Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Sebevrahům to jedno není, zjistila studie. A snadný přístup ke zbraním jim jejich čin jenom ulehčuje

Sebevrahům to jedno není, zjistila studie. A snadný přístup ke zbraním jim jejich čin jenom ulehčuje

Tvrzení, že pokud se někdo chce zabít, tak se také zabije a je mu jedno jakým způsobem, podle vědců rozhodně neplatí. A nyní to dokázali. Podle nově zveřejněné studie je totiž snadný přístup ke zbrani často rozdílem, který rozhoduje mezi životem a smrtí. To je podstatné zejména v USA, kde si ročně vezme život na dvacet tisíc lidí, informuje server Independent

Vědci obecně přijímané tvrzení vyvrátili na případu amerického státu Maryland. Ten totiž rozdělili na venkovské a městské oblasti, přičemž zjistili, že v první kategorii je počet sebevražd o 35 procent vyšší, než v městském prostředí. Při hledání odpovědi na otázku "Proč" zjistili, že v rurálním území je vyšší míra výskytu zbraní – o 66 procent.

„Důvodem, proč byly sebevraždy ve vesnických oblastech častější, je vyšší výskyt zbraní,“ tvrdí jeden z autorů studie, doktor Paul Nestadt z Univerzity Johna Hopkinse. „Často se tvrdí, že pokud se někdo chystá zabít, tak je nemožné mu v tom zabránit. To ale není pravda, máme o tom nyní celý výzkum podložený vědeckými fakty,“ dodává.

Sebevraždy jsou druhou nejčastější příčinou úmrtí lidí mladších 45 let, hned po smrtelné nehodě. V roce 2015 si v USA dobrovolně vzalo život zhruba 13 lidí na sto tisíc obyvatel, což je nejvyšší úroveň za posledních 30 let.

V USA ročně střelnou zbraní zemře 32.000 lidí, přičemž v 60 procentech jde o sebevraždy, tři procenta zemřou následkem nehody a zbytek lidí zemře rukou někoho jiného.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744