Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Po sto letech vychází Tolkienův „velmi osobní“ příběh. Jeho název má vytesaný na hrobě

Po sto letech vychází Tolkienův „velmi osobní“ příběh. Jeho název má vytesaný na hrobě

Ve Velké Británii vychází nová kniha jednoho z nejznámějších novodobých britských spisovatelů J. R. R. Tolkiena, který proslul bestsellery Pán prstenů a Hobit. Jmenuje se „Beren a Lúthien“ a na pulty knihkupectví se dostává rovných sto let poté, co Tolkien příběh sepsal. 

Knihu dal dohromady dvaadevadesátiletý spisovatelův syn Christopher Tolkien, který tak učinil takřka 44 let po smrti svého otce. Čtenáři Tolkienova díla se s příběhem už setkali, protože se v upravené verzi už objevil v knize Silmarillion, kterou Tolkien sepsal před svými známějšími díly – Hobitem a Pánem prstenů.

Jedná se o milostný příběh mezi smrtelným člověkem Berenem a nesmrtelnou elfskou princeznou Lúthien. Aby si mohl Lúthien vzít, musí Beren získat drahé kameny z koruny temného pána Morgotha. To se mu nepodaří, ale ke svatbě nakonec i tak dojde. Krátce po ní Beren nešťastně zemře. Lúthien si ale vyprosí jeho návrat mezi živé výměnou za vlastní smrtelnost.

Takto se příběh odehrává v knize Silmarillion. V nové knize ale bude příběh ve své původní podobě, kterou Tolkien sepsal před sto lety. Tolkienův syn ho navíc doprovodil poznámkami, které čtenářům ukáží, jak se příběh liší od toho v knize Silmarillion.  

Odborník na Tolkienovo dílo John Garth uvádí, že tento příběh měl pro spisovatele „velmi osobní význam“. Sepsal ho totiž poté, co se vrátil z bitvy na Sommě, což byl jeden z nejkrvavějších momentů první světové války. Psaní příběhu o Berenovi a Lúthien bylo dle Gartha pro Tolkiena jakousi ozdravnou léčbou na šrámy na duši, které utržil v zákopech velké války. „V bitvě na Sommě ztratil dva své nejbližší přátele. Asi si dovedete představit, jak musel být vnitřně zlomený,“ uvedl Garth pro BBC.

Inspiraci čerpal Tolkien i ve svém milostném životě. Klíčová scéna v příběhu o Berenovi a Lúthien odráží tanec jeho ženy Edith v úbočí plném bílých květů. Jména osudových milenců se nakonec dostala na náhrobní kameny hrobky, kterou Tolkien sdílí se svou manželkou Edith na hřbitově v Oxfordu.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1