Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Nepolapitelný nacistický špion. Jak vypadal největší zátah na síť německých udavačů?

Nepolapitelný nacistický špion. Jak vypadal největší zátah na síť německých udavačů?

Frederick „Fritz" Joubert Duquesne byl jihoafrický búrský voják, dobrodruh, lovec a v neposlední řadě i špion. Nenávist k Velké Británii ho dohnala až ke spolupráci s nacisty. Vypracoval si vlastní síť donašečů a úřady ho stíhaly i za vraždy, potopení britského křižníku, pálení vojenských skladů, padělání dokladů i spiknutí. Chytnout ho byl ale oříšek. Dokázal měnit identitu, úspěšně simuloval nemoci a policii posílal výsměšné pohlednice z celého světa, připomíná portál The Daily Beast. Jak spadla klec na jednoho z nejznámějších špionů? 

Fritz se narodil do búrské rodiny, studoval v Londýně a nakonec odešel bojovat do druhé búrské války zpět do jižní Afriky. Když se vrátil domů na farmu, čekalo ho ale děsivé překvapení. Z rodinného statku zbyl jen popel, sestru mu vojáci znásilnili a zastřelili, strýce našel oběšeného. Svojí matku objevil převlečený do britské uniformy v jednom z koncentračních táborů. Umírající hladovějící žena byla nakažená syfilidou a v rukou držela nemocné dítě. Tak začala Dequesneho nenávist vůči Britům. Při odchodu ve vzteku zastřelil dva britské důstojníky. 

 

Nenávistný postoj si vypěstoval i k Američanům, kteří ve válkách Brity podporovali. Přísahal jim pomstu a zejména generálu Herbertu Horatiovi Kitchenerovi, který vedl britská vojska v jižní Africe.

Duquesne byl několikrát zatčený za vraždu, ale vždy se mu podařilo uprchnout, a to dokonce i z trestanecké kolonie na Bermudách, odkud utekl do New Yorku. Ve Spojených státech zaujal svými příběhy natolik, že se stal pravidelným reportérem New York Herald. Jeho články byly tak populární, že dostal dokonce pozvánku do Bílého domu, aby prezidentu Theodoru Rooseveltovi poradil s lovem v africkém safari.

 

S nástupem první světové války nenáviděný velitel Horatio Kitchener povýšil do vlády jako ministr národní armády, Duquesne tehdy začal rozjíždět svoji hru proti Britům. Tentokrát jako německý špión.

Výbušné orchideje

Odjel do Jižní Ameriky, odkud posílal údajně sazenice orchidejí a vzorky minerálů. Ve skutečnosti ale připravoval dodávky výbušnin do Anglie. Jeho zásilky alespoň podle něj potopily 22 britských lodí. V roce 1916 dovršil dílo své nenávisti a v přestrojení se dostal na křižník, na jehož palubě cestoval i generál Horatio Kitchener. Duquesne navedl loď na minu, kterou na jeho znamení nastražilo německé loďstvo. Výbuch přežilo jen 12 členů posádky z celkem 655 mužů. Mezi nimi i sám Duquesne. Za svůj čin byl pak v Německu tajně vyznamenán řádem Železného kříže.

 

Špion pak na palubě německé ponorky Deutschland odcestoval zpět do Ameriky, a to v přestrojení za zraněného australského veterána. Britové na jeho hlavu vypsali odměnu. Duquesne ale z rukou amazonských indiánů nechal v Bolívii vydat zprávu o své smrti. Vrátil se přitom zpět do USA. Chvíli vedl malou restauraci, pak působil pod pseudonymem Frank de Trafford Craven jako agent multilimionáře Josepha Kennedyho, otce později zavražděného prezidenta. Shromažďoval kolem sebe několik desítek lidí, kteří mu donášeli informace. Poznatky tak zvaného Duquesnova špionského kruhu pak posílal dál Němcům.

Výsměch policii

Z vězení vždy utekl, jednou dokonce v převleku za ženu, jindy zase předstíral ochrnutí nebo duševní chorobu. Newyorské policii  pak od přátel nechal posílat posměšné pohlednice z celého světa s textem „Pojďte si pro mě! Fritz“.

 

Začátek konce jeho mimořádné špionské kariéry přišel v prosinci roku 1937. Šedesátiletý Fritz posílal Němcům nepříliš kvalitní materiály, které získal například z novin. Jen málo z toho mělo valnou hodnotu.

Zrada kamaráda

Němci ale se stoupajícím napětím v Evropě žádali lepší informace. Vsadili tak na Němce narozeného v USA Williama Sebolda, který v první světové válce bojoval v jejich řadách. Pod výhrůžkami likvidace jeho rodiny v Německu ho poslali za oceán pod novou identitou. Jako Harry Sawyer měl navázat kontakty s tamními německými špiony včetně Dequesna. Jenže Sebold plán Němců vyzradil americkým diplomatům v Německu.

 

Herry Sawer se tak v roce 1944 stal dvojitým agentem, kterého měla FBI využít k rozluštění špionážního spiknutí. 

Duquesne se ale s dvojím agentem odmítal setkat v jeho odposlouchávané kanceláři, vždy si chtěl se svým domnělým přítelem promluvit venku. Nakonec se 25. června 1941 sám udal. V kanceláři mu začal líčit své detailní poznatky o americkém válečném arzenálu. FBI tak rozjela sérii zatýkání. Po Dequesnovi nakonec dopadla všech jeho 33 donašečů. Většinou šlo o německé Američany.

Zábavné historky

U soudu pak Duquesne vyloženě bavil porotu svými zážitky nejen z búrských válek, ale až fantastickými příběhy ze svého života a četných útěků. Naneštěstí pro jeho obhajobu došlo v průběhu hlavního líčení k útoku na Pearl Harbour a porota musela rozhodnout za pouhých osm hodin. Fritz Dequesne dostal 18 let vězení. Jeho špionský kruh si poslechl rozsudek ve výši dohromady 300 let ve vězení.

 

Po dvanácti letech vyšel šéf špionážního gangu z vězení jako zlomený muž s těžce pochroumaným zdravím. Byl z části hluchý, měl poškozené rameno a po mrtvici částečně ochrnul. Během trestu ho také prý týrali a bili spoluvězni. Zemřel po dvou letech v pečovatelském domě v roce 1956 ve věku 78 let na mrtvici.

Smutný osud čekal i Williama Sebolda, díky kterému Američané špionážní síť odkryli. V FBI pracoval v programu na ochranu svědků, pak byl přesunut k federálnímu arzenálu, ale přišel o práci. Skončil na drůbeží farmě, ale jeho paranoia coby bývalého dvojího agenta ho dováděla k šílenství. Posledních pět let života strávil v léčebně.

O životě Fredericka „Fritze“ Jouberta Duquense vyšly po jeho smrti dvě knižní biografie a po druhé světové válce dokonce film o odkrytí špionážní sítě, na kterém spolupracoval i tehdejší šéf FBI John Edgar Hoover.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744