Pětina Čechů ročně prožije psychické onemocnění. Za stigmatizaci může i komunismus, tvrdí expert | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pětina Čechů ročně prožije psychické onemocnění. Za stigmatizaci může i komunismus, tvrdí expert

Pětina Čechů ročně prožije psychické onemocnění. Za stigmatizaci může i komunismus, tvrdí expert

Rodiny se za ně stydí, přátelé se jich straní, kolegové šikanují a lékaři jim mnohdy nevěří... Lidé, kteří prodělali psychické onemocnění, musí i v 21. století čelit řadě předsudků, které jim znemožňují uzdravení, ale i další kvalitní život ve společnosti. Podezíravý postoj okolí k nemocným pramení přitom také z nedávné minulosti. „Stigmatizující postoje a chování hodně akcelerovaly ve druhé polovině 20. století za dominance socialismu a komunismu. Tehdy totiž oficiální ideologie hlásala, že komunistická společnost nemá sociální problémy a pokud nějaké má, tak jsou to rezidua kapitalismu, která zmizí s rozvojem komunismu. Důsledkem toho lidé, kteří měli nějaké problémy, byli odsouváni za zdi velkých psychiatrických ústavů a společnost žila v domnění, že člověk buď má psychické onemocnění a v tom případě patří za zeď, a nebo mu nic není a nemusí se tedy o své duševní zdraví starat. To je stejně zcestná představa jako myslet si, že když mi právě nevypadávají zuby, tak si je nemusím čistit,“ vysvětluje v rozhovoru vedoucí výzkumného programu v oddělení sociální psychiatrie Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) Petr Winkler. Na problém předsudků vůči psychicky nemocným pacientům se společně s kolegy snaží upozorňovat i prostřednictvím filmového a diskusního festivalu.

Filmový festival Na hlavu, který se uskuteční od pátku do neděle, se zaměřuje na téma duševního zdraví v širších souvislostech. Primárně jde o projekci starších i nových filmů. Ty vždy uvede odborník, který zdůrazní aspekt duševního zdraví, který se ve snímku objevuje a na který se většinou běžný divák nezaměří. „Vybíráme jak filmy klasické, minulý rok například Amadea nebo Trainspotting, tak i nové filmy, třeba S láskou Vincent, který otevírá letošní ročník festivalu,“ uvádí Winkler.

Hlavním tématem festivalu je stigmatizace psychologických pacientů a jejich rodin. Jak se předsudky vůči nim ve společnosti projevují?

Stigmatizace je fenomén, který velmi negativně ovlivňuje kvalitu života celé populace, jak lidí s duševním onemocněním, tak lidí bez něj. Je to uplatňování negativních předsudků, které vycházejí z nedostatečných a zkreslených znalostí vůči duševnímu zdraví, což vede následně k určitým postojům a jednání. Příkladem stigmatizace u lidí s duševním onemocněním je skutečnost, že většina populace si myslí, že psychicky nemocní nemohou pracovat na otevřeném trhu práce. Tato myšlenka se následně projevuje tím, že lidé, kteří hledají zaměstnance, a priori vylučují a upozaďují kandidáty, kteří mají nějakou historii duševního onemocnění a vybírají jiné kandidáty, ačkoli jsou třeba pro danou práci méně kompetentní.

Na festivalu chcete představit také iniciativu Na rovinu, jejímž cílem je právě snižovat předsudky vůči lidem s psychickým onemocněním. Jak to chcete dělat?

Tato iniciativa vznikla v rámci projektu Destigmatizace, který je jedním z reformních projektů systému psychiatrické péče. Tento projekt stejně jako iniciativa Na rovinu chce zvýšit povědomí o duševním zdraví a nemoci a tím pádem snížit stigmatizaci a diskriminaci lidí s duševním onemocněním. Pracujeme se šesti sociologickými skupinami, které jsou důležité pro kvalitu života lidí s psychologickým onemocněním – se zdravotními pracovníky, uživateli a jejich rodinami, sociálními pracovníky a dalšími. Snažíme se je dlouhodobě vzdělávat, aby měli adekvátní znalosti, oprostili se od předsudků a dokázali s touto problematikou lépe zacházet. Samotní uživatelé jsou také cílovou skupinou, protože často prožívají sebestigmaci, což je internalizované stigma, kvůli kterému se často stahují ze sociálního života, podceňují se, bojí se žádat o práci, protože myslí, že na to nemají a podobně, což dál vede ke zhoršení jejich zdravotního stavu.

Zhruba 80 % lidí závislých na alkoholu například nevyhledává žádnou odbornou péči a často si ani neuvědomují, že to, co zažívají, je regulérní psychické onemocnění.
Petr Winkler

Jak vzniká sebestigmatizace? A kdo je za ni zodpovědný? Blízcí, společnost, média…?

