Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Čeští politici okamžik pro přijetí eura už propásli, nyní by o tom už měli rozhodnout občané v referendu. Glosa Jiřího Štefka

Čeští politici okamžik pro přijetí eura už propásli, nyní by o tom už měli rozhodnout občané v referendu. Glosa Jiřího Štefka

Podle guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka je Česká republika „v obecné rovině“ na přijetí eura připravena a zvládla by jej. Vadou na kráse je prý jen propastný rozdíl mezi námi a eurozónou v oblasti cen a příjmů a nedokončená bankovní unie. Skutečně jen toto? Oněch překážek či vad na kráse je totiž mnohem více, a proto pokud má-li Česko jednou platit eurem, mělo by se tak stát na základě rozhodnutí obyvatel v referendu.

 
 
 
 

Jsem si samozřejmě vědom faktu, že když se Češi v roce 2004 poměrně výraznou většinou vyjádřili pro vstup do Evropské unie, zavázali se i k tomu, že jednou přijmou společnou evropskou měnu. Jenže od té doby uteklo mnoho času a stalo se ještě větší množství událostí. Zkrátka EU současnosti už dávno není EU v roce 2004. Před třinácti lety nikdo z našinců nic netušil o příchodu velké hospodářské krize, po níž musela (nejen) eurozóna zachraňovat své členské státy desítkami a stovkami miliard eur, chystala miliardové eurovaly, atd.

Ale zpět k argumentu Jiřího Rusnoka ohledně propastného rozdílu mezi příjmy Čechů a obyvatel eurozóny. Ano, v tom má guvernér naprostou pravdu. Ale zcela se mýlí, když říká, že při současném růstu (a při stagnaci eurozóny) platů se Češi přiblíží západním bohatým státům za čtyři až pět let.

Připomeňme si několik skutečností. Mzdy v Česku za poslední rok rostly o necelých šest procent jen proto, že se zvýšila minimální mzda a stát plošně přidal svým zaměstnancům. V řadě soukromých podniků se přidávalo mnohem méně, anebo se dokonce nepřidávalo vůbec už několik let. Zároveň je potřeba a do omrzení zopakovat fakt, že plné dvě třetiny českých zaměstnanců na průměrnou mzdu nedosáhnou a takzvaný medián, který dělí zaměstnance dle výše příjmů na dvě stejné skupiny, je zhruba o čtyři tisíce korun nižší.

Více si přečtěte na webu Reflex.cz.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744