do práce.

INFOGRAFIKA: Velitelé gestapa v protektorátuINFOGRAFIKA: Velitelé gestapa v protektorátuautor: Info.cz

Už na podzim 1939 došlo k uzavření českých vysokých škol a odvlečení více než tisíce studentů do koncentračního tábora. Velitel pražského gestapa navíc nařídil popravy studentů v ruzyňských kasárnách. „Geschkemu se v protektorátu brzo začalo dařit. Gestapo pod jeho vedením rozbilo odbojovou skupinu tiskových tajemníků Zdeňka Šmorance. Materiály, které pak Gestapo při zatýkání Šmorance získalo, hrály důležitou roli při sepisování žaloby na předsedu protektorátní vlády Aloise Eliáše, kterou vypracoval právě Geschke,“ vysvětluje historik. Eliáš byl odsouzen k trestu smrti. Trest byl odložen a realizován až během druhého stanného práva po útoku na Heydricha.

„Pražské gestapo hrálo rovněž temnou roli při zabavování majetku židů a zatčených odbojářů. K 1. červenci 1942 nacisté zkonfiskovali peníze a majetek v hodnotě více než 6 miliard protektorátních korun. A to je pouze to, co bylo oficiálně zaznamenáno, takže ve skutečnosti byla hodnota zabaveného majetku pravděpodobně vyšší. To byla samozřejmě skvělá možnost, jak se osobně obohatit, a využíval jí i Geschke,“ doplňuje Zumr.

Gestapu se v té době také podařilo rozbít první a druhou garnituru Obrany národa i legendární odbojovou skupinu Tři králové. Heydrich mohl být se svým oblíbencem spokojen. „Geschke se těšil přízni Heydricha, díky čemuž udělal raketovou kariéru. Po uplynutí nejkratší nutné doby byl už v roce 1940 jmenován vrchním vládním radou a po Heydrichově příchodu do Prahy byl v říjnu 1941 povýšen na SS-Obersturmbannführera a březnu 1942 na vládního ředitele. Heydrich si ho cenil jako schopného úředníka a pod jeho vedením se pražské gestapo stalo smrtícím nepřítelem československého odboje,“ dodává Zumr.

Slibnou kariéru v Čechách přetnuli Kubiš s Gabčíkem

Geschkeho úspěšné období ale přerušili parašutisté Jan Kubiš a Josef Gabčík, kteří na Heydricha úspěšně zaútočili 27. května 1942 v zatáčce v Libni. „V jedné zásadní záležitosti Geschke zcela selhal, a to byl atentát na Reinharda Heydricha. Gestapo nemělo vůbec tušení, že se na území protektorátu pohybují parašutisté, kteří mají za úkol Heydricha zlikvidovat. Zaznamenali sice, že v prosinci 1941 nějací výsadkáři nad naším územím seskočili, ale vůbec netušili, kdo jsou a kde se skrývají. Když byl posléze proveden atentát, tak to byl pro gestapo strašný šok, protože nic takového nečekali. Jednalo se o obrovskou blamáž a věc, které měli předejít. Němcům se navíc přes brutální teror dlouho nedařilo najít stopu, která by je dovedla k atentátníkům,“ vysvětluje Zumr. Geschke navíc smrtí Heydricha přišel o vlastního protektora, který měl zásluhy na jeho rychlém kariérním postupu. Pomsta za jeho smrt měla být strašná.

Lidice, 10. června 1942: Zavraždění lidičtí muži na Horákově statku.Lidice, 10. června 1942: Zavraždění lidičtí muži na Horákově statku.autor: ww2db.com

Geschke byl osobně přítomný dobývání krypty, ve které se Kubiš s Gabčíkem a dalšími pěti parašutisty skrývali. Účastnil se také vyhlazení obce Lidice a za smrt tamních mužů a odvlečení žen a dětí nese přímou odpovědnost. Během prvního i druhého stanného práva předsedal stannému soudu, který odsoudil k trestu smrti více jak tisíc lidí. Přestože se při těchto brutálních zásazích zřejmě osvědčil, jeho dny v protektorátu byly u konce.

