Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Poražená Clintonová popsala v novém bestselleru svůj volební pád. Účtuje s Trumpem i sama se sebou

Poražená Clintonová popsala v novém bestselleru svůj volební pád. Účtuje s Trumpem i sama se sebou

Hledání příčin, proč favorizovaná a zkušená demokratická politička nedokázala ve volbách porazit hlučného populistu porušujícího takřka všechna pravidla kampaně, věnovala Hillary Clintonová svou novou knihu, která vychází ve Spojených státech. Někdejší první dáma a ministryně zahraničí klade vinu sama sobě, se zjevnou snahou o nadhled se však pouští i do kritiky úspěšnějšího soka Donalda Trumpa. Závěrečnou pasáž knihy věnuje svému pohledu na vliv Ruska.

Clintonová nazvala svou knihu What Happened (Co se stalo) a recenzenti velkých amerických médií se vesměs shodují, že jde o zdařilé dílo přibližující osobnější rozměr političky často kritizované za přílišnou strojenost.

Clintonová popisuje, jak se cítila jako první žena nominovaná na prezidentku USA v souboji s mužem obviňovaným mnohými z šovinismu. Píše o tom, jak ji těší, když pod její maskou profesionální političky někdo objeví lidskou bytost. Nebo o tom, jak jí bylo fyzicky nepříjemné, když se při jedné z televizních debat Trump procházel těsně za jejími zády ve chvíli, kdy hovořila.

Zásadní část knihy je však věnována snaze rozebrat s časovým odstupem příčiny krachu kandidátky, kterou do poslední chvíle předvolební průzkumy favorizovaly.

„Vedla jsem tradiční prezidentskou kampaň s pečlivě promyšlenými tématy a pracně uzavíranými spojenectvími, zatímco Trump provozoval televizní reality show, která zkušeně a bezohledně živila hněv a rozladěnost Američanů,“ píše politička, která sice Trumpa porazila v celkovém počtu voličských hlasů o téměř tři miliony, neuspěla však v součtu takzvaných volitelů z jednotlivých amerických států.

Na Trumpa se v některých pasážích knihy pokouší pohlížet s humorem, ačkoli dává jasně najevo, že ani tři čtvrtě roku po volbách se nechce smířit s tím, že člověk jeho ražení stojí v čele Spojených států. „Někdy mě napadá: pokud sečtete čas, který tráví na golfu, na twitteru a sledováním kabelových televizí, co zůstane?“

V knize, která se podle médií za poslední tři týdny vyšvihla do čela žebříčku nejobjednávanějších publikací prostřednictvím společnosti Amazon, pojmenovává i další faktory vedoucí k její porážce. Mezi ně řadí třeba rozpolcenost voličů jejího demokratického konkurenta Bernieho Sanderse, prohlášení tehdejšího šéfa FBI Jamese Comeyho o jejím vyšetřování necelé dva týdny před volbami či fakt, že média poskytovala prostor každému Trumpovu prohlášení, byť mělo na hony daleko k pravdě. Za diskutabilnější považují někteří recenzenti pohled Clintonové na to, že k Trumpovu vítězství přispěly rovněž skrytě sexistické a rasistické postoje části americké společnosti.

Podrobně se však politička zabývá především hledáním svých chyb. Zásadním omylem, kterého prý lituje, bylo označení části Trumpových voličů za ubožáky, po němž se na ni dva měsíce před volbami valila kritika ze všech stran. Chybou podle ní bylo i to, že rázněji v debatách nereagovala na otázky kolem aféry s používáním jejího soukromého e-mailu v pozici ministryně zahraničí. „Věděla jsem, že jsem všechny zklamala,“ píše Clintonová o svých pocitech po volbách.

Závěrečnou část knihy věnuje svému pohledu na roli Ruska ve volbách, která je podle amerických tajných služeb nezpochybnitelná, kterou však Trump a Moskva odmítají. Tým Clintonové prý upozorňoval média na ruské průniky do kampaně již měsíce před volbami, novináři to však údajně většinou ignorovali jako její snahu odvést pozornost od skutečných témat.

„Nyní, když se k nám Rusové nabourali a zjistili, jak chabá je naše obrana, budou v tom pokračovat,“ napsala demokratická politička, podle níž cílí ruské snahy na oslabení či úplné zničení západní demokracie.

Někteří kritici knize vyčítají, že je zaměřena takřka výhradně na minulost a nenabízí demokratům cestu k úspěšným volbám v roce 2020. Nepřispívá podle nich ani ke sjednocení strany, jejíž významná část se při loňských primárkách postavila za Sanderse mířícího výrazně doleva.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1