Články odjinud

Sňatky z rozumu i F. L. Věk. Připomeňte si život a slavné role Gabriely Vránové

Sňatky z rozumu i F. L. Věk. Připomeňte si život a slavné role Gabriely Vránové

Herečka Gabriela Vránová se do divácké paměti zapsala několika výraznými rolemi před televizní kamerou, řadu let patřila mezi opory pražského Divadla na Vinohradech a její hlas dobře znají rozhlasoví posluchači. Celoživotní vášní půvabné umělkyně byla poezie, o které říkala že "to nejsou jen básničky, nýbrž způsob vnímání světa". Vránová, která dnes zemřela ve věku 78 let, také jako učitelka vychovala několik generací herců.

Televizní diváci si nejspíše vybaví její učitelku Hajskou ze seriálu My všichni školou povinní režiséra Ludvíka Ráži z roku 1984. "Byla to jedna z těch rolí, kterou jsem v sobě musela objevovat. Snažila jsem se roli pochopit, dát jí něco ze sebe a ukázat, že je taková, jaká je. Nebyla to role, kdy bych si řekla, že to jsem já," vzpomínala na úlohu nepříjemné kantorky, za kterou se ale dočkala od diváků pochvalných ohlasů. Lidé jí často psali, že hysterickou ženu zahrála fantasticky.

Výraznou příležitost na televizní obrazovce jí dal na přelomu 60. a 70. let František Filip, a to ve dvou seriálech natočených podle známých historických románů. První rolí byla Líza Bornová ve Sňatcích z rozumu (1968), na niž ráda vzpomínala. "Historii mám velmi ráda, a proto se mi role první Bornovy ženy velmi zamlouvala. V reálu to byla šedesátá léta 19. století, doba plná událostí, změn, kvasu, vlastenectví," vyprávěla herečka, která se o dva roky později objevila i v F. L. Věkovi.

Ve slavném třináctidílném seriál natočeném podle díla Aloise Jiráska dostala roli Betty, půvabné mladší dcery Butteauových. Zatímco v televizi ztvárnila Gabriela Vránová desítky rolí, její filmová kariéra byla mnohem méně výrazná, přestože už v roce 1961, teprve jako dvaadvacetiletá začínající herečka, zazářila po boku Vladimíra Menšíka v komedii Hledá se táta. Později ještě zaujal její uličnický výrazem v detektivkách Nahá pastýřka a Poklad byzantského kupce.

 

Většinu kariéry strávila Vránová na divadelních prknech, přes půl století patřila k hlavním tvářím Divadla na Vinohradech, přestože na přelomu století přišlo období, kdy se k novým rolím příliš nedostala. Na Vinohradech se objevila jako Soňa v Gorkého Letních hostech, její premiérovou rolí v angažmá se stala Bianka ve Krocení zlé ženy. Vynikala zejména v charakterních úlohách, kritici vzpomínají na její Noru, Plajznerku nebo Maryšu, kdy hrála po boku Otakara Brouska.

Její specificky zabarvený hlas často zněl z rozhlasových her, pohádek i četby na pokračování. Neopomenutelná byla rovněž její práce v dabingu, za kterou dostala Cenu Františka Filipovského za celoživotní dílo. Namluvila třeba Marilyn Monroeovou, Catherine Deneuveovou, Elizabeth Taylorovou nebo Jeanne Moreauovou, hlas propůjčila i slovenským herečkám v českých filmech, například Magdě Vášáryové v Marketě Lazarové nebo Alžbětě Štrkulové ve snímku Jarní vody.

K velkým vášním Gabriely Vránové patřila poezie, byť sama přiznávala, že tenhle druh umění je stranou pozornosti většinového publika. "Poezie už si zvykla, že je Popelka, ale krásná Popelka," svěřila se jednou herečka, která lásku k básním nespíše zdědila po otci, jenž sám poezii tvořil. Vránová pak napsala i desítky fejetonů, které se staly základem knihy Magnetický vítr, jež se stala základem recitálu, se kterým objela celé bývalé Československo.

 

Narodila se 27. července 1939 na Slovensku v Novém Mestě nad Váhom, kde její otec působil jako středoškolský učitel, než jej přinutili odejít. "Čeští profesoři, což byl i můj otec, básník Jaroslav Verián Vrána, museli odjet, pokud se nepřihlásili ke Slovenskému štátu," vyprávěla po letech herečka, která měla po po matce kořeny i v Maďarsku, Chorvatsku, Rakousku a Bavorsku. Dětství a mládí tak prožila na Moravě, vystudovala brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění.

První angažmá dostala v roce 1960 divadle v Ostravě, už po dvou letech ji ale ředitel Luboš Pistorius zlákal do pražského Divadla na Vinohradech. Své zkušenosti pak také dlouhá léta předávala studentům pražské konzervatoře, mezi její první žáky patřili Vladimír Dlouhý nebo Zlata Adamovská. Díky povolání poznala i manžela, středoškolského profesora matematiky Jiřího Kepku (bratra herce Jaroslava Kepky), se kterým měla syna Ondřeje Kepku, herce a režiséra.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud