Blaha: „Klimatická“ Greta jako šance pro konzervativní strany? Má to zásadní háček | info.cz

Články odjinud

Blaha: „Klimatická“ Greta jako šance pro konzervativní strany? Má to zásadní háček

KOMENTÁŘ VÍTA BLAHY | Martin Schmarcz se ve svém komentáři „Kdo se bojí „klimatické“ Grety?“ snaží z problému, jehož mediální tváří je Greta Thunbergová, udělat příležitost pro konzervativní strany. Ano, jako teoretická politologická úvaha by se jeho text dal brát vážně. V praxi dnešní mediální klimatické hysterie Západu je ovšem jen intelektuálním rétorickým cvičením bez reálného základu. To, co pro jím požadované „evoluční (konzervativní) řešení“ zcela chybí, jsou totiž především konzervativně uvažující politici. A kde nejsou konzervativci, nemohou být ani konzervativní strany.

„…Je dětinské, když politici tlučou pěstmi do stolu, každý na jedné straně, přičemž jeden tvrdí, že když něco ihned neuděláme, je s námi do dvanácti let konec, a druhý zase, že se neděje vůbec nic…“, píše Martin Schmarcz. Nevidím ani v České republice, ani v Evropské unii žádnou relevantní (parlamentní) politickou stranu, která by tvrdila, že se nic neděje. Vidím jen politické strany, které v jednom šiku uniformně – tu více, tu méně – tleskají nesmyslné eko politice, která se na nás valí z Bruselu. 

Nesmyslné, protože direktivně nařizuje opatření, která nemají nic společného nejen se zdravým rozumem, ale v posledních letech už ani s fyzikálními zákony. Nesmyslné, protože z dlouhodobého hlediska vyřadí Evropu z globálního konkurenčního prostředí a jejich konečným důsledkem bude „klimatický apartheid“. Jeho příčinou přitom nebude zvýšení průměrné teploty o jeden a půl stupně do roku 2100, ale klimahysterická politika, kterou prosazuje nikoliv Greta Thunbergová, nýbrž zájmové skupiny, jež se na rozdíl od politiků chovají velmi racionálně.

To vše povede k masivním ztrátám pracovních míst, prudkému zdražení energií i dopravních nákladů či likvidaci mnoha podniků a živností. Růst potravin a všech základních životních nákladů bude logickým sekundárním důsledkem.

Spálí se také biliony euro v nesmyslných megalomanských projektech, jejichž výsledky budou z vědeckého hlediska silně diskutabilní. (Jako příklad může posloužit třeba německý projekt Energiewende, který měl sloužit jako modelový pro energetickou politiku Evropské unie).

Nevidím politickou stranu, nevidím politiky v ČR ani v EU, kteří by navrhovali řešení, jež povedou ke zlepšení situace, natož aby dokázali říci, že některé „problémy“ jsou jen mediální pseudoproblémy a diskuze o nich je pouhým mlácením prázdné slámy. A že létat private jety na druhý konec světa na „konference“ o těchto  „problémech“ je nejen špatné z hlediska PR, ale především zcela zbytečné.

„Jsem Winston Wolf. Řeším problémy,“ zní kultovní hláška Harvey Keitela v jednom známém filmu. V 80. letech minulého století se tímto základním heslem Mr. Wolfa pro (nejen konzervativní) politiky řídili opravdové politické osobnosti – Ronald Reagan, Margaret Thatcherová, Helmut Kohl. Ti řešili problémy, jejich dnešní západoevropští nástupci je naopak s nadšeneckou jiskrou v oku aktivně vytváří. 

Na rozdíl od Martina Schmarcze nespatřuji v „klimatismu“ příležitost pro konzervativní strany (protože bohužel žádné nejsou), ale vidím šanci pro politiky, aby začali opět nazývat problémy jejich pravými jmény. A nejen ty klimatické. Jako naprostý základ pro jejich řešení je to podmínka nutná.

Snad se takoví politici najdou. Můžeme jim pak říkat konzervativci.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud