Články odjinud

Černá: Praha zareagovala jako za totáče. Exhumací Mašínové by ale národ ulevil svědomí

Černá: Praha zareagovala jako za totáče. Exhumací Mašínové by ale národ ulevil svědomí

KOMENTÁŘ ANETY ČERNÉ | Hluboce zakořeněná nenávist většinou nekončí ani smrtí. Proto nacisté a po nich i komunisté vůči ostatkům svých odpůrců nechovali ani minimální úctu. Těla házeli do hromadných hrobů bez obřadu, mrzačili je a znesvěcovali, často jen pro své potěšení a pocit jakési odvety. Tehdy většina národa mlčela. Bylo to pro ně bezpečnější, aby si mohli dál žít své malé dějiny začínající ranní kávou a končící u Televarieté a silvestrů s Menšíkem. Teď už ale není nutné se dívat jinam. Dalším nezájmem a odmítáním exhumací politických vězňů totiž Češi jen legitimizují to, co se dělo. A že je jim to vlastně dál jedno.

V rohu Ďáblického hřbitova v Praze se nachází velké hromadné pohřebiště. Své nepřátele tam bez piety pohřbívali už nacisté a po nich plynule navázali komunisté. Podle zprávy Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) je na místě nejméně sedmdesát společných hrobů a celkem skoro 3 000 rakví. Pohřbených je tam ale mnohem více.

Těla vězňů pohazovali na smetiště. Vedle hrdinů zahrabali i jejich tyrany

V Ďáblicích jsou možná i parašutisté
Co se navíc týče ostatků protinacistických odbojářů, celá situace má ještě jeden hrůzný aspekt. V hromadném hrobě pravděpodobně skončily také ostatky parašutistů, kteří uskutečnili smrtící útok na Reinharda Heydricha i členové odboje, kteří jim pomáhali. Jen o pár kroků dál pak po válce pohřbili popravené nacisty. Hned vedle hrdinů tak v Ďáblicích leží například K. H. Frank, ale i Karel Čurda, který je zradil.

Kvůli úspoře místa i financí často komunisté nacpali do jedné rakve několik mrtvých. Byli to ti, kteří zemřeli při výkonu trestu, ale i lidé, kteří podlehli brutálnímu mlácení při výsleších StB. Byly jich stovky. Kromě vězňů v hromadných hrobech končili také bezdomovci, neidentifikovatelní sebevrazi, ale i děti zemřelé při porodech a potratech. Společně s hroby z války v koutě hřbitova leží až 20 tisíc lidí. Leží, ale v klidu odpočívat nemohou.

„Že moji maminku pohřbili v Ďáblicích, mi potvrdil jeden zaměstnanec hřbitova, který mě ale zapřísahal, že to nikdy nesmím říct a nesmím tam ani udělat nějaký pomník. Do té části, kam ji pohřbili, vyváželi odpad z celého hřbitova. Chodila jsem několik desetiletí na smetiště. Vždy jsem tam alespoň tajně položila malou kytičku,“ vzpomíná Zdena Mašínová mladší na okolnosti smrti svojí matky. Zdena Mašínová starší zemřela v roce 1956 v průběhu brutálního věznění v komunistických lágrech. Její tělo pohodili na dětský hřbitov v Ďáblicích. Tam pohřbívali děti žen, které se rodily ve věznicích a které dozorci mnohdy matkám odebrali a nechali je tak dlouho plakat, až vysílením zemřely.

Zdena Mašínová nyní požádala pražský magistrát o možnost exhumace ostatků své matky, aby je mohla uložit k důstojnějšímu odpočinku. Pražští radní nejdříve její požadavek zamítli. Důvodem byla „neznalost možností exhumace“, jak uvedli. Prostě jim to přišlo asi moc složité. Navíc mrtví politické body nepřinášejí. Po smršti nesouhlasu nakonec někteří zastupitelé oznámili, že budou s Mašínovou o možnostech exhumace dál jednat. Už teď je ovšem morální ostudou, že zemřelí a jejich příbuzní čekají na podobný krok už více než 60 let - a z toho už skoro 30 let ve svobodě. 

Když zločiny StB vyšetřuje StB…

Vyzvednutí ostatků skutečně nemusí být jednoduché. Rakve se do šachet ukládaly do řady a pak na sebe, a to do čtyř vrstev. O tom, kdo byl v které šachtě pohřben, existovaly zápisy v takzvaných polohových knihách. Dle nich by se dalo lépe zjistit, kam komunisté zemřelé pohřbili. Z toho měl ale pravděpodobně někdo strach.

