Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Temný den norské historie míří do kin: Film o hrůzném masakru Breivika vyvolává rozporuplné reakce

Temný den norské historie míří do kin: Film o hrůzném masakru Breivika vyvolává rozporuplné reakce

Velkou pozornost v Německu a kontroverze v Norsku vzbuzuje film Utöya 22. července, který se věnuje jednomu z nejhorších teroristických útoků v evropských dějinách, při kterém v roce 2011 norský pravicový extremista Anders Behring Breivik zabil 77 lidí. V pondělí se ve světové premiéře představil na festivalu Berlinale, kde je v soutěži o hlavní cenu - Zlatého medvěda.

Celý film, jemuž předcházely rozsáhlé rešerše, je zaměřen na oběti a jejich prožitky - nejistotu, napětí, strach, smutek, šok. Vzdálená silueta atentátníka se na plátně krátce mihne asi až po hodině filmu. Režisér Poppe se tím cíleně snaží vrátit pozornost od Breivika k jeho obětem. „Když jde o 22. červenec 2011, zaměřují se lidé skoro pořád na teroristu. Ale tím z našeho vědomí mizí vzpomínka na to, co udělal, co se stalo. To se nesmí stát,“ řekl na pondělní tiskové konferenci v Berlíně.

Ke zpracování tématu se sedmapadesátiletý filmař, který snímek vnímá také jako varování před pravicovým extremismem, dostal necelých sedm let po útoku. „Natáčeli jsme ten film s velkým respektem vůči všem, kteří byli tragickou událostí přímo zasaženi,“ uvedl.

Řadě obyvatel severské země ale podle berlínské zpravodajky norské veřejnoprávní televize Guri Norströmové přijde, že film přichází moc brzy. Ještě podle ní od tragédie neuplynula dostatečná doba. Rozporuplné reakce dávají najevo také pozůstalí, kteří měli možnost snímek vidět dopředu. „Někteří ho vůbec nechtějí vidět a mají za to, že je příliš brzy. Další si myslí, že to je nutné,“ řekla německým médiím Lisbeth Kristine Röynelandová ze skupiny na pomoc obětem.

O filmu:

Stovky mladistvých si na malém ostrově Utöya nedaleko norského hlavního města Osla užívají léta a tábora pro dorost Dělnické strany, když k nim dorazí informace o tom, že ve vládní čtvrti metropole došlo k rozsáhlému výbuchu. Účastníci tábora se snaží dovolat svým rodičům, kteří mohli být poblíž místa exploze, aby se ujistili, že jsou v pořádku. Diskutují o tom, jestli šlo o nehodu, nebo útok, a kdo za ním mohl stát. Sami jsou rádi, že jsou v bezpečí poklidného ostrova. V tu chvíli se poblíž ozve střelba.

Tak aspoň líčí začátek brutálního útoku snímek norského režiséra Erika Poppeho. V jeho centru je mladá dívka Kaja (v podání Andrey Berntzenové), která stejně jako ostatní v první chvíli přesně neví, co se děje. Velmi brzy se ale ukáže, že nejde o cvičení, jak se domnívají někteří její kamarádi, a Kaja stráví další desítky minut bojem o život.

Její snahu uniknout atentátníkovi sleduje kamera po celou dobu z bezprostřední blízkosti a zdánlivě bez jediného střihu. Dvaasedmdesát minut, tedy stejnou dobu jako útok na ostrově ve skutečnosti trval, tak divák dění sleduje jakoby očima jednoho z dalších účastníků tragédie, která si vyžádala 69 životů. Když Kaja utíká, běží za ní i kamera, když se dívka schovává, hledá si úkryt i kamera.

Do norských kin film přijde 9. března. Už tuto sobotu bude jasné, jestli v konkurenci dalších 18 snímků uspěl na berlínském filmovém festivalu.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1