Nikola Šuhaj: Zběh, lupič, nebo hrdina? Vždy se podělil s chudými, zastávala se ho jeho dcera | info.cz

Články odjinud

Nespoutaný Nikola Šuhaj: Zběh, lupič, nebo hrdina? Vždy se podělil s chudými, říkala jeho dcera

Byl to vojenský zběh a lupič nebo lidový hrdina, který "bohatým bral a chudým dával"? Skutečný osud podkarpatského zbojníka Nikoly Šuhaje se mnohem víc blíží první z variant. Poutavou legendu z něj učinil až ve své knize spisovatel Ivan Olbracht. Šuhaj, který se narodil před 120 lety, 3. dubna 1898 v Koločavě na dnešní Ukrajině, měl tragický konec. Zavraždili jej spolu s bratrem Jurou v srpnu 1921 tři jejich bývalí kumpáni, kteří je opili, umlátili sekyrami a poté zavolali četníky.

"Dělají z něj lupiče a vraha, ale on nic zlého neudělal, a pokud někomu něco vzal, vždy se podělil s chudými," tvrdívala vždy Anna Štajerová, jediná Šuhajova dcera. Svého otce ale nikdy nepoznala, narodila se jako pohrobek až čtyři měsíce po jeho smrti. Její matka Eržika zemřela v roce 1987, Anna pak v roce 2006 ve věku 85 let. Protože Šuhaj byl zbojníkem, je pochován (i s bratrem) v ústraní na kopci.

Pravým jménem Mykola Sjuhaj se narodil v chudé vesnici ve východních Karpatech, která je dnes oblíbeným cílem turistů z Česka. Zasloužil se o to hlavně literát Olbracht, který několik let pobýval na Podkarpatské Rusi a zpracovával příběhy vyprávěné místními lidmi. Zbojník Mykola (počeštěný na Nikolu) se stal hlavní postavou jeho románu Nikola Šuhaj loupežník (1933), který se stal i povinnou školní četbou a který jen do roku 1939 vyšel v neuvěřitelných 11 vydáních. Olbracht chtěl knihou, která byla přeložena do mnoha jazyků, zejména vzbudit zájem o bídný život lidí na tehdejší Podkarpatské Rusi.

Šuhaj byl zběhem z vojenského pluku a do konce první světové války se skrýval v okolí rodné Koločavy. Po návratu do vesnice se oženil se svou milou Eržikou a rok a půl vydržel žít celkem spořádaně. Díky krádežím se ale dostal do hledáčku četníků - po připojení Podkarpatské Rusi k Československu v roce 1919 - i těch československých. Poté, co se mu podařilo dostat z vězení na svobodu (údajně po zabití maďarského četníka), zorganizoval kolem sebe zbojnickou skupinu.

Koločavský rebel a jeho věrní si brali na mušku movité židovské obchodníky, údajně se neštítili ani vykrádání kostelů. Když se loupeže a násilí začalo stupňovat (Šuhaj v říjnu 1920 zastřelil na polonině Dandubě četníka Vojtěcha Kubína), četníci se rozhodli k zákroku. V květnu 1921 byla za dopadení Šuhaje (a jeho bratra) vypsána odměna ve výši 3000 korun, což byly tehdy velké peníze, za něž se dalo koupit i malé hospodářství.

Podle pamětníků byla celá Koločava proti tehdejší československé moci a stála za Nikolou. "Ti lidé tam tehdy měli své zákony, jež velmi často nešly dohromady se zákony takzvaně světskými," řekl k tomu před časem tamní rodák, brněnský fotograf Rudolf Štursa.

Šuhaj uvažoval podle svědectví své dcery Anny o tom, že se vzdá, chtěl o ale nejprve říct kamarádům. Dopaden byl i díky zradě společníků, kteří jej zabili proto, že loupili na jeho účet a báli se vyzrazení. Finále nastalo v polovině srpna 1921 na polonině Žalopka, kde tři sedláci z Koločavy kosili trávu. Z blízkého lesa vylákali Nikolu i Juru a nabídli jim pálenku. Když Nikola odložil pušku, jeden ze sedláků jej sekl sekerou do týla. Pak ubili i Juru a následně udělali obchod s četníky. Ti tvrdili, že Šuhaje zastřelili, vše ale bylo prozrazeno.

Vrchní strážmistr byl za trest přeložen a vrazi Nikoly Šuhaje strávili rok ve vyšetřovací vazbě, pak ale byli propuštěni a částečně finančně odškodněni. Do Koločavy se ale už nevrátili...

Šuhajův osud se v 70. letech dostal i na divadelní prkna - díky režiséru Zdeňku Pospíšilovi, dramatiku Milanu Uhdemu a hudbě Miloše Štědroně. Jejich verze nazvaná Balada pro banditu se stala jednou z kultovních inscenací brněnského Divadla Husa na provázku. Hlavní role v legendárním představení ztvárnili Miroslav Donutil, Iva Bittová a Bolek Polívka. Písně z muzikálu, jako Zabili, zabili, chlapa z Koločavy, Řekněte mamce prokrista či Ani tak nehoří, časem zlidověly.

Z představení vyšel režisér Vladimír Sís, který v roce 1978 muzikál převedl na filmové plátno (opět s Donutilem). Dílo se odlišovalo od tehdejších českých snímků řadou odvážných nápadů.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud