Černá: Němci si své nacisty potrestali. A kdy začnou Češi stíhat komunisty? | info.cz

Články odjinud

Černá: Němci si své nacisty potrestali. A kdy začnou Češi stíhat komunisty?

KOMENTÁŘ ANETY ČERNÉ | Tento týden uplynulo 80 let od počátku druhé světové války. Kromě pokládání věnců a pietních proslovů to znamená ale také uvědomění, že od války uběhlo tolik času, že ji už málokdo zažil. Pamětníci odcházejí, zato může nastat čas bilancování. Jak se Němci pokusili vyrovnat se svojí historií a čím bychom se od nich mohli inspirovat, co se týče našeho vlastního traumatu – komunismu?

Nejviditelnější – a veřejností nejreflektovanější – formou účtování s nacismem byly pravděpodobně takzvané Norimberské procesy s vedoucími představiteli nacismu, respektive s těmi, které se podařilo dopadnout, než uprchli do Latinské Ameriky, nebo zkousli kapsli s jedem. Mezinárodní vojenský tribunál od listopadu 1945 do října 1946 soudil 24 nacistů, kteří se podíleli na hrůzovládě Adolfa Hitlera. Polovina z nich dostala trest smrti, tři doživotí, další tresty 20leté a nižší, tři byli osvobozeni.

Němce k potrestání nacistů postrčilo zahraničí. Kdo postrčí nás?

Za miliony mrtvých nestálo jen pár nejvyšších funkcionářů, ale tisíce lidí, kteří se podíleli na teroru v koncentračních a vyhlazovacích táborech i na úřadovnách gestapa. Co se týče nacistů sloužících v protektorátu, část z nich stanula po válce před Mimořádnými lidovými soudy, které se neostýchaly udělovat nejvyšší tresty. I proto se váleční zločinci s koncem války pokoušeli prchat na Západ, nejen do zajetí Američanů, ale také do rodné země. Německo navíc po procesech s nacistickými funkcionáři nějakou dobu otálelo s dalším trestáním řadových” zločinců. Průlom přišel až v roce 1958, když v Ludwigsburgu poblíž Stuttgartu vznikl úřad pro vyšetřování válečných prohřešků.

Těsně po válce nacisty soudily okupační úřady – Britové, Francouzi, Sověti, Američané, i německé soudy podléhající spojenecké kontrole. Samotní Němci ale o souzení zločinců neměli moc zájem. Snažili se udělat za minulostí tlustou čáru a nechtěli se k ní vracet. Až po mezinárodním tlaku zřídili úřad v Ludwigsburgu – Ústřednu zemských justičních zpráv pro objasňování nacistických zločinů,” potvrzuje historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Zumr. Jaký tlak ale donutí Čechy, aby se vypořádali po letech s komunismem?

Přestože nelze srovnávat druhou světovou válku a rudý teror, v obou případech jde o to, že by viníky měli trestat jejich vlastní lidé. Němci soudí Němce a Češi by měli soudit Čechy. I proto jsou oba přístupy tak rozpačité, snáze se samozřejmě posuzuje zlo, které přichází zvenčí. Konečně zatočit s cizáky” může dokonce některým přinášet až nacionalistické uspokojení. Co když jsou ale ti viníci mezi námi? Jsou to dědečkové, otcové a strýčkové. Ti v nacistické uniformě šli ke svým rodinám cestou kolem kremačních pecí, ti komunističtí zase po bicí šichtě na StB v Bartolomějské před spaním hladili po hlavách své děti. Zlo je zlo, ať slouží jakékoli ideologii a ve svobodné společnosti by se mělo trestat. Tak proč nám to příliš nejde?

Místo skutečných viníků jako by v Československu řádil duch komunismu”

Po roce 1989 nedošlo k žádnému tribunálu, ani hromadnému účtování s těmi, kteří měli na svědomí celkem 248 popravených politických vězňů, asi 300 lidí zabitých při přechodu hranic a zhruba 4 500 těch, kteří zemřeli za mřížemi a v lágrech. Přes 200 tisíc lidí skončilo jejich vinou kvůli svému politickému přesvědčení a touze po svobodě ve vězení. Ale jako by o tom rozhodovala nějaká nereálná ruka osudu, která ničila Čechům 40 let nahodile život, jako by za tím vším utrpením nebyli zase jen skuteční lidé.

Podle některých by k vyrovnání se s minulostí přispěl okamžitý zákaz komunistické strany. Nicméně to by nijak neřešilo trestání skutečných viníků, kteří měli na rukou krev, a to doslova, pokud se účastnili brutálních výslechů. Odsouzena ale byla jen hrstka, byť snahy byly.

INFOGRAFIKA: Komunismus v Československu

Karel Vaš, který se jako komunistický prokurátor podílel na justiční vraždě Heliodora Píky, dožil na svobodě a nepotrestán v domově důchodců. Jeho zločiny prý byly promlčeny. Aloise Grebeníčka, mučitele z věznice v Uherském Hradišti, se pokoušeli dostat k soudu šest let, ale mezitím stačil zemřít, aniž by vypovídal ke svým zločinům. 

StBák Ladislav Mácha, který umučil pátera Josefa Toufara, si za jeho vraždu odseděl rok. Do věznice nastoupil 52 let poté, co faráře z Číhoště zabil. Prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová za justiční vraždu Milady Horákové měla pykat šest let, po roce a půl jí však Václav Klaus udělil milost. Jsou to ale spíše ojedinělé případy. Většina kauz končí promlčením a stovky zločinů zůstávají bez trestu, byť je stále koho soudit. Největší teror se sice odehrával v 50. letech, ale StB pilně pracovala až do roku 1989. A vysoký věk, nebo promlčení? Němci neváhají soudit i devadesátileté nacistické dozorce, aby dali najevo, že sebevětší zlo čas nezahladí.

Cestu ven aktuálně nabízí spolupráce s Němci

I Němce nakonec ke snaze trestat nacistické zločiny musel částečně dovést i mezinárodní tlak zvenčí, jak potvrzuje historik Zumr. Přestože i u německých soudů často zločinci dostávali nepřiměřeně nízké tresty, snaha soudit byla. Kdo by ale měl tlačit na nás, abychom si potrestali své pachatele, kteří ubližovali jen nám? Ukazuje se, že cesta mezinárodní spolupráce by opět mohla být řešením.

Letos vznikl společný vyšetřovací tým českých a bavorských policistů, kteří chtějí prověřit vraždy na hranicích Československa a zajímají se o dosud žijící pohraničníky i špičky komunistické strany, které se zabíjením na hranicích souhlasily. Možná, že Miloš Jakeš, bývalý generální tajemník ÚV KSČ, který si užívá klidu důchodu, se ještě bude zpovídat ze své kariéry.

O faktické potrestání viníků a vsazení do okovů podle mě ale nejde. Pocit nespravedlnosti a nevyrovnání se s komunismem, který od roku 1989 spíše vyšuměl, než zanikl, by napravilo odsouzení páchaného zla a označení viníků. Děti sice nemohou za činy svých rodičů, nicméně děti odsouzených i zabitých hrdinů si často stigma nespravedlnosti i konkrétní důsledky represí nesou dodnes. A stálé zpochybňování komunistických zvěrstev a opatrné našlapování před konkrétním pojmenováváním zločinů je hanbou a políčkem do tváře těm, kteří za svobodu obětovali život.


 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud