Ve východním Německu prý mizely děti nepřátel režimu. Rodiče jich hledají stovky | info.cz

Články odjinud

Ve východním Německu prý mizely děti nepřátel režimu. Rodiče jich hledají stovky

Když Karin Ranischové v roce 1975 v nemocnici řekli, že její dvouletý syn náhle zemřel, nechtěla tomu uvěřit. A nemyslí si to doteď. Čím dál častěji se totiž objevují informace, že východní Německo možná potají odebíralo děti, které pak končily na převychování ve stranicky spolehlivějších rodinách. I podivná smrt Karinina syna a nepochopitelné chování úřadů naznačují, že před 43 lety bylo vše možná úplně jinak.

Christoph Ranisch byl obyčejný zdravý chlapec, který žil se svými rodiči v Drážďanech. Do nemocnice se dvouleté dítě dostalo poté, co se opařilo horkou vodou. Popálil se na hrudníčku a na stehnech. Okamžitě jsem z něj strhla šaty, vzala ho do náručí a vyběhla ven pro pomoc,” líčí pro web Deutsche Welle jeho matka Karin. Když se se synkem dostali do nemocnice, ptala se lékařů, jak vážné to je. Nebojte se, vídáme tady děti v horším stavu,” odpověděli jí tehdy zdravotníci.

Syna nechali v nemocnici. A už ho nikdy neviděli

Karin se proto po ujištění, že chlapec bude v pořádku a není v ohrožení života, vrátila domů. V osm večer jí dovolili zavolat a zeptat se na jeho stav. I tehdy jí zdravotníci potvrdili, že se mu daří dobře. Šok přišel ale hned druhý den ráno, když přišel rodičům telegram, že se mají ihned dostavit do nemocnice.

Bylo neuvěřitelně bezcitné, jak se k nám doktoři chovali. Řekli nám prostě jen: Vaše dítě zemřelo. A to bylo všechno,” vzpomíná Karin. Že pacient zemře, ačkoli se mu předtím vedlo dobře, není ovšem tak neobvyklý úkaz. Zvláštní bylo ovšem to, jak se posléze začali chovat lékaři.

Když Karin řekla, že chce svého syna vidět, lékaři uvedli, že tělo již není na klinice, ale na forenzním oddělení. Když přišli druhý den, také jim nepovolili podívat se na tělo. Byli jsme v takovém šoku, že jsme vůbec nedokázali vzdorovat. Byli jsme absolutně bezmocní. Doktoři tehdy byli bohové v bílém plášti. Nesměl jste se ptát a už vůbec ne zpochybňovat, co vám řekli,” popisuje zdrcená matka situaci v komunistickém zdravotnictví v tehdejší Německé demokratické republice (NDR).

Svého syna už rodiče nikdy neviděli. Mohli sice do nemocnice přinést šaty do rakve, ale tu pak na pohřeb přivezli už zatlučenou. Od té doby v Karin vzrůstaly pochybnosti, zda její syn skutečně zemřel. Ve dvou zprávách, které dostali z nemocnice, byla navíc pokaždé uvedena jiná příčina smrti - jednou opaření a podruhé vniknutí cizího tělesa do plic. V roce 1975 ovšem nebyl podle Karin čas vhodný na otázky a pochyby, a proto v sobě nejistotu dusila 40 let.

Po osudech svých zmizelých potomků pátrají v Německu stovky rodin

Po pádu železné opony v roce 1990 se ovšem osmělila a zkusila najít lékařské záznamy, ze kterých by zjistila, co se tehdy přesně s jejím chlapcem stalo. Neúspěšně. Pokusila se proto v sobě tuto kapitolu na další roky uzavřít. Když ale nyní uslyšela svědectví dalších rodičů, kterým podobně podivným způsobem zemřely ve Východním Německu děti, rozhodla se, že po svém synovi bude dál pártrat.

Rodina zjistila, že existuje podpůrná skupina s názvem Ukradené děti z NDR (Die Gestohlenen Kinder der DDR), která shromažďuje několik stovek rodičů, kteří mají podezření, že jejich děti nezemřely, ale někdo je pouze se souhlasem státu unesl a možná předal jiným rodinám. Matky se prý často po porodu dozvěděly, že jejich dítě zemřelo, ale už nikdy neviděly jeho tělo.

Většinu ze skupiny tvoří lidé, kteří neměli za minulého režimu zrovna uspokojivý kádrový profil. Také rodina Ranischových měla krejčovství a nezapadala tak do tehdejších představ strany.

Přestože zatím neexistují žádné písemné důkazy, mluvčí skupiny Ukradené děti Frank Schumann tvrdí, že zde možná existoval systém obchodování s dětmi, které byly dány na výchovu do spolehlivých a nezávadných” rodin, ale existuje také podezření z obchodování s orgány nebo využívání lidí pro lékařské testy.

Pět exhumací, žádná odpověď

Skupina už ve spolupráci s rodinami zorganizovala pět exhumací dětských hrobů, které ovšem zatím nepřinesly jednoznačný výsledek. V jednom hrobě například nebyly nalezeny vůbec žádné ostatky, v jiném pouze zvířecí kosti. Pro exhumaci se rozhodli také Ranischovi.

V hrobě jejich syna objevili části oděvu, které matka přinesla do nemocnice jako oblečení do rakve. Na místě bylo také několik kostí, které ale už podle prvního ohledání patřiliy staršímu člověku. Nakonec objevili několik malých zlomků kostí, které by mohly být z dětské lebky a experti nyní podle testu DNA určí, zda jde o Christopha. Navzdory očekávání se ale nenašlo ani stehno, ani část kolena, což jsou kosti, které se údajně rozkládají nejdéle.

Ranischovi nyní čekají na výsledky analýzy. Pokud se identita nepotvrdí, jsou připravení dál hledat. Možná mu změnili datum narození i jméno. Určitě by ale měl na prsou a stehnech jizvy po tom opaření,” domnívá se matka. I když pozůstatky nalezené v hrobě budou patřit Christophovi, rodina se ale zřejmě už nikdy nedozví, jak skutečně zemřel.


 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud