Improvizace je pro mě zásadní, skladby neustále přepisuji, říká před pražským koncertem hudebník Nils Frahm | info.cz

Články odjinud

Improvizace je pro mě zásadní, skladby neustále přepisuji, říká před pražským koncertem hudebník Nils Frahm

Improvizace je pro mě zásadní, skladby neustále přepisuji, říká před pražským koncertem hudebník Nils Frahm
 

Pomyslným vrcholem jarní části Festivalu Spectaculare bude v pondělí 23. dubna vystoupení berlínského hudebníka Nilse Frahma ve Velkém sále pražské Lucerny. Do známosti Frahm vešel klavírními alby, proslavil se však nahrávkami, které typický zvuk piana nastavují úpravami nástroje nebo elektronikou. E15 hovořila s Frahmem po vyprodané show v kanadském Torontu.

Vaše hudba je unikátní i díky vlastními silami sestavenému vybavení, jehož součástí jsou upravené nástroje. Tyto úpravy posouvají a nastavují zvuk tradičních nástrojů, jako jsou klavír nebo varhany. Do jaké míry předurčuje technika vaší tvorbu? Co předchází čemu při skládání, představa o zvuku anebo naopak uvědomění si možností současné konstelace hardwaru?

Těžko říct. Je to jako ptát se, jak vzniklo piáno, jestli někdo měl nejprve představu, anebo jej sestrojil náhodou, tak jako vznikla většina věcí okolo nás. Pokud na něj budete opravdu umět, splynete s ním. Naopak každý, kdo nástroji nerozumí a snaží se jej udělat něčím jiným, je odsouzen k nezdaru. Proto je třeba si jej upravovat k vlastní představě. Být muzikantem je pro mě neustále hledat rovnováhu mezi tím, co mi nástroj „diktuje“, kam mě vede, a tím, co skrze něj chci vyjádřit.

Při živém provedení jsou skladby na technickém vybavení závislé. Máte po ruce plán B, pokud by libovolná jeho část vypověděla službu?

Jistým způsobem se to děje pořád, dneska to byly uprostřed skladby varhany, jenže na pódiu ani nevíte, ani nezjistíte, co přesně se děje. Vždycky si nějak poradím, přehodím skladby, zařadím jiné, prohodím nástroje, cokoli je třeba, abych dohrál. V tom okamžiku musím celou show vymyslet nanovo, naštěstí je vždy co hrát, a vždy mám jistotu, že alespoň některé nástroje jsou nerozbitné, nezdolné. 

Jaký při takové závislosti na nástrojích zůstává ve skladbách prostor pro improvizaci?

Velký, i když bych jej přímo nenazval prostorem k improvizaci. Alespoň ne v tom smyslu, že bych zkoušel na živo vytvořit něco nového. Nechci hrát stále stejně, skladby jen donekonečna přehrávat, proto kdykoli mě napadne, že je jde interpretovat i jinak, přibude kousek „navíc“. Neustále je přepisuji, rozvíjím, někdy z nich vyhodím celé pasáže, pokud mě nebo publikum nebaví. Ne vždycky to pochopitelně funguje, naštěstí pro posluchače vždy následují části, které jsou již vyzkoušené a fungují. Už vím, kdy a kde můžu riskovat, pokud to vyjde, ve skladbě něco nové už zůstane, jindy je to jen potvrzení, že takhle ne a že zítra mám vyzkoušet něco jiného.

Čtěte pokračování rozhovoru na webu E15 >>>

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud