Články odjinud

Přijdete dýl, nebo pozdějc? Proč někde lidem „přijdu dýl“ trhá uši

Přijdete dýl, nebo pozdějc? Proč někde lidem „přijdu dýl“ trhá uši

Spojení my jsme mysleli, že přijedete dýl připadá velké části mluvčích v Čechách zcela přirozené. Naopak pro mluvčí z Moravy a Slezska je velmi podivné až nesrozumitelné. Jak to s tím dýl tedy vlastně je vysvětlila pro Reflex.cz Martina Waclawičová z Ústavu Českého národního korpusu FF UK.

Dýl, tedy později

Když se od dlouho posuneme k jeho druhému stupni, tedy k odvozenému slovu déle nebo dýl, dostáváme se i k odvozeným významům. Jednak je to „po delší dobu“, např. dneska tady zůstanete vo hodinu dýl, jednak „před větším časovým úsekem“, např. už je to dýl, co sme se domlouvali.

A opět tu nechybí také význam nářeční, v tomto případě „později“, např. budeme vstávat vo hodinu dýl nebo přijdete vo chlup dýl. Někdy vznikají spojení, která mohou mít pro různé mluvčí různý význam, např. já jezdim dýl – znamená to, že jezdím delší dobu, nebo že jezdím později? Nebo třeba ten keř pokvete dýl – pokvete delší dobou, nebo pokvete až později? Někdy se může dýl ocitnout v jedné větě víckrát, ale pokaždé s jiným významem: když to do práce vezmu oklikou, půjdu dýl (= delší dobu) a navíc přijdu dýl (= později).

Jak to s tím dýl tedy vlastně je? Podíváme se na příklady z elektronických databází projevů psaných i mluvených Českého národního korpusu a pomůže nám i Český jazykový atlas.

Dýl je obecně česká varianta spisovného slova déle, které je druhým stupněm příslovce dlouho nebo dlouze. Už samotné slovo dlouho má více významů. Jeden z nich je „po větší časový úsek nebo po dlouhou dobu“, např. když se navonim, vono to fakt vydrží dlouho. Druhý význam je spojen s minulým dějem a vyjadřuje „před velkým časovým úsekem nebo dávno“, např. tam už jsem nebyl strašně dlouho nebo to není moc dlouho, co jsem to četla.

K nim se přidává význam třetí, nářeční, ve kterém dlouho znamená „pozdě“, např. já dneska půjdu dlouho spát nebo letos teplo přišlo dlouho. V tomto významu bylo dříve dlouho zaznamenáváno v nářečích v celých Čechách a na Třebíčsku. Vedle něj se ale vždycky používal i výraz pozdě. Pouze na Chodsku a Klatovsku se používalo výhradně dlouho. Slovo dlouze se používá méně často a znamená „časově rozsáhle“, např. tak dlouze se mnou volá.

Pozdějc

Pokud chceme ve spisovné češtině vyjádřit, že se něco stalo po uplynutí náležitého času nebo v pokročilé době, nepoužíváme výrazy dlouhodýl ani déle, ale jedině pozdě nebo později, např. myslela, že to bude o týden později. V běžné mluvě především v Čechách se můžeme setkat i s podobou pozdějc, např. já vstávám o trošku pozdějc, nebo méně častým (překvapivě od původu středočeským a zároveň středomoravským) pozdějš, např. kdybych neběžel, tak jsem přišel tak vo dvacet minut pozdějš. Na Moravě a ve Slezsku se používá i varianta pozděj, např. on doufá, že si najde cestu pozděj.

V češtině máme pro vyjádření jednoho významu na výběr z mnoha prostředků, ale jsme přitom silně ovlivněni tím, odkud pocházíme. Zkusme na to pohlížet tak, že variabilita češtiny je pozoruhodná a zábavná, a ne důvodem k hádkám.

Další náreční zvláštnosti najdete na webu Reflex.cz.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud