Hitlera porazili, komunisty už ne. Tisíce fotek Čechů v RAF zachránil sběratel

Aneta Černá

Jaroslav Popelka se stal blízkým přítelem desítek československých letců, kteří sloužili za války u britské Royal Air Force (RAF). O jejich vzpomínky se začal zajímat už v 70. letech, v době, kdy je režim rozhodně nevnímal jako hrdiny a mnozí měli za sebou roky ve věznicích a uranových dolech, kam je komunisté uvrhli většinou jen proto, že se nebáli ze zahraničí bojovat proti nacismu. Pan Popelka se s bývalými letci setkával mnoho let. „Hodně jsem za nimi jezdil a nebo oni za mnou. Říkali mi: ,Jaroslave, ty nás jednou všechny vyprovodíš.‘ A bohužel to byla pravda,“ vzpomíná Popelka, díky kterému má dnes mnoho hrdinů své jméno a neskončili ani po 40 letech rudého teroru v zapomnění.

Jaroslav Popelka má ve svojí sbírce přes 30 000 fotografií československých letců RAF. Zakládá jim také vlastní složky, ve kterých má často snímky od dětství až po poslední dny jejich života. „Hodně materiálů mám například k Jindřichu Breitcetlovi, protože jeho sestra mi věnovala jeho pozůstalost. Ve složce letce Miroslava Liškutína mám jeho fotografie, když mu bylo 2,5 roku, až po jeho poslední snímky, když mu bylo už přes 90 let,“ vysvětluje Popelka, který žije v Brně. O letce se začal zajímat počátkem 70. let, když mu bylo třicet. V té době jich v Brně a okolí žilo ještě více než šedesát.

Bývalí letci se scházeli do roku 1977. Pak to asi začalo někomu vadit

„Mezi brněnské letce jsem poprvé přišel v roce 1970, když mě na jejich setkání přivedl Emil Boček. Scházeli se tehdy pravidelně a mluvili o všem možném, o letectví, o svých kamarádech i o svém zdravotním stavu. V roce 1977 ale jejich sekci v rámci Českého svazu protifašistických bojovníků (ČSPB) chtěli spojit s partyzány i s politickými vězni a zároveň je chtěli přerozdělit do jiných buněk podle místa bydliště. To nedávalo smysl, protože by se scházeli i s lidmi, které neznají. V roce 1977 tak jejich organizace zanikla,“ dodává Popelka. Je možné, že někomu vadilo, že se v době tuhé normalizace někde schází hrdinové západního odboje….

„Rozhodně nechystali žádný státní převrat. Pořádali jsme zájezdy, třeba na Slovensko, kde byl náš spřátelený klub. Organizovali jsme také různé besedy a výstavy. Zpětně jsem moc rád, že jsem s popisováním a identifikací vojáků začal už v těch 70. letech, protože jak odcházeli pamětníci, tak by mi už neměl kdo pomáhat s rozeznáváním jednotlivých tváří na fotografiích. Na druhou stranu se obávám, že plno fotografií, deníků a dalších pozůstalostí rodiny letců vyhodily, ať už z neznalosti nebo ze strachu v minulém režimu,“ doplňuje sběratel, který má pečlivě vybudovanou kartotéku a tváře jednotlivých vojáků dokáže identifikovat i na skupinových snímcích.

sinfin.digital