Jak rodina, tak jednotlivec, který trpí nějakým onemocněním, přejímají postoje, které ve společnosti panují. A když je nepřebírají, tak minimálně cítí od společnosti zpětnou vazbu, se kterou se ztotožňují. Následně se pak objevují právě sebestigmatizační myšlenky. Rodina si třeba začne vyčítat, že selhala ve výchově, a proto se u jejího člena objevilo duševní onemocnění. Nebo že za to může genetická zátěž, se kterou měli počítat. Rodiny i pacienti se pak cítí ve společnosti méněcenní, což vede k tomu, že se tolik nehlásí ke svým právům a nebojují za své zájmy. Pokud to srovnáme se skupinou jiných onemocnění, třeba s leukémií, tak vidíme, že podmínky její léčby se velmi zlepšily díky intervenci rodičovského hnutí, které je vidět a lobbuje za zájmy svých dětí. Vzhledem k tomu, že lidé s duševním onemocněním a jejich rodiny se sebestigmatizují a stydí, tak podobná hnutí u nás působí zatím jen velmi omezeně. Důsledkem toho je mimo jiné skutečnost, že systém psychiatrické péče je v současnosti vysoce podfinancovaný a do jeho rozvoje se dostatečně neinvestuje.

Kdo obecně podle Vás ve společnosti vytváří vůči psychicky nemocným lidem předsudky?

Kdybych k tomu přistoupil historicky, tak stigma zde bylo jistě již ve středověku, ale stigmatizující postoje a chování hodně akcelerovaly ve druhé polovině 20. století za dominance socialismu a komunismu. Tehdy totiž oficiální ideologie hlásala, že komunistická společnost nemá sociální problémy a pokud nějaké má, tak jsou to rezidua kapitalismu, která zmizí s rozvojem komunismu. Důsledkem toho lidé, kteří měli nějaké psychiatrické problémy, byli odsouváni za zdi velkých ústavů a společnost žila v domnění, že člověk buď má duševní onemocnění a v tom případě patří za zeď, a nebo mu nic není a nemusí se tedy o své duševní zdraví starat. To je stejně zcestná představa jako myslet si, že když mi právě nevypadávají zuby, tak si je nemusím čistit.

Pokud nás tíží nějaká historická zátěž, jak jste uvedl, myslíte si, že situace se časem bude zlepšovat?

Jsem optimista, a to ze dvou důvodů. V současné době se u nás velmi dobře rozjela reforma psychiatrické péče, která má podporu politiků i mezinárodních organizací. Druhý důvod mého optimismu pramení z globálního vývoje, kdy můžeme sledovat, že téma duševního zdraví se v posledních deseti, dvaceti letech začíná stávat prioritou. Projevuje se to tím způsobem, že nejen Světová zdravotnická organizace, ale také politici a Světová banka upozorňují na důležitost duševního zdraví. Budoucnost lidstva totiž závisí na tom, do jaké míry se dovedeme se svou psychikou vypořádat.

Když se řekne psychické onemocnění, někteří lidé si pravděpodobně představí člověka v potrhaných šatech s nepříčetným pohledem. Jak ale skutečně vypadá nemocný člověk?

Duševní onemocnění prožije každý rok zhruba pětina populace. Drtivou většinu z nich byste v davu nijak nepoznali. Nějak se zpravidla odlišují jen ti s těžšími formami onemocnění. Z té pětiny přibližně 25 % lidí podstupuje nějakou léčbu. Zhruba 80 % lidí závislých na alkoholu například nevyhledává žádnou odbornou péči a často si ani neuvědomují, že to, co zažívají, je regulérní psychické onemocnění.

Jak rozeznat depresi od pouhé „blbé nálady“?

Blbá nálada má velmi omezené trvání a zpravidla by měla být reakcí na událost, která je jasně identifikovatelná. Když ztratím peněženku, tak je asi v pořádku mít kvůli tomu blbou náladu. Když mám ale blbou náladu 14 dní a nevím proč, tak to asi není dobře.

Existují nějaké situace a události, které mohou psychické onemocnění spustit?

Vždycky je to souhra genetických predispozic, psychologických mechanismů a aktuální životní situace. Ale je jen velmi málo spouštěčů, které by se daly vinit ze spuštění nějakého konkrétního onemocnění. Když přicházela ekonomická krize, tak se zvýšil napříč celou Evropou počet sebevražd. Ekonomická krize ale nebyla jediným spouštěčem, na který ti lidé reagovali sebevraždou. To byl jen jeden z faktorů, který přispěl k tomu, že se ti, kteří k tomu měli predispozice, rozhodli vzít život.

Pokud si všimnu u svých blízkých náhlé změny nálady a mám třeba podezření, zda u nich nepropuká nějaké onemocnění, je dobré se jich narovinu zeptat, nebo naopak vyčkat, až se svěří sami?

Rozhodně je na místě se zeptat. Když vidím svého kamaráda, který má v obličeji modřiny, tak se ho přece taky zeptám, co se stalo. Psychická onemocnění by neměla být oblastí, která je tabuizovaná a o které se nemluví.

 

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.