Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Blýská se českému pivu na horší časy? Fackuje ho EET i protikuřácký zákon. Co bude dál?

Blýská se českému pivu na horší časy? Fackuje ho EET i protikuřácký zákon. Co bude dál?

Spotřeba piva v České republice v loňském roce klesla o pět litrů na 138 litrů na osobu. Podle statistik Českého svazu pivovarů a sladoven poptávka po sudovém pivu v zemi klesla dokonce o sedm procent a ještě více se prohloubila propast mezi množstvím piva vytočeným v restauracích a zkonzumovaným z plechovek či lahví.

V pohostinských zařízeních se totiž loni vypilo jen 38 procent z celkové pivní spotřeby země. Podtrženo sečteno, z některých restaurací se tak brzy stanou jen polední jídelny, anebo by jejich majitelé měli začít zcela vážně uvažovat nad přestavbou svého podniku na cukrárnu nebo večerku.

Na úvod si pro jistotu zopakujme, že zde jde o statistická data. A v nich nikdo nezkoumá, zda si pivo v hospodě či obchodě koupil Čech, Němec nebo Američan. Množství prodaného piva na území Česka se zkrátka vydělí počtem všech obyvatel země. Tudíž se do toho započítají i několikadenní nemluvňata či stařečkové se zuby v hrníčku doma v kredenci. Ale dělalo se to tak vždy a metodika je v okolních zemích stejná či podobná. Přesto a nebo právě proto není tak známo, kolik toho za rok skutečně vypije jeden průměrný český pivař.

Ale zpět ke klesající celkové spotřebě a propadu prodejů sudového piva. Zlatavý chmelový mok je českým národním nápojem a skrze jeho konzumaci, ve které po celá desetiletí Češi vévodili a vévodí světu, se vytvořilo cosi, co lze nazvat českou pivní kulturou. V zemi jsou tisíce hospod, hostinců, pajzlů a putyk (přesto se jejich počet v posledních letech trvale zmenšuje), do kterých více či méně pravidelně chodí nemalá část národa.

Hlavním magnetem pro chození do hospod je nejen stále relativně nízká – byť stabilně a pravidelně rostoucí – cena piva (v porovnání s jinými nápoji), ale především socializační tmel určitého společenství lidí. Nad pivem se probírá politika, velice dobře a snadno se shánějí opraváři, automechanici či instalatéři nebo tátové od rodin si u půllitru foukají „bolístky“ z výchovy dětí a jsou rádi, že jsou rádi alespoň na chvilku z dosahu povinností a příkazů od svých drahých poloviček. O půlnoci se zhasne a jde se domů. A druhý den běží život dál.

Hospodské prostředí mělo donedávna ještě svoje tradiční kulisy. Ve většině podniků se kouřilo a každý měl před sebou lístek, kam vrchní připisoval piva. Se zavedením protikuřáckého zákona a EET se vše změnilo. Modravý kouř z lokálů zmizel (a kuřáci se shlukují venku před podniky u popelníků) a i maličkaté venkovské hospůdky pod hrozbou drakonických trestů evidují těch pár vytočených piv skrze elektronickou evidenci.

Dopad tohoto opatření do rozpočtu je sice prakticky nulový a ani existence elektronických pokladen není zárukou toho, aby si mnozí výčepní evidovali tržby po svém. Hostovi stále píší pivo na lístek a večer po šichtě něco málo do mašinky naťukají, ať dá berňák pokoj.

Zavedením chytrých pokladen přitom pak nemalé množství restauratérů vysvětlilo poměrně citelné zdražení piva. K dalšímu růstu cen došlo loni na podzim, kdy zdražil Plzeňský Prazdroj a jeho krok následovala většina pivovarů.

A řada lidí, kteří si u piva nemohou zapálit svoji cigaretu a vidí, jak jim vinou nejrůznějších nařízení zdražuje pivo, si návštěvu restaurace rozmyslí. Nebo nechodí tak často a místo pěti piv vypitých v hospodě si dají doma u televize dvě lahvové a jdou spát. Pokud takto postupuje alespoň určitá část tradičních pivařů, jsme zřejmě u samotné příčiny poklesu trhu.

Přestože jsem nekuřák, považuji protikuřácký zákon za totální zhovadilost a zásah do svobodného podnikání. Stát přitom ze spotřební daně a DPH z cigaret ročně inkasuje mnoho miliard. Tyto peníze mu nesmrdí? Přitom je zřejmé, že právě pokles spotřeby piva a především toho sudového jde na vrub protikuřáckému zákonu.

Mají teď provozovatelé restaurací a pivovarníci právo natahovat po státu ruku a žádat kompenzace ze pokles tržeb jako například sadaři, kterým takřka každý rok omrzne část stromů a na podzim mají málo ovoce?

Někdo může namítnout, že pokles spotřeby je dán tím, že už tu je zkrátka jiná generace lidí. Že už ty tam jsou doby, kdy muži chodili vícekrát týdně do hospody na pár piv. Jistě, i to je jeden z důvodů. Ale z rostoucí obliby pivních slavností a různých podobných akcí spojených s pivem je patrné, že pivo a pivní kultura v Česku vůbec není mrtvá. Ze zásahů státu je spíš jen umrtvená nebo přidušená. Protikuřácký zákon a EET byly svým způsobem první dvě zákeřné facky. Docela se obávám a jsem zvědav, jaké další nesmysly je budou následovat.

Další komentáře autora najdete na webu Reflexu

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744