Československo, stejně jako zbytek východního bloku, se postupem času dostávalo v oblasti výzkumu a vývoje do stále větší ztráty v porovnání se Západem. V chemickém průmyslu to znamenalo mimo jiné narůstající závislost na nákupu know-how z kapitalistických zemí, což bylo velmi drahé. Existoval proto silný zájem tuto závislost snížit, k čemuž měla přispět i čs. vědeckotechnická rozvědka (VTR). Té se v 60. letech podařilo navázat spolupráci s agentem nizozemské národnosti, který díky svému postavení pro komunisty představoval doslova poklad. Jím dodávané informace šetřily dýchavičné socialistické ekonomice čas i prostředky. Kromě toho ale znamenaly i potenciální konkurenční výhodu v rámci RVHP. O podrobnostech roky trvající spolupráce pojednává čtvrtý díl seriálu Zloději vědeckých tajemství.
Nereálné cíle třetí a čtvrté pětiletky se v 60. letech 20. století promítly i do plánů „urychleného rozvoje“ československého chemického průmyslu. Odvětví se nejenže potýkalo s častými výpadky ve výrobě, ale interní vládní dokumenty uváděly, že úsek výzkumu a technického rozvoje chemického průmyslu soustavně zaostává za světovým průměrem, v důsledku čehož stále častěji nakupují technické dokumentace a výrobní postupy v „kapitalistických“ státech.
Státní plánovací komise proto navrhovala zaměřit se hlavně na snižování této závislosti. Omezené investiční možnosti celého národního hospodářství však neumožňovaly chemický průmysl plně rozvinout, a proto se plán zaměřil na dílčí segmenty (výroba kaučuku, plastické hmoty, průmyslová hnojiva, močovina, pryskyřice, barviva, přípravky na ochranu rostlin atd.).
V základní chemii měla být „hlavní pozornost zaměřena na rozvoj těch materiálů, které se dosud dovážejí z ‚kapitalistických‘ států.“ U vývoje produktů šlo o rozvoj těch, „které od nás potřebuje Sovětský svaz a jiné socialistické země a kterými zčásti budeme hradit naše dovozy chemických surovin ze SSSR.“
Československá vědeckotechnická rozvědka měla několik agentů, se kterými tyto úkoly pomáhala urychlit. Dodávali cenné západní dokumenty a technologie, které v komunistickém bloku neměly alternativu. Část zcizených technologií československý průmysl následně zlegalizoval jako produkty vlastního vývoje a zahájil jejich výrobu. To umožnilo stát se u některých výrobků monopolním dodavatelem do zemí RVHP.
