Senioři nemají zkušenost se svobodnými médii, proto věří dezinformacím a populistům | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Senioři nemají zkušenost se svobodnými médii, proto věří dezinformacím a populistům

Senioři nemají zkušenost se svobodnými médii, proto věří dezinformacím a populistům

Důchodci mají jen tři zájmy – televizi, křížovky a rozebírání svých nemocí. Takové a podobné předsudky brání podle Jiřího Hraběte seniorům v začlenění se do společnosti a vedou je do izolace. Starým lidem pak chybí sebevědomí, mají dojem, že nikoho nezajímají, a to nahrává politikům, kteří jim slibují nesplnitelné. Jsou pak také mnohem náchylnější k přeposílání dezinformací. „U mnoha osamělých lidí je televize skutečně jediné médium, které rozhoduje o tom, jaký budou mít na některé věci názor. A když si dá někdo tři díly Soudkyně Barbary a pak Arénu Jaromíra Soukupa, tak z toho podle mě nemůže vyjít nic dobrého. Ti diváci v tom vidí ale alternativu ke světu, který je jinak zklamal a nemá o ně zájem. To je podle mě dobrý podnět pro nějakou politickou stranu, která by mohla dát těmto lidem naději a ukázat jim, že ještě mohou být úspěšní a užiteční, že někoho zajímají. Senioři to nyní necítí, a proto utíkají do náruče těm, kteří nabízí jednoduchá populistická řešení. V tom vidím ze strany politiků velký dluh,“ tvrdí ředitel obecně prospěšné společnosti Elpida, která provozuje vzdělávací a kulturní centrum pro seniory, Jiří Hrabě.

Stále se objevuje převážně u starší generace názor, že za komunistů bylo lépe. Je to podle Vás střízlivý pohled, nebo jen typ nostalgie?

Selektivní paměť samozřejmě funguje, takže si často pamatujeme jen to dobré a na to špatné zapomínáme. Pamatujeme si, že jsme byli mladí, ale už si neuvědomujete, jaké tady při tom bylo politické klima. Život v komunismu byl pro některé v něčem jednoduší, protože se nemuseli rozhodovat sami za sebe. Teď ale mnohdy zůstali sami a neví, co se sebou. Já myslím, že možná až teď třicet let po revoluci znovu zjišťujeme, v čem je dobrá síla komunity. Po roce 1989 jsme si řekli, že zrušíme všechny kluby a svazy, protože nějaké sdružování nám přišlo jako dědictví komunismu. Chtěli jsme posilovat sami sebe a naši individualitu. Ale takhle to nemůže dál fungovat.

Jaké nejčastější stereotypy se se stářím pojí?

Jeden z nejzásadnějších stereotypů je představa, že stáří je nezajímavé, že staří lidé jsou nemocní a nemají peníze. První stereotyp se dá rozbít tím, že každý člověk je originál, má za sebou nějaký příběh a i když to nemusí být někdo, kdo nějak zasáhl do historie státu, tak mohl být třeba dobrý ve své profesi a může ostatním něco předat. To, že je někdo hodně nemocný, platí asi pro 10 % lidí. Když se podíváte na ekonomickou situaci, tak životní standart seniorů roste, byť se nemůžeme rovnat západním zemím. Novináři ale logicky spíše upřednostňují negativní zprávy, a proto se v médiích objevují hlavně staří, nemocní lidé, což tuto představu o seniorech upevňuje.

Kdo pomáhá s rozvíjením a utužováním těchto stereotypů?

Lidé si pěstují předsudky sami v sobě tím, že se bojí si něco dovolit. Byl jsem třeba svědkem jedné diskuse, kdy jedna paní vyprávěla kamarádkám, že pojede do Řecka. Kolegyně kolem stolu jí ale na to začaly říkat, že měla radši vnukovi koupit kolo. Jde o to, že senioři se musí odhodlat a rozhodnout se, že chtějí dělat něco sami pro sebe a že na to mají nárok. Nešli přece do důchodu jen proto, aby tady byli pro někoho jiného jako „hlídači“, ale aby mohli dál žít svůj aktivní život. Předsudky utužují samozřejmě i politici. Ti se snaží seniory koupit především jednorázovými příspěvky, než aby se zajímali o dlouhodobé institucionální změny, které by umožnili například v závěru života zůstat starým lidem co nejdéle doma.

Jak starým lidem pomoci, aby se vymanili ze sevření předsudků?

Cesta existuje, ale bude trvat dlouho. Důležité je posilovat kritické myšlení, které se ale nedá jen tak nadiktovat, nebo vytvořit lusknutím prstů. Mottem naší organizace je „Pomáháme seniorům stát se samozřejmou, sebevědomou a respektovanou součástí naší společnosti“. Senioři totiž mají společnosti co nabídnout, ale je důležité to hledat. Naše projekty jsou mezigenerační a na jejich přípravě se podílí lidé od 18 do 85 let a snažíme se je koncipovat tak, aby zajímaly starší i mladší generaci. I pro ně je totiž tento přístup důležitý, protože jednou v této situaci budou sami. V roce 2050 by senioři měli tvořit třetinu společnosti.

„Senioři většinou nemají zkušenost s fungováním médií ve svobodném světě, a proto si myslí, že na každém šprochu je pravdy trochu. Důvěryhodnost zprávy přitom neposuzují podle zdroje informace, ale podle toho, kdo jim ten email přeposlal“
Jiří Hrabě

Se seniory jste v denním kontaktu, co je nejvíce trápí a čeho se obávají?

Často je trápí věci spojené se zdravotním stavem a také problémy týkající se ztráty životního partnera a z toho vyplývající samota. Na seniorské lince, která má číslo 800 200 007 a je zdarma, problém samoty řeší asi 50 % volajících. Ten problém přitom nesouvisí jen se ztrátou partnera, ale i s krizovou dobou přechodu do důchodu, kdy člověku skončí stereotyp a najednou je doma pořád a když si nenajde smysluplné trávení volného času, tak může začít časem sociálně okorávat a ztratí se ze společnosti. Mezi další témata patří zdraví a neutěšené rodinné vztahy. Někdo třeba dlouhá léta nekomunikuje s někým z rodiny a s blížícím se horizontem si uvědomí, že by chtěl mít čistý stůl. Chtěl by dát ty věci do pořádku a neví jak. Společně s pracovníkem na lince tak hledají nejvhodnější způsob, jak komunikaci začít. Často se nám ozývají i týraní senioři, nebo ti, kteří naletěli šmejdům a uzavřeli nějakou smlouvu, že které se nedokáží vyvázat.

Co děláte, když se ozve týraný senior? Předáváte záležitost policii?

Nemůžeme suplovat policejní složky, a pokud si to volající nepřeje, tak komunikace zůstává mezi ním a našim pracovníkem. Ten se snaží podpořit seniora v tom, aby našel sílu a problém aktivně řešil, aby třeba zmobilizoval širší rodinu, sousedy, nebo organizaci v místě, kde žije. Dokážeme také poskytnout širokou síť kontaktů v místě jeho bydliště.

Tématem posledních voleb byly i dezinformace šířené po sociálních sítích a emailech. Snažíte se se seniory v Elpidě o této problematice mluvit?

Když u nás natáčeli reportéři z pořadu 168 hodin, tak se zeptali asi stovky lidí, která tady seděla, jestli mají zkušenost s tím, že jim někdo v době před volbami poslal email, který se vyjadřoval k některému z kandidátů. Mě naprosto šokovalo, že se zvedly všechny ruce. Hoaxy fungují podle mě hlavně skrze emaily, což je fenomén, který je zatím úplně nepodchycený a pravděpodobně rozhodl i poslední prezidentské volby. V těch zprávách se objevovaly úplné nesmysly, které ale lidé nedokázali ihned ověřit. Senioři totiž většinou nemají zkušenost s fungováním médií ve svobodném světě, a proto si myslí, že na každém šprochu je pravdy trochu. Důvěryhodnost zprávy přitom neposuzují podle zdroje informace, ale podle toho, kdo jim ten email přeposlal, protože, „když mi to poslal Franta, kterého znám třicet let, tak to bude pravda, protože žádnou hloupost by mi neposílal“. My se tématu dezinformací chceme hodně věnovat ve spolupráci s dalšími organizacemi a chceme v regionech pořádat workshopy pro seniory, kde budeme ukazovat, kde se falešné zprávy objevují, jak je poznat a jak pracovat s informacemi, protože to je výbava, kterou těm lidem nikdy nikdo nedal.

