Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Tápající a přehlížení. Homosexuálové jsou v KLDR tabu, někteří radši riskují život na útěku

Tápající a přehlížení. Homosexuálové jsou v KLDR tabu, někteří radši riskují život na útěku

Být jiný ve společnosti, která odlišnost trestá, se zdá být noční můrou. V podobné žil několik desetiletí i Jang Yeong-jin, homosexuál ze Severní Koreje. V komunistické zemi, která neuznává práva sexuálních menšin, roky netušil, co je na něm divného. Přestože byl ženatý, nechtěl žít se ženami. Až když mu bylo 37 let, dočetl se v jednom lékařském časopise v Jižní Koreji, že existuje něco jako homosexualita.

„Když jsem studoval na univerzitě v Pchjongjangu, tak jsem šel za doktorem, protože jsem si všiml, že jsem jiný než ostatní. Když jsem mu začal vyprávět o svých pocitech, začal na mě křičet a já jsem z jeho kanceláře utekl,“ líčí pro CNN Jang své první pokusy zjistit, proč je jiný než ostatní.

První skutečnou lásku přitom našel už v dětství. Se svým přítelem si byli velice blízcí a vztahy přerostly až do dospělosti. Protože se znali dlouho a vídali se často, nepřišlo ani jejich manželkám divné, že spolu občas sdílí jedno lůžko. Ze strany Jangova přítele se ale nic, co by dokládalo hlubší citový vztah, neodehrálo. A Jang až zpětně pochopil, proč mu v blízkosti jeho přítele divoce tlouklo srdce a cítil do té doby nepoznané vzrušení.

V Severní Koreji sice trpěl nedostatkem jídla i oblečení, nejvíce ho ale trápilo, že v totalitní zemi nemá žádnou budoucnost. „Když jsem byl na vojně, potkal jsem muže, který byl stejný jako já. I když se oženil, nebyl se ženou šťastný. A v mojí rodné vesnici byl také jeden soused, který se nikdy neoženil a žil sám. Společnost se k nám ale tady chová, jako bychom byli nenormální,“ popisuje Jang.

Severokorejské zákony přímo homosexualitu nezakazují. Omezují ale cokoli, co je proti „socialistickému stylu života“. Pod touto záminkou dochází k pronásledování a trestům. O homosexualitě se většinou nemluví, a když, tak je popisovaná jako zlozvyk, který praktikují západní kapitalisté.

Jang se z KLDR poprvé snažil dostat v roce 1996 přes Čínu. Ta ale většinou považuje severokorejské uprchlíky za ekonomické migranty a vrací je zpět do země. Jang se proto rozhodl k riskantnímu kroku. Nechtěl čekat na rozhodnutí čínských úřadů a vrátil se zpět do KLDR. Ostře střeženou hranici do Jižní Koreje pak přešel sám. V historii se to podařilo jen hrstce lidí. Jang ale deset let sloužil v armádě u hranic a terén velmi dobře znal. „Když jsem pracoval u hranic, vždycky jsem si říkal, jaké to tam na jihu asi je a jestli bych tam mohl žít jako člověk,“ dodává muž.

O tom, že existuje něco jako homosexualita, se Jang poprvé dozvěděl v čekárně jihokorejského doktora v roce 1998. „Ulevilo se mi. Bylo mi 37 let a myslel jsem si, že budu žít až do smrti sám, když mi nevyhovuje žít se ženou,“ vzpomíná Jang.

Jangův příběh ale zatím šťastný konec nemá. V roce 2004 naletěl podvodníkovi, který mu sliboval lásku, ale místo toho ho okradl o všechny úspory. Jeho situaci ztěžuje i jeho původ. „Jsem uprchlík, to znamená, že pro tuto společnost jsem cizinec. Pro všechny uprchlíky je těžké se znovu usadit. Pro mě je to ale dvojnásobně náročné,“ stěžuje si Severokorejec.

Přesto ale neztrácí naději a pozitivní pohled na život. „Jsem optimista. Pořád doufám, že budu moci žít jako každý jiný. Mít někoho, kdo mě má rád a cestovat po světě,“ uzavírá Jang.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744