Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Lezkyně v Himálaji o vlásek unikla smrti: Umírajícího kolegu nechala osudu, vlastní boty zahodila

Lezkyně v Himálaji o vlásek unikla smrti: Umírajícího kolegu nechala osudu, vlastní boty zahodila

Lednový výstup Elisabeth Revolové a Tomasze Mackiewicze na pákistánský vrchol Nanga Parbat se změnil v horor. Francouzskou lezkyni se podařilo najít ve zuboženém stavu na konci ledna v nadmořské výšce 7400 metrů nad mořem. Pátrání po jejím kolegovi bylo neúspěšné. Revolová teď v rozhovoru pro AFP vzpomíná, jak jí umíral před očima a jak sama neměla k podobnému osudu daleko.

Dvojice se na náročný výstup vydala 20. ledna. O pět dní později se oba lezci neúspěšně pokusili zdolat samotný vrchol 8126 metrů vysoké hory. Pak se věci rychle začaly obracet od špatných k ještě horším.

Dvojice nedokázala sestoupit na svoji základnu a Mackiewiczův stav se začal náhle a rychle zhoršovat. Postěžoval si kolegyni, že nic nevidí. „Nepoužil masku, protože ten den bylo mlhavo, a než přišel večer, měl sněžnou slepotu,“ vzpomíná lezkyně.

Pákistánské hoře Nanga Parbat se přezdívá hora zabiják. Než byla totiž v roce 1953 pokořena, při pokusu o její zdolání zemřelo 30 horolezců.

Zatímco pokračovali v náročném sestupu, držel se jí kolem ramen a začínal mít potíže s dýcháním. „Strhnul si ochranu, kterou měl přes pusu, a začal mrznout,“ vzpomíná Elisabeth. „Jeho nos zbělal, potom ruce, nohy...“ pokračuje.

Noc chtěli provizorně přežít schoulení v trhlině, ale Tomaszova kondice se nezadržitelně stávala fatální. Elisabeth novinářům popisovala, jak mu začala z pusy téct krev. To byl zjevně příznak pokročilé fáze akutní horské nemoci, která vzniká ve velkých nadmořských výškách vlivem nedostatku kyslíku. Způsobuje v krajním případě otok plic nebo mozku a smrt.

Elisabeth v tu chvíli měla před očima, co ji samotnou mohlo už brzy čekat. Akutní horská nemoc se u ní v té době projevovala halucinacemi. Z nemocnice teď s omrzlými prsty vzpomíná, jak se rozhodla sundat si v mrazu boty.

Vyslala nouzové volání a vydala se nalehko dolů do 6000 metrů nad mořem, kde doufala v rychlou záchranu. Partnera musela nechat za sebou. „Nebylo to rozhodnutí, které bych udělala. Padlo to na mě.“

Vytoužená záchrana ovšem nepřicházela. Revolová musela chtě nechtě zkusit přežít další noc. Bez stanu a bez bot, které – jak zpětně popisuje – „odevzdala“ v halucinacích domnělé postavě, která jí na horském svahu dala horký čaj.

Revolová dokázala zázrakem přežít do příletu záchranářů. Promáčená a promrzlá. 28. ledna ji našel elitní polský horolezecký tým, který byl na nedalekém vrcholu K2. Následoval převoz do nemocnice v Islámábádu, do Švýcarska a nakonec přes francouzskou hranici.

Teď lezkyně v péči lékařů čeká na verdikt ohledně amputací. Může přijít o ruce i levou nohu. Přese všechny hrůzné zážitky se ale nehodlá vzdát snu o lezení. „Potřebuji ho,“ říká.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1