V době všeobecného společenského uvolnění v roce 1968 začalo československé Ministerstvo vnitra vyšetřovat, kdo je na místě, kde končily ostatky nepohodlných až do roku 1961, skutečně pohřben. Právě závěrečná zpráva z tohoto vyšetřování z června 1968 obsahuje většinu informací, které dosud o hromadném pohřebišti známe. I ty je ale třeba brát s rezervou, protože šetření tehdy prováděli příslušníci StB. Snad to alespoň nebyli ti samí, kteří některé místní zemřelé 15 let předtím ubili a ukopali k smrti….

Jen několik týdnů po zahájení vyšetřování na hřbitově náhle začalo hořet. Plamen sežehl domek hřbitovní správy, kde byly – nepřekvapivě – uložené právě polohové knihy s daty a jmény mrtvých. Zločiny 50. let byly zřejmě ještě natolik čerstvé, že se možná někomu nehodilo vynášet na světlo kostlivce z minulosti, a to doslova.

Absence polohových knih možnost exhumace možná snižuje, ale určitě neznemožňuje. Zdena Mašínová se o místě uložení ostatků svojí matky dozvěděla ještě v době jejich existence. A v roce 2014 se povedlo v Ďáblicích vyzvednout a identifikovat ostatky pátera Josefa Toufara, kterého komunisté umlátili 64 let předtím. Stejně tak jako analýza DNA pomáhá po desetiletích vyřešit některé zločiny, mohla by objasnit, kdo se v hrobech nachází. A na veřejnost se tak mohou dostat další zrůdnosti, které by někteří chtěli ignorovat.

Ostatky nevydáme, odpověděl shodně magistrát a komunistické úřady před 60 lety

Ačkoli v části čestného pohřebiště politických vězňů jsou už některé náhrobky se jmény, přesto není jasné, kdo všechno v šachtách skončil. A některé rodiny hledají své příbuzné dodnes. Zprávy o úmrtí často obdržely až po měsících a s dodatkem, že ostatky jejich blízkých nelze vydat. Měl by nyní pražský magistrát odpovídat stejným způsobem, jako komunistická garnitura před 60 lety?

Ideálním způsobem by byla celková a koordinovaná exhumace hromadných hrobů, kterou představili v roce 2017 iniciátoři projektu Jména mrtvým, na kterém se podílejí historici, sdružení bývalých politických vězňů i forenzní znalci. Důvodem je nejen zajistit důstojné uložení ostatků, ale také zjistit, kdo se v hrobech nachází.

„Domnívám se, že bychom měli udělat všechno pro to, aby ti lidé byli v označených hrobech, pokud si to jejich rodiny přejí. Myslím, že pokud je v tom člověk osobně zainteresovaný, tak by většinou nechtěl, aby ostatky jeho příbuzného ležely zahrabané bez označení někde na louce,“ uvedl již dříve jeden z členů projektu ředitel Forenzního DNA servisu Daniel Vaněk.

Čas ulehčit svědomí

Pokud chybí oběti, chybí i viníci. Se zjištěním ostatků z hromadných hrobů by se mohly začít objevovat také chmurné příběhy těch, kteří v nich skončili. Dokud jsou političtí vězni jen jakousi masou obětí pohřbenou v rohu hřbitova na kraji Prahy, nikdy nebudou společnost zajímat tolik jako lidé s konkrétními osudy, kteří měli děti a přání, že se dožijí svobody.

Anonymita obětí tak vyhovuje především těm, kteří sami nemají svědomí čisté. Velká část Čechů měla v rodině alespoň jednoho komunistu. Hodného strýčka, sestřenici, nebo dědečka, který pomohl zajistit získání výjezdních doložek, byt nebo lepší zaměstnání. I to je důvodem, proč se někteří nedokáží vyrovnat s minulostí. Sami totiž ze systému těžili a tuto část historie by nyní nejradši smetli ze stolu.

Teď ale přichází šance vyrovnat alespoň částečně staré křivdy. Přestože vysloužilí komunisté si budou zřejmě i nadále užívat vysokých důchodů a stáří v poklidu svých drahých vil a bytů, ostatní by neměli dál mlčet a dělat, že se jich to netýká, jako to dělali téměř denně mezi lety 1948 až 1989.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud