Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Před 50 lety byla podepsána Smlouva o nešíření jaderných zbraní

Před 50 lety byla podepsána Smlouva o nešíření jaderných zbraní

Vůbec první mezinárodní smlouvu o omezení jaderného zbrojení podepsaly Sovětský svaz, USA a Británie v srpnu 1963. Takzvaná moskevská smlouva zakazovala jaderné pokusy v ovzduší, ve vesmíru a pod vodou. O pět let později, 1. července 1968, byla podepsána Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT), která měla za cíl zabránit šíření jaderných zbraní do států, které je v té době nevlastnily. Podle smlouvy přísluší oficiální status jaderné mocnosti státům, které provedly pokusný jaderný výbuch před 1. lednem 1967. Těch bylo pět: USA, SSSR, Čína, Francie a Británie.

Členy jaderného klubu NPT zavazuje k tomu, aby jaderné zbraně či jiná jaderná výbušná zařízení nepředávali dalším zemím, ani jim nenapomáhaly při jejich vývoji. Státy bez nukleárních zbraní se podpisem smlouvy vzdaly případných snah o jejich získání. Všechny signatářské země navíc souhlasily s tím, že umožní Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (MAAE) kontrolu dodržování svých závazků.

K signatářům (Rusku, USA a Británii) se hned první den připojilo 58 zemí. Podmínkou vstupu v platnost byla ratifikace třemi jadernými mocnostmi a dalšími 40 státy, což se stalo 5. března 1970. Dvě další oficiální jaderné mocnosti, Francie a Čína, se ke smlouvě připojily až v roce 1992. Signatářů smlouvy je nyní 190. Platnost Smlouvy o nešíření jaderných zbraní byla v květnu 1995 prodloužena na dobu neurčitou.

Bývalé Československo se stalo signatářem NPT v roce 1968 a ratifikovalo ji o rok později. Po rozpadu federace ke smlouvě přistoupila Česká republika a převzala veškeré závazky z ní vyplývající.

Smlouvu stále nepodepsaly například Indie a Pákistán, tedy země, které provedly několik jaderných výbuchů. V prosinci 1985 se ke smlouvě připojila KLDR, která ale od ní v roce 2003 odstoupila a v říjnu 2006 vyzkoušela svou první jadernou bombu. K dohodě se nepřipojil ani Izrael, který se sice k vlastnictví jaderných zbraní nikdy otevřeně nepřihlásil, nicméně všeobecně panuje přesvědčení, že jimi disponuje.

V souvislosti s odstoupením Spojených států od mezinárodní jaderné dohody s Íránem se z Íránu ozývají hlasy, že by země mohla odstoupit od NPT, ke které se připojila hned od jejího vzniku.

První pokusný jaderný výbuch na světě uskutečnily 16. července 1945 Spojené státy, které poté v srpnu shodily atomovou bombu na japonská města Hirošima a Nagasaki. Druhou zemí, která vyzkoušela jadernou zbraň, se stal 29. srpna 1949 Sovětský svaz. Třetí zemí byla 3. října 1952 Británie, v roce 1960 provedla svůj první jaderný pokus Francie a poslední jadernou velmocí se stala 16. října 1964 Čína.

Šestou zemí, která uskutečnila jaderný výbuch, byla v roce 1974 Indie. Neoficiální jadernou velmocí je i Pákistán, který v květnu 1998 přiznal pět podzemních jaderných pokusů v hornaté oblasti Čághaí u afghánských hranic v reakci na pět jaderných výbuchů Indie provedených 11. až 13. května téhož roku. Pákistán uskutečnil údajně dva pokusy již v 80. letech, avšak zprávy o nich vždy dementoval. Od výbuchů v roce 1998 byl s jadernými zkouškami dlouho klid, který narušila až v roce 2006 KLDR.

Moskva svůj poslední pokusný výbuch provedla v říjnu 1990, Británie v listopadu 1991 a Spojené státy v září 1992. Zatím poslední pokusné jaderné výbuchy provedly z jaderných velmocí Francie a Čína v roce 1996.

V minulosti měla jaderné zbraně nebo jaderný program řada dalších zemí. Irácký jaderný program, který začal v 70. letech 20. století, citelně zasáhl úspěšný izraelský letecký úder v roce 1981, válka v Perském zálivu v roce 1991 a léta sankcí. Po spojenecké invazi do Iráku na jaře 2003 se zbraně hromadného ničení v Iráku nenašly. V roce 2003 přiznal Tripolis, že vyvíjel zbraně hromadného ničení, a slíbil, že se zbrojního programu tohoto druhu vzdá. Výrobu několika jaderných zbraní od roku 1974 přiznal v roce 1993 jihoafrický prezident Frederik de Klerk, v roce 1990 ale byly všechny rozebrány. Také Bělorusko, Kazachstán a Ukrajina měly na svém území jaderní zbraně, po rozpadu SSSR je ale všechny vrátily Rusku.

S uvolňováním mezinárodního napětí vyhlásily v roce 1992 jaderné mocnosti na pokusy moratorium, které však bylo mnohokrát porušeno. V září 1996 přijalo VS OSN Smlouvu o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT), která však dosud nevstoupila v platnost.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232