Nepoučí je v tomto jejich blízcí?

Do našich kurzů lidé často chodí právě proto, že jejich příbuzní s nimi při vysvětlování nemají trpělivost. To se stává klasicky v situacích, kdy se starší člověk učí pracovat s technologií, se kterou doposud neměl zkušenost, ale jeho vnouče je v tom jako doma. Ale já mám pocit, že se to začíná už trošku obracet. Že ten brutální individualismus počátku 90. let se pomalu vytrácí ve prospěch vyššího smyslu a lidé se znova snaží stát součástí komunity.

Odráží se tento trend i ve vzrůstajícím zájmu o “adopci babiček a dědečků”, kdy rodiny hledají pomocí inzerátů náhradní prarodiče a senioři naopak rodinu s dětmi?

Ano, lidé se asi čím dál více stěhují za prací, a v místech, kde pak žijí, jim rodina chybí. Proto jsou otevření tomu, že do jejich života vstoupil někdo další, ke komu sice nemají žádnou biologickou vazbu, ale mohou si k němu vytvořit vztah. Mně se líbí, když to pak funguje na principu “já vám můžu nakoupit a vy my můžete pohlídat děti”, nebo “my vás vezmeme do divadla a vy nám zalijete kytky, když budeme pryč”. To je podle mě úplně normální, jen jsme na to kdysi zapomněli. Podle mě se časem vyvinula taková odtažitost, kdy se už bojíme zazvonit u souseda, že nám došla mouka a vajíčka, protože se neznáme a ani se třeba nezdravíme. Myslím ale, že touha po anonymitě mizí. Začínáme se více zajímat o svoje okolí a to je podle mě cesta k tomu, aby se i celá společnost začala chovat jinak.

Je podle Vás dobré se s seniory bavit o smrti? Lidé občas takové snahy ze strany svých prarodičů brzdí prohlášeními „ale babi, na to nemysli, to je ještě daleko“…

Takhle odpovídáte do doby, než získáte se smrtí osobní zkušenost a někdo vám umře. Samozřejmě je důležité o smrti mluvit, protože tím pomáháte nejen tomu člověku, ale i sobě, protože se můžete připravit na období ztráty a truchlení. Mně loni zemřel strejda, kterému bylo 55 let a měl jsem ho spíše jako staršího bratra. A bylo to pro mě hrozné, protože jsem byl u něj poslední tři měsíce ob den a byl jsem i u jeho posledních okamžiků. Vypořádal jsem se s tím tak, že v poslední fázi jeho života jsme o smrti spolu mluvili a podle mě to byla zkušenost, díky které jsem skutečně dospěl. Než tu ztrátu v dospělém věku zažijete, tak si nedokážete uvědomit, co to vlastně znamená. Do budoucna vám to pak umožní přirozeně mluvit s blízkými o tom, že lidský život je konečný a že oni mají zájem si uspořádat své věci za svého života a my bychom před jejich přáním neměli uhýbat.

„Podle mě se časem vyvinula taková odtažitost, kdy se už bojíme zazvonit u souseda, že nám došla mouka a vajíčka, protože se neznáme a ani se třeba nezdravíme. Myslím ale, že touha po anonymitě mizí. Začínáme se více zajímat o svoje okolí a to je podle mě cesta k tomu, aby se i celá společnost začala chovat jinak.“
Jiří Hrabě

Co bychom se od seniorů měli naučit?

Měli bychom se naučit, že zkušenost, a nemusí být jen pracovní, je důležitá hodnota, která člověka obohatí. A také bychom mohli převzít určitý nadhled, který senioři s věkem získávají.  Ale myslím, že to platí i opačně. I senioři by se od mladých mohli něco naučit, třeba určité drzosti. Když se podívám na mladé lidi, tak se mi libí, že nejsou zatížení vědomím, že by se měli s někým porovnávat a zapadat do nějakých tabulek, ale že si dělají věci tak, jak chtějí. Myslím, že obě generace si mají navzájem co dát.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.