Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Umělec žije s kamerou na hlavě a čipem v těle. Všichni jsme kyborgové, mobil nás změnil, říká

Umělec žije s kamerou na hlavě a čipem v těle. Všichni jsme kyborgové, mobil nás změnil, říká

„Nepoužívám technologie. Já sám jsem technologie, jsem kyborg,“ tvrdí o sobě Neil Harbisson. Z jeho hlavy ční anténa, která je připojená k lebce. Barvoslepému umělci umožňuje vnímat barvy a záření. Harbissona jako kyborga už uznávají i úřady a sám tvrdí, že zařízení se stalo jeho součástí a považuje ho za svůj další orgán. „Všichni jsme vědomě nebo nevědomě na cestě k tomu stát se kyborgy,“ předpovídá 33letý vizionář se zálibou v barevném oblečení.

„Čím dál víc lidí se chce stát kyborgy, vědomě i nevědomě. Ten přechod je vidět třeba na tom, že když jsme dříve mluvili o mobilních telefonech, říkali jsme, že ‚můj telefon nemá signál‘, zatímco říkáme, že ‚nemám signál‘,“ popisuje Harbisson. Technologie se podle něj pozvolna stávají naší nedílnou součástí, aniž bychom si je museli nechat implantovat do těla, což je podle něj jen další krok. „Brzo přestaneme vyvíjet aplikace pro naše telefony a začneme vyvíjet aplikace pro naše tělo,” prorokuje vizionář.

Kamera na hlavě, počítač v batohu

Harbisson trpí od narození achromatopsií, kvůli které vidí místo barev jen odstíny šedé. Narodil se v roce 1984 a s rodiči žil v Katalánsku. V 19 letech se přestěhoval do Británie, kde začal navštěvovat obor hudební skladba na Darlington College of Arts. Společně s IT expertem Adamem Montandonem začali v roce 2003 pracovat na vývoji senzoru, který by dokázal barevné vjemy přetvořit ve zvukovou sekvenci.

„V roce 2003 jsem začal nosit na hlavě kameru, která byla připojená k pětikilovému počítači v mém batohu,” popisuje trochu krkolomné začátky Harbisson. Od roku 2010 přešel od počítače k čipu, který má implantovaný k lebce na zadní straně hlavy. Anténa přetváří barevné vjemy z okolí na různě silné chvění, které vibruje jeho kostí. Harbisson proto vnímá odstíny zvukově a sám říká, že poslouchá barvy.

Jako transsexuálové v 50. letech

Implantace čipu ale nebyla bezproblémová. Když se svým záměrem předstoupil před etickou zdravotnickou komisi, odmítli ho. K operaci nicméně jednoho lékaře přemluvil a podstoupil ji tajně. „Lidé, kteří se cítí jako kyborgové a chtějí se stát skutečnými biologickými kyborgy, čelí v současnosti podobným problémům jako transsexuálové v 50. letech,” přirovnává Harbisson nesnáze, které lidé prožívali v půlce minulého století, když chtěli podstoupit změnu pohlaví a etické komise jejich přání kvůli neopodstatněnosti zamítaly.

Implantovanou anténu vnímá jako součást svého těla a přesně si pamatuje, kdy k jeho splynutí s technologií došlo. „Když jsem ve snu začal slyšet barvy, uvědomil jsem si, že to je moment, kdy zmizel rozdíl mezi mým mozkem a umělým softwarem. Začal jsem anténu vnímat jako svůj orgán. Když se jí někdo dotkne, cítím to,” popisuje Harbisson.

Svoji schopnost vnímat barvy pomocí tónů se rozhodl využít v tom, co ho fascinuje dlouhodobě — v umění. „Anténa implantovaná v mojí lebce zachycuje viditelné i neviditelné světelné vlny a převádí je na zvukové vibrace,” vysvětluje vizionář. V jeho mozku se tak jednotlivé barvy pojí k určitým tónům. Proces tak funguje i obráceně. Pokud slyší nějaký tón, přiřazuje k němu automaticky barvu, se kterou se v jeho mozku pojí.

Poslouchám Picassa

„Umělecké galerie se pro mě staly koncertními halami. Nyní můžu poslouchat Picassa,” vysvětluje kyborg. Vlastní díla tvoří tak, že si pouští melodie a maluje podle nich obrazy z odstínů, se kterými má noty ve své hlavě spojené. Vznikají tak pestrobarevné kompozice nazvané Justin Bieber nebo Mozart, které umělec stvořil při poslechu těchto interpretů. Spojení barev a tónů tak umožňuje Harbissonovi vnímat okolí jinak než ostatní.

„Předtím jsem se oblékal tak, aby to dobře vypadalo, teď si vybírám oblečení tak, aby dohromady dobře znělo. Když jsem šťastný, oblékám se do akordu C dur, když jsem smutný, vybírám si oblečení v molových akordech. Když jdu na pohřeb, můžu se třeba obléknout jako B mol. 
To znamená do tyrkysové, fialové a oranžové,” popisuje se smíchem umělec. Zvukově nevnímá jen barvy, ale i tváře a potvrzuje: „Někdo třeba vypadá vizuálně krásně, ale pro mě zní hrozně.”

Harbisson společně s další umělkyní Moon Ribasovou, která má také vlastní implantát, založili v roce 2010 organizaci Cyborg Foundation, která pomáhá lidem stát se kyborgy. Podle Harbissona už ale i v současnosti žijí desetitisíce lidí, kteří přijali technologické přístroje za svoji součást, a stali se tak, byť nevědomky, kyborgy. Například pacienti s kardiostimulátorem, kterým technologie implantovaná uvnitř těla pomáhá zvýšit jejich biologické schopnosti.

Cítím, když na mě míří ovladač

Přestože k rozšíření svého vnímání využívá vizionář nebiologické prostředky, nemá dojem, že by ho fakt, že se stal kyborgem, vzdaloval přírodě, právě naopak. „Nepotřebujeme vyvíjet nějaké superschopnosti, příroda už je všechny nabízí. Přerod v kyborgy nás přibližuje přírodě,” tvrdí. Jeho anténa mu totiž kromě vnímání běžného barevného spektra umožňuje cítit i ultrafialové a infračervené záření. „Cítím, když na mě někdo namíří televizní ovladač,“ popisuje své schopnosti umělec. Vnímáním UV záření nejen dokáže poznat, kdy není bezpečné se opalovat, ale také se dle svých slov více přibližuje zvířatům, 
která tuto schopnost mají vrozenou, některým plazům a hmyzu.

Technologie podle něj můžou navíc zprostředkovat šetrnější chování k přírodě. 
Pokud by lidé dokázali vidět ve tmě, nebude potřeba produkovat tolik energie, která by zajistila osvětlení. Měnit se bude podle Harbissona také způsob cestování. Jeho anténa je stále připojená k internetu a dokáže se libovolně také připojovat k satelitům a kamerám na celém světě. Umělec tak může rovnou do mozku dostávat obrázky z míst a pomyslně cestovat tak i ve chvíli, když sedí doma na sedačce a dívá se do zdi.

Na evoluci už nemusíme čekat

„Naše smysly už nemusí být tam, kde je naše tělo. Dalším stupněm lidského poznání je objevení možnosti rozpojení těla a smyslů a počátek cestování bez těl,” prorokuje Harbisson, který díky pěti lidem z různých kontinentů, kteří mu zasílají přes anténu pravidelně obrázky a videa, může být ihned prakticky kdekoli.

I jeho technologie má ale nedostatky a kyborg už má plán, kam ve vývoji pokračovat. „Stále ještě potřebuji kombinaci magnetů a malých baterií, abych se mohl nabít. Nejradši bych ale používal přirozenou energii těla. Rád bych využil cirkulaci krve jako energii k nabíjení,” vysvětluje. Budoucností lékařství bude podle něj i transplantace chybějících tělesných částí, které si lidé za použití svojí DNA budou moci vytisknout na 3D tiskárně.

Jak se bude ve společnosti počet kyborgů zvyšovat, zvrátí to podle Harbissona pohled veřejnosti na stárnutí. Pokud se totiž součástí něčího těla stane technologie, tak přestože jeho biologická schránka bude stárnout, technologie se vyvíjí stále kupředu, a proto člověk bude s přibývajícím věkem moci díky upgradu vnímat lépe než zamlada, kdy technologie dosahovala nižší úrovně.

„Jsme první generací, která nemusí čekat, až příroda dospěje k dalšímu kroku evoluce. Můžeme vyvinout sami sebe během vlastního života,” dodává Harbisson.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1