Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Největší politická událost 21. století: Jak by proběhla schůzka mezi Trumpem a Kim Čong-unem?

Největší politická událost 21. století: Jak by proběhla schůzka mezi Trumpem a Kim Čong-unem?

Americký prezident Donald Trump ukázal během šesti měsíců svého úřadování, že se nebojí silných slov a gest. Ta poslední nicméně působí jako předzvěst jaderné války. Severní Koreje vzázal, že pokud nepřestane provokovat, potká ji ohnivý vztek, jaký svět neviděl. V minulosti přitom mluvil o tom, že by si dokázal schůzku s Kim Čong-unem představit. Co by pro svět znamenala?

V minulosti se američtí prezidenti setkávali s autoritářskými vůdci jen výjimečně. Franklin D. Roosevelt se nikdy nesetkal během druhé světové války s Adolfem Hitlerem, George Bush nikdy tváří v tvář nerozmlouval se Saddámem Husajnem. Na druhou stranu ve Vídni se setkal John F. Kennedy s Nikitou Chruščovem a Richard Nixon dokonce v Pekingu zasedl u jednoho stolu s čínským diktátorem Mao Ce-tungem, píše Business Insider.

Ostře sledované schůzky ale proběhly dávno před tím, než existoval internet, nepřetržitě diskutující sociální sítě a živé televizní vysílání. Pokud by se skutečně uskutečnilo setkání amerického prezidenta a severokorejského diktátora, čekala by tisíce lidí z obou znepřátelených zemí naprostá logistická noční můra.

Co se od setkání má očekávat

Bez nadsázky se dá říci, že by se jednalo o jedno z nejdramatičtějších setkání 21. století. Diktátor nejuzavřenější země světa se setkává s nepsaným vůdcem Západu. Setkání by do jisté míry ukázalo, kam se Trumpova administrativa ubírá. Západ by měl možnost zjistit blíže, kam Kimova dynastie míří a v neposlední řadě by měla událost výrazný vliv na bezpečnost v regionu a to nejen v něm. Nejeden analytik hovoří o tom, že právě Severní Korea by se mohla stát ohniskem závažné války týkající se více než jen jednoho regionu.

Místo setkání

Týmy obou představitelů se soustředí v první řadě na bezpečnost, proto se bude hledat místo, které bude bezpečné. Díky své poloze a také bezpečnosti se nabízí Čína. Přesto je ale vysoce nepravděpodobné, že by se pomyslným mostem mezi dvěma zeměmi stal asijský komunistický gigant.

Dále by se schůzka mohla odehrát v nejznámější neutrální zemi světa a tím je Švýcarsko. Kim Čong-un tento alpský stát dobře zná, neboť tam dlouhá léta chodil do školy. Samozřejmě by ke schůzce mohlo dojít i přímo v Bílém domě, kde už prezident Trump přijal egyptského prezidenta a pozval tureckého prezidenta, přičemž oba dva jsou na Západě považováni za kontroverzní a problematické.

Možná by také ke schůzce mohlo dojít na nějakém nečekaném místě. Michail Gorbačov a George H. W. Bush se sešli v roce 1989 na Maltě. Ve Spojených státech k setkání patrně nedojde. Rodina Kimů nerada opouští svou zemi, dostává se tak do situace, kterou by nemohla ovládat. A naopak setkání přímo v Pchjongjangu by znamenalo pro světové představitele nebezpečný precedens. Spojené státy vždy vyslaly do Severní Koreje pouze své zástupce, například Madeleine Albrigtovou. Z bezpečnostního hlediska by byla situace také velice náročná.

Témata

Předpokládá se, že nejpalčivějším tématem by bylo v současné době jaderné odzbrojení a také testy balistických střel. Severní Korea totiž v posledních měsících dává jasně najevo, že zbrojí a je připravena bojovat. Oba lídři jsou ovšem značně nepředvídatelní a proto si nikdo nemůže být zcela jistý, jak se situace ještě vyvine.

Reakce

Největší dopad může mít schůzka jednoznačně na Jižní Koreu, Rusko a Čínu. Severní Korea disponuje silou, která by mohla Jižní Koreu zničit. Proto budou její představitelé případnou schůzku s napětím sledovat. Čína bude také velmi obezřetná, Severní Korea je dozajisté v čínské sféře vlivu a Číně se nebude líbit, když se začnou do dění zasahovat Spojené státy. Setkání Kim Čong-una s Donaldem Trumpem ovšem ovlivní také vztahy Moskvy s Washingtonem a Pekingem.

Ačkoliv většina lidí očekává, že jednoznačnou výhodu má v tomto setkání americká strana, nepřítele není radno podceňovat. Jak napsala oficiální zpravodajská agentura Korejské lidově demokratické republiky: „Trumpova administrativa, která se nedávno ujala v USA vlády, bezdůvodně provokuje KLDR, aniž by věděla, proti jakému protivníkovi stojí.“

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744