Články odjinud

Babiš celou kauzu zvládá. Jeho obranné linie fungují. Komentář Tomáše Jirsy

Babiš celou kauzu zvládá. Jeho obranné linie fungují. Komentář Tomáše Jirsy

Výbuch, který na české politické scéně způsobila reportáž dua Slonková - Kubík, je silný. Když ale odhlédneme od šumu sociálních sítí, musíme se podívat na politickou realitu, která se dost liší od romantických představ, že zítra padne vláda a pozítří tu bude krásná nová vláda bez Andreje Babiše (ANO). Jaké jsou Babišovy obranné linie?

Linie mediální

Prvotní šok z reportáže Seznamu odrazil Babiš velmi strohým prohlášením, které nastavilo rámec obrany - jde o útok, zneužití rodinné situace. Trvalo to jen v řádu hodin, než postupně přešel do protiútoku. Situaci aktivně komunikoval s poslaneckým klubem, kde to mohlo způsobit největší problém s ohledem na vládní koalici, s tvrdým prohlášením na Babišovu obranu pak přišel ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Mezitím premiér avizoval nedělní televizní rozhovor a došlo v rozhovoru pro Právo k demaskování Petra Protopopova, nejtajemnější postavy celé kauzy. Ten přišel s popisem příběhu, který ostře kontrastuje se scénářem únosu, který naznačovalo duo Slonková - Kubík ve své reportáži. Veřejnost má dnes na výběr mezi dvěma verzemi a dalo by se předpokládat, že Babišově verzi jeho voličský blok uvěří.

Linie vládní

Ještě rychleji než v mediální rovině se situace vyjasnila na vládní úrovni. Prvotní ohrožení v podobě sjednocené opoziční fronty, která vystoupila na společné tiskové konferenci včetně do té doby nepřijatelného Tomia Okamury (SPD), se rozpadlo do druhého dne, kdy Okamura jel sondovat možnost prosazení programu SPD na vládní úrovni a stal se tak žolíkem v Babišově hře.

V té totiž roli slabého článku hrají sociální demokraté, strana na hraně přežití, hluboce rozdělená, se slabým vedením. To potvrdil i Jan Hamáček (ČSSD), do jehož principiálního postoje vkládali naděje všichni, kteří doufali v Babišův odchod.

Nerozhodná situace v socialistickém klubu se převrátila poté, co Babiš „táhnul Okamurou” a všichni pochopili, že vláda může fungovat dál i bez nich. Několikaletou tvrdost opozičních lavic nebo to, zda je jejich voliči je vezmou na milost v případných předčasných volbách, se evidentně špičkám ČSSD nechce testovat.

Linie hradní

Málokdo si v tom překotném vývoji uvědomil, že Babiš má pro případ selhání obou předchozích obraných linií ještě další eso v rukávu, které otevírá nespočet možností.

Je to Miloš Zeman, s nímž uzavřel pokrevní bratrství, které zahrnovalo i reciproční podporu pro parlamentní i prezidentské volby. Navenek se sice sem tam jeví, že spojenectví dostává trhliny, ale vzájemná symbióza pokračuje. Zeman jen vzkázal přání „pevných nervů”, ale v jakémkoliv scénáři, který bude zahrnovat vládní změnu, bude naprosto nepostradatelným partnerem. S hodnotou, která se nedá vyčíslit. Nebo možná dá, třeba dohodou o dostavbě jaderné elektrárny.

Zemanovy možnosti jsou pak prakticky neomezené, od postavení vlastní úřednické vlády, přes změnu koalice až po například abolici, neboli zbavení Andreje Babiše všech problémů. Může se to jevit jako naprosto nemožné, ale to je pro Miloše Zemana kategorie, kterou jeho představivost neuznává, jak opakovaně prokázal.

Prvotní nadšené komentáře, které předvídaly Babišův rychlý konec, jsou pohřbeny před první obranou linií. Úvahy o podobnosti se Slovenskem, které si vynutilo odchod premiéra Roberta Fica (SMER), naprosto pomíjejí roli prezidenta, který v Česku není premiérovou Nemesis, ale naopak spojencem. Spojencem, jehož cena závratně roste v přímé úměře k tlaku, který bude na Babiše vyvíjen.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud