Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Co přináší Zemanova výhra dovnitř stran? Silného Chovance, pnutí v ANO a rebelujícího Klause ml.

Co přináší Zemanova výhra dovnitř stran? Silného Chovance, pnutí v ANO a rebelujícího Klause ml.

Fakt, že Miloš Zeman obhájil prezidentskou funkci, se zcela jistě promítne i dovnitř českých politických stran. Už při sobotním vyhlašování výsledků se za vítězným kandidátem sešikovali představitelé několik partají. Do Zemanova štábu v chodovském TOP Hotelu dorazil předseda SPD Tomio Okamura. Po sítích také začala hned odpoledne kolovat společná fotografie Zemana a dočasného předsedy sociální demokracie Milana Chovance. Pro ČSSD je Zemanova výhra důležitým signálem, který se promítne do průběhu únorového sjezdu strany. Reakci může ale vyvolat také v hnutí ANO nebo ODS.

Aktéři lánské schůzky ožívají

Po předešlé prezidentské volbě se Milan Chovanec vypravil společně s několika dalšími straníky za Milošem Zemanem. Známé setkání, během něhož se pokusili odstranit z čela partaje Bohuslava Sobotku, vešlo do dějin pod názvem lánská schůzka či dokonce puč. Letos se Chovanec vydal podpořit Zemana přímo do jeho štábu. V sobotu v podvečer tak stál na vítězné straně. Pouze o den později pak oznámil, že bude kandidovat na předsedu ČSSD. A to i přesto, právě on byl předsedou strany v době podzimních sněmovních voleb, kdy partaj získala nelichotivých sedm procent.

Jak připomíná analýza INFO.CZ, v sociální demokracii se také začínají stále více objevovat další účastníci lánské schůzky. Jiří Zimola, Michal Hašek a Zdeněk Škromach nedávno založili platformu Zachraňme ČSSD. Zemanovo vítězství je všechny posiluje: ne nadarmo ho před volbou oficiálně podpořili. Dává jim naději, že pro ně končí období, kdy museli za Sobotkova vedení ustoupit do pozadí. Zeman už mimo jiné přislíbil účast na únorovém sjezdu partaje.

Není žádným tajemstvím, že významná část straníků Zemanovi v posledních letech fandila i přesto, že si prezident neodpustil jedinou možnost sociální demokracii - eufemisticky řečeno - kritizovat. Faktem ale je i to, že v partaji se najde i silná opozice vůči Zemanovi. Například Mladí sociální demokraté ve volbě otevřeně podpořili Jiřího Drahoše. Podobně mluvil i Radim Hejduk ze spolku Idealisté, který kandiduje do vedení strany.

Už na únorovém sjezdu se tak proti sobě postaví dva tábory, které se neshodnou na tom, jakým směrem by měla strana dál jít. Jeden se dívá se zalíbením zpět k 90. letům a silnému Zemanovi, ten druhý by se naopak od tohoto proudu chtěl odstřihnout.

Výsledek únorové sjezdu pak může výrazně ovlivnit i druhý pokus o skládání vlády. Sám Babiš řekl, že si počká, až si ČSSD zvolí nové vedení. Zeman po svém znovuzvolení dodal, že nevidí důvod, „proč by měl vydírat Andreje Babiše příliš krátkým termínem pro jmenování vlády“.

Pro připomenutí: Chovanec nyní ještě s podporou Zemana v zádech rozhodně není pro Babiše dobrá zpráva. Mezi politiky panuje dlouhodobě animozita. Sám Babiš v pondělí pro deník Právo prohlásil: „Já osobně po minulých zkušenostech s panem Chovancem ve vládě určitě sedět nebudu“.

Rebelové v hnutí ANO

„Zemanova ČSSD“ ale není jedinou stranou, do jejíhož vnitřního dění prezidentovo obhájení mandátu zasáhne. K pohybům dochází i uvnitř současného hegemona české politické scény: hnutí ANO. Jak už INFO.CZ popsalo, podpora Zemana vnesla pnutí i do této jinak velmi jednotné strany. Šéf hnutí ANO Andrej Babiš nejprve podpořil současnou hlavu státu jen sám za sebe, o několik dní později už šlo ale o vyjádření celého vedení ANO.

Například ostravský primátor Tomáš Macura už dříve v rozhovoru pro INFO.CZ popsal, že ho některé kroky hnutí znervózňují. „Včera jsem se zúčastnil mimořádného jednání celostátního výboru hnutí. Tam jsem prezentoval svůj názor na postoj hnutí k prezidentské volbě, ten se však ukázal jako výrazně menšinový. Vedení hnutí poté rozhodlo jinak a demokraticky většinou hlasů členů výboru, což respektuji,“ komentoval pak minulý týden fakt, že hnutí podpořilo oficiálně Zemana.

Odezvu krok vyvolal i mezi europoslanci za ANO. Už před časem se kvůli podpoře Zemana rozešel s hnutím Pavel Telička. Nyní ho následoval europoslanec Petr Ježek. Na postu sice zůstává, s ANO se ale definitivně rozešel. Své rozhodnutí zdůvodnil v obsáhlém vyjádření v dopise, který publikoval i na sociálních sítích. Babišovi tak v EP „zbyly“ europoslankyně Martina Dlabajová a Dita Charanzová. I ty ale obě veřejně prohlásily, že Zemanovi svůj hlas nedají. Pro šéfa hnutí ANO, který si chce v Evropě budovat dobrou image, jsou přitom klíčové.

Otázkou tak je, jak bude vypadat další vývoj vztahu Babiš – Zeman a zda to někteří další členové nebo spolupracovníci hnutí nebudou následovat Ježkova příkladu. A