Barták: Von der Leyenová se pokouší neutralizovat státy střední Evropy | info.cz

Články odjinud

Barták: Von der Leyenová se pokouší neutralizovat státy střední Evropy

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Již tak neklidnou atmosféru kolem střídání na špici Evropské komise dál rozvlnil minulý týden článek jednoho z veteránů mezi bruselskými novináři Jeana Quatremera o tom, že nastupující předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se obklopuje lidmi, kteří Evropské unii nerozumí, a odmítá komunikovat se zaměstnanci Komise. Dlouholetý zpravodaj francouzského listu Liberation se pozastavil nad tím, že zkušená politička si počíná na samém začátku své evropské kariéry neobratně, ba amatérsky.

Quatremer patří k těm novinářům, kdo mají v bludišti úřadoven Evropské komise nejlepší kontakty. Zároveň vyniká schopností i touhou provokovat a vyvolávat polemiky. Jeho anonymní zdroje si ve zmíněném textu stěžují, že příští předsedkyně nevěří nikomu než dvěma Němcům, které si přivedla z berlínského ministerstva obrany. Není schopna sestavit vlastní kabinet, ani jmenovat budoucí mluvčí Evropské komise. Lidé v nejvyšších patrech paláce Berlaymont, sídle Evropské komise, kteří jí mají pomáhat a připravovat ji na budoucí úřad, si prý připadají odstrčení a bezradní.

Volal jsem hned do Bruselu, abych od vlastních zdrojů tyto dohady prověřil. Bylo mi řečeno, že se o konkrétních personálních plánech nastávající předsedkyně skutečně mnoho neví. Novinářům se spíše vyhýbá a nemá ráda ani fámy, ani úniky informací. Faktem je, že o rozdělení funkcí v budoucí komisi se nevědělo do poslední chvíle, což se v bruselském informačním cedníku stává jen zřídka. Lidé, s nimiž jsem mluvil, na rozdíl od Quatremera považují tuto zdrženlivost za spíše pozitivní. Nálada je podle nich konstruktivní, bez obvyklých intrik. Podle jednoho z nich převládá dojem, že „zatím panuje důvěra a hraje se čistá hra.“

Podle dalšího zdroje je naopak s podivem, že tak zkušená politička si počíná na jednu stranu až přehnaně opatrně a na druhou se dopouští školáckých chyb, které mohou svědčit o její nedostatečné orientaci v realitě evropských institucí. Rozpaky vyvolaly před dvěma týdny názvy některých portfolií komisařů. Při setkáních s politickými frakcemi v Evropském parlamentu si von der Leyenová vyslechla ostrou kritiku názvu „ochrana evropského způsobu života“ a výzvy k jeho přejmenování. Zatím neposlechla. Jedni to považují za cílevědomou neústupnost, druzí za bezradnost.

Byla také kritizována za to, že při rozdělování funkcí prý nadržovala zemím Visegrádu, což měl být výraz vděčnosti za pomoc při její nominaci a cestě do funkce. Ani na to nereagovala. Kritikové tvrdí, že zašla příliš daleko, když udělala Valdise Dombrovskise z Lotyšska třetím výkonným místopředsedou, aniž k tomu měla zelenou od Evropské rady. Chtěla tak vyvážit silný vliv Dánky Vestagerové a Nizozemce Timmermanse. Také pověření Věry Jourové dohledem na dodržování zásad právního státu je prý ústupkem zemím Visegradu, stejně jako relativně významné rezorty pro Polsko (zemědělství) a Maďarsko (sousedství, rozšíření EU).

Někteří pozorovatelé se domnívají, že se von der Leyenová takto pokouší neutralizovat státy střední a východní Evropy dřív, než nastolí požadavky, které jako klíčové vyhlásila ve svém nominačním projevu v Evropském parlamentu. Jsou to jak velmi ambiciózní mety, jichž má být dosaženo v boji proti klimatickým změnám, tak nové postupy při nakládání s ilegálními migranty. V obou případech nepatří Česko a další okolní země k nadšeným stoupencům těchto reforem. Objevuje se však i názor, že příští šéfka komise nekalkuluje tak daleko – její vstřícné kroky vůči „novým“ členům EU vstoupivším v posledních 15 letech prý jen odrážejí její smysl pro vybalancovaný poměr sil, který se nutně posune na východ po odchodu Velké Británie.

Minulé pondělí jmenovala konečně budoucí hlavní mluvčí Evropské komise. Budou jimi Eric Mamer a Dana Spinantová. Oba dobře znám a mám radost z této volby. Jsou nejen zkušení, ale odborně zdatní, inteligentní a přesvědčiví. Dana Spinantová byla jednou z prvních novinářek z nových členských zemí v Bruselu a dotáhla to až na prestižní post šéfredaktorky týdeníku European Voice, který patřil britskému Economistu. Přesvědčení a chytří Evropané. Francouz a Rumunka. Muž a žena. Von der Leyenová opět prokázala smysl pro rovnováhu.

Zbývá jí ještě nejméně měsíc, než se formálně ujme vysokého úřadu. Do té doby si zaslouží toleranci, „benefit of doubt“. Každý její krok bude pod drobnohledem médií, která ji nejen kritizují, ale mohou nakonec i pomoci leccos opravit nebo uspíšit. Možná, že Jeanu Qautremerovi šlo právě o to.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a vysoce postavený úředník Evropské komise.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud