Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Japonci odkládají své nemohoucí příbuzné, protože vyjdou draho. Vrací se krutá tradice "ubasute"?

Japonci odkládají své nemohoucí příbuzné, protože vyjdou draho. Vrací se krutá tradice "ubasute"?

Před několika stoletími se v Japonsku začal používat výraz „ubasute“, který se překládá jako „odkládání babiček“. Chudí Japonci, pro něž byla péče o bližní v pokročilém věku příliš nákladná, odváděli své příbuzné na odlehlá místa, kde je nechávali zemřít. Dnešní Japonci už sice nepoužívají tak radikální řešení, ale „ubasute“ se v upravené verzi vrací zpátky na scénu. 

Stárnoucí babičky a dědečkové, kteří se o sebe nedokáží postarat a jsou odkázáni na péči svých bližních, jsou pro řadu dnešních Japonců příliš nákladnou položkou rodinného rozpočtu, stejně jako byli před několika stoletími pro jejich předky.

„Je spousta lidí, kteří mají práci, ale i tak žijí v chudobě a nezvládají uživit příbuzného, který se o sebe nedokáže postarat,“ uvedl pro The Times of London sociální pracovník Takanori Fujita. „Zdráhají se požádat o pomoc, protože se cítí zahanbeni,“ dodal.     

V minulosti Japonci tíživou situaci řešili tím, že příbuzné odváděli na odlehlá místa, kde je nechali bez jídla a vody umírat i několik dní. Jedním z takových míst je i mýty opředený les Aokigahara, kam i dnes chodí Japonci ve velkém páchat sebevraždy.

V současném Japonsku se už tak drastické metody nepoužívají. Japonci, kteří neutáhnou péči o seniory, využívají k „ubasute“ nemocnice nebo pobočky místních charitativních organizací, které přebírají starost o postarší na svá bedra.

Některé charity zřizují po celé zemi sběrná místa, kam mohou rodiny  seniory „odložit“ a organizace se pak už sama postará o jeho umístění do některého ze svých zařízení.   

V prefektuře Saitama na ostrově Honšú, kde pracuje Fujita, evidují zhruba 10 bezprizorních seniorů za rok. V celém Japonsku by takových lidí mohly být stovky, odhaduje sociální pracovník.

Při pohledu do demografických statistik je patrné, že se tento trend bude do budoucna spíše prohlubovat než utlumovat. Japonsko se dlouhodobě potýká s nízkou porodností, zatímco stárnoucí obyvatelstvo je stále početnější. V roce 2016 tvořili lidé nad 65 let více než čtvrtinu japonské populace a očekává se, že podíl seniorů se bude i nadále zvyšovat. 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744