Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Muž, který učinil z Hemingwaye špiona. Co všechno slavný spisovatel dělal pro Sovětský svaz?

Muž, který učinil z Hemingwaye špiona. Co všechno slavný spisovatel dělal pro Sovětský svaz?

Většina lidí zná Ernesta Hemingwaye hlavně kvůli úspěšným knihám Stařec a moře nebo Komu zvoní hrana. Autor ikonických děl americké literatury měl ale kromě psaní i jiné zájmy. Například špionáž pro Sovětský svaz. Ačkoli aktivně nemohl získávat žádné tajné dokumenty, Sověti jej chtěli využít k propagandě. Za mořem měl pozitivně ovlivňovat mínění Američanů o SSSR.

Hemingwaye naverboval podle webu The Daily Beast ke špionáži na přelomu let 1940 a 1941 agent NKVD Jacob Golos, který se stal jedním ze zakládajících členů komunistické strany USA. Amerického autora si poprvé všiml v roce 1935, když publikoval silně levicový článek v deníku New Masses, ve kterém kritizoval americkou vládu.

NKVD nepředpokládala, že by jí Hemingway dokázal zajistit tajné materiály. Kromě špiónů tohoto typu měly totiž tajné složky ještě takzvané názorové agenty, které rekrutovaly z řad novinářů a politiků, a kteří se snažili pozitivně ovlivňovat mínění o Sovětském svazu u amerického obyvatelstva. Právě na to Golos spoléhal. Ačkoli pro některé byl totiž Hemingway „pouze“ výborným autorem, v skutečnosti byl také novinářem, který se stýkal s mnoha vlivnými lidmi.

Kromě žurnalistických kontaktů byl ale pro Sověty autor Starce a moře zajímavý i jinak. Jeho třetí žena Martha Gellhornová byla blízkou přítelkyní Eleanor Roosveltové, manželky tehdejšího prezidenta. Hemnigway se prý s prezidentským párem setkal minimálně jednou, když jim promítal svůj dokument Španělská země a diskutovali o zahraniční politice.

Držitel Pulitzerovy i Nobelovy ceny často zdůrazňoval, že Rusko a Spojené státy by neměly stát proti sobě. Vzájemnou spoluprací by podle něj mohly spíše vydělat. S propagandou pokračoval Hemingway i po konci druhé světové války. Jeho případ dokládá, že hranice mezi fascinací a propagandistickou a cílenou spoluprací je velmi tenká a že špion zahraniční země nemusí mít jen podobu někoho, kdo v parku předává druhé straně kufřík s tajnými dokumenty.