Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

K Marsu míří modul InSight, jenž poprvé prozkoumá nitro planety. Odstartuje z Vandenbergovy základny v Kalifornii

K Marsu míří modul InSight, jenž poprvé prozkoumá nitro planety. Odstartuje z Vandenbergovy základny v Kalifornii

Novým milníkem v průzkumu planety Mars by se měla stát mise InSight americké vesmírné agentury NASA, jejíž zahájení je plánováno na sobotu. Raketa Atlas V vyšle na cestu robotický modul InSight, jehož úkolem bude poprvé podrobněji zkoumat nitro rudé planety. To však není jediné 'poprvé', jímž se projekt vyznačuje.

Premiérou bude nejprve skutečnost, že půjde o první misi k jiné planetě se startem z Vandenbergovy letecké základny v Kalifornii, kerá se nachází na západě Spojených států. Všechny takové mise doposud v USA normálně začínaly z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě, tedy na východě země.

Prvním časovým termínem pro možné vypuštění Atlasu V je sobotních 13:05 SELČ, start se však může uskutečnit později vzhledem k zatím nepříznivé předpovědi povětrnostních podmínek. Takzvané startovací okno bude otevřené až do 8. června, po jeho propásnutí by mise musela být podle expertů NASA odložena o 26 měsíců.

InSight (Interior Exploration using Seismic Investigations, Geodesy and Heat Transport) je vůbec první misí, která bude studovat hlubiny Marsu. Všechny dosavadní bádaly na jeho povrchu. Stacionární robotický modul je vybaven různým zařízením včetně senzorů, jímž se bude měřit proudění tepla v planetě, zaznamenávat 'marsotřesení' a sledovat kolísání oběžné dráhy tělesa kolem Slunce.

Mezi přístroji je velmi citlivý seizmometr SEIS, který bude zaznamenávat seizmické vlny šířící se vnitřkem planety. Jejich zkoumání by mělo pomoci zjistit, co je způsobuje. Vědci předpokládají, že příčinou jsou marsovská zemětřesní nebo meteority dopadající na povrch. SEIS, který vyrobili francouzští odborníci, je příkladem zahraniční účasti na projektu InSight.

Studování tepelných toků je úkolem dalšího aparátu, sondy HP3. Je vybavena vrtným zařízením, jímž se dostane hlouběji, než jakékoli jiné robotické zařízení vyslané doposud lidmi na Mars. Dokáže se provrtat až do hloubky přes čtyři a půl metru. Získaná data pomohou zjistit více o vývoji planety a také o tom, zda má stejné složení jako Země.

Do výbavy InSight patří také přístroj RISE se dvěma radiovými anténami. S jeho pomocí bude možné velice přesně sledovat lokaci modulu Insight. Mars stejně jako Země na své oběžné dráze kolísá a získání údajů o tom pomůže vědcům zkoumat, jak je pohyb planety kolem Slunce ovlivňován její vnitřní strukturou. Měření přístroje RISE také poskytnou informace o základních vlastnostech jádra Marsu. Poodhalí, v jaké hloubce se jádro stává pevné a jaké jiné minerály se v něm kromě železa mohou nacházet.

Misi InSight doprovází ještě jedna premiéra. Jde o samostatný technologický experiment NASA Mars Cube One (MarCO). Skládá se ze dvou malých sond a půjde při něm o první zkoušku technologie malých družic CubeSat v hlubokém vesmíru. Budou testovat nové komunikační a navigační možnosti pro budoucí mise a mohou pomoci při komunikaci s modulem InSight. Pro modul ale není jejich úspěch či neúspěch rozhodující, protože údaje bude na Zemi posílat přes satelit Mars Reconnaissance Orbiter (MRO), který kolem planety krouží už od roku 2006.

InSight a obě sondy vynese najednou raketa Atlas V. Poté se minisatelity oddělí a poletí k Marsu samostatně po vlastní letové dráze. Pokud se na místo určení zdárně a včas dostanou a budou funkční, mohou na Zemi předat informace o průběhu a úspěšnosti přistávání modulu mnohem rychleji než MRO. Mise se vyznačuje ještě jednou zvláštností. InSight má v sobě také mikročipy s virtuálními palubními lístky 2,4 milionu lidí z celého světa, kteří na výzvu NASA projevili zájem o to, aby se alespoň jejich jméno dostalo na rudou planetu.

InSight poletí na Mars přes půl roku. Přistání je naplánováno na 26. listopadu v místě Elysium Planitia. Mise má trvat něco přes jeden marsovský rok, tedy zhruba dva roky pozemské; podle NASA jde přesněji o 708 solů (marsovských dnů), což je 728 dnů na Zemi. Projekt měl původně odstartovat už v prosinci 2015, ale technické problémy si vyžádaly odklad.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1