Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Náckovské Hoří, má panenko podle Klusáka a svět plný Daliborků

1080p720p360p

Dokument Víta Klusáka o šestatřicetiletém neonacistovi z Prostějova jistě vzbudí hodně emocí. Dost možná hlavně smíchu, posměchu, ťukání si na čelo, „jak je tohle možné“. Jenže film neukazuje ani tak Dalibora K. jako spíše paralelní svět, o jehož existenci ti lépe situovaní, vzdělanější a šťastnější nemají často ani potuchy.

Film o muži, který 16 let den co den monotónně stříká barvu v lakovně, bere za to devět a půl tisíce čistého a prakticky nikdy neopustil hranici města natož země, se bude promítat i v rámci soutěže dokumentárních filmů na festivalu v Karlových Varech.

Jak použít baseballku

Autor tohoto komentáře měl možnost film zhlédnout v předpremiéře pro lidi, kteří dokončení filmu podpořili v rámci crowdfundingové sbírky.

Je dobře, že takový film vznikl. Pokud se na něj tedy nebudeme dívat jen jako na inscenovanou dokumentární (tragi)komedii o člověku, který vyrůstal bez otce, bydlí s matkou, jejíž přítel mu vypráví o tom, jak je skvělé rozmlátit černým hubám obličej baseballovou pálkou.

Pro Daliborka (mimochodem, kdyby vyrůstal jinde a s někým jiným, dostudoval atd., možná by z něj byl – jak naznačuje film – skvělý dekadentní básník) je jeho hra na neonacistu zjevně snahou najít ve svém stereotypním životě nějakou kotvu.

Symptomatické je, že po natočení filmu prý ze zdi strhl nacistickou vlajku, smazal na Facebooku své radikální přátele a zajímá se o buddhismus; ale je to zároveň i nepodstatné.

Rozhodně není namístě dívat se na hrdinu Klusákova dokumentu s posměchem a s pocitem intelektuální převahy, což se divákovi velmi snadno může stát.

U „Daliborka“ je namístě spíše – řekněme – soucit, než úšklebek a výsměch. Natož to, aby ho policie začala stíhat za propagaci nacismu (jak se sám Dalibor obává).

To, co je na dokumentu cenné, je pohled mimo obnošenou ulitu, mimo „hithitaře“, pro něž není problém přispět filmařům pětistovkou (stejný obnos věnoval Dalibor své matce k Vánocům, sám od ní dostal obálku s dvoutisícovkou), cenný je pohled – jak by řekl Zeman a jeho ústa Ovčáček – za hranice pražské kavárny.

Prostě nám to dobře šlape

Svět podle Daliborka ve dvou hodinách nabízí realitu, kterou z centra často vůbec nedohlédneme, ale která si nás nakonec stejně sama najde. Ani ne tak v dokumentárním filmu jako při volbách – prezidentských, parlamentních.

Stejné volební právo má Daliborek, jeho matka, její přítel Vladimír (zřejmě nejodpudivější postava filmu), kamarádi přitakávači, přítelkyně padající na sociální dno… To, že Daliborek volit nikdy nešel, protože mu „volební lístky asi vyhodila máma“, je vedlejší.

Od politiků a z médií pravidelně slyšíme, jak se máme (makroekonomicky) skvěle. HDP nám roste, nezaměstnanost máme nejnižší v Evropě, platy se zvyšují, exportu se daří, všechno prostě dobře šlape.

Jenže, jak komu. Takových Daliborků je v Česku mnohem víc, než si myslíme. Mnohem víc, než na kolik nám vystačí dech i bránice při sledování některých scén Klusákova dokumentu.

Když pomůžeme jim, pomůžeme sobě. Tak bychom se na Klusákův film měli dívat. Ne jako na novodobé bizarní neonacistické Hoří, má panenko.

Autor je šéfredaktor webu HlídacíPes.org, kde text vyšel. INFO.CZ ho zveřejňuje v plném znění se svolením redakce.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1