„Na konci srpna 1942 byl přeložen do Poznaně, kde se stal inspektorem bezpečnostní policie a SD. Jeho přeložení ale nelze chápat jako trest, protože v hierarchii SS si přestupem ještě polepšil. V protektorátu byl už navíc poměrně dlouhou dobu – tři roky – a nebylo obvyklé, aby vyšší úředníci gestapa zůstávali na jedné pozici příliš dlouho. Byla to strategie takzvané bojující správy, úředníci měli stále rotovat z místa na místo,“ vysvětluje Zumr. Geschke tak ještě předal veškerou agendu svému nástupci Ernstu Gerkemu a pravděpodobně v říjnu 1942 přijel do Poznaně. Dlouho tam ale nevydržel.

„Už v prosinci 1942 byl jmenován inspektorem bezpečnostní policie SD v Drážďanech. K jeho činnosti zde nemáme mnoho informací. Další údaje máme až z dubna 1944, kdy se stal velitelem bezpečnostní policie v Maďarsku,“ doplňuje historik. Podléhaly mu tehdy všechny jednotky gestapa, kriminální policie a SD v zemi i takzvané Eichmannovo komando, jehož úkolem bylo v co nejkratší době deportovat do Osvětimi co největší množství maďarských Židů.

„Eichmann dostával rozkazy přímo z Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA) v Berlíně, nicméně to Geschkeho nijak nezbavuje odpovědnosti. Komando mělo pouze zhruba 150 mužů. Během několika měsíců deportovalo do Osvětimi více než 400 000 maďarských Židů. Je nemožné, aby Eichmannovi muži deportovali během pár měsíců tolik mužů, žen a dětí zcela bez součinnosti s ostatními německými bezpečnostními složkami. Geschke má tak bezpochyby svůj díl viny na osudu těchto osob. Stejně jako na smrti tisíců Židů, kteří přímo v Maďarsku během této doby zemřeli,“ vypočítává Zumr. Válka pomalu končila. Zda ovšem spravedlnost za kruté zločiny dopadla i na prvního velitele pražského gestapa, není jasné.

Geschke zřejmě padl na konci války. Nebo ne?

 „Z torzovitě dochovaných dokumentů vyplývá, že Geschke v Maďarsku zřejmě úplně nesplnil očekávání svých nadřízených. Dostal se do konfliktu s bezpečnostní službou a uvažovalo se o jeho odvolání. Vzhledem k vývoji válečné situace, když se v říjnu 1944 Rudá armáda začala valit do Maďarska, k tomuto odvolání nedošlo,“ vysvětluje Zumr. O posledních dnech války a osudu Hanse-Ulricha Geschkeho se ale příliš neví.

„Někde se lze dočíst, že Geschke zahynul v obklíčené Budapešti, to ale není pravda. Z města odjel ještě předtím, než bylo město obklíčeno. Víme, že v průběhu ledna 1945 se zdržoval u Šoproně u maďarsko-rakouských hranic. A dle dochovaných svědectví je zřejmé, že ještě začátkem února 1945 byl naživu. Pak se jeho stopy ztrácejí. Nejpravděpodobnější variantou je, že byl pak přiřazen k nějakému vojenskému oddílu Wafen-SS, v jehož řadách padl, ať už v Rakousku, nebo v Maďarsku. Nicméně v 50. letech byl úředně prohlášen za mrtvého,“ dodává Zumr.

V době, kdy Geschke velel pražskému gestapu, bylo zatčeno 30 000 Čechů. Svým působením v čele úřadoven gestapa a vydanými rozkazy nese podle Zumra spoluzodpovědnost za smrt zhruba půl milionu lidí. „Rozhodně nebyl jen pasivním vykonavatelem rozkazů. Inicioval teror a aktivně dodržoval okupační politiku,“ uzavírá příběh Hanse-Ulricha Geschkeho historik. Zda ale umřel s koncem války, nebo se mu podařilo uprchnout a dožít někde v anonymitě, už se pravděpodobně nepodaří zjistit.

Fotografie pro seriál Zrůdy gestapa poskytl badatel Jaroslav Čvančara a Archiv bezpečnostních složek.

Volby do Evropského parlamentu: Vše podstatné najdete v našem speciálu>>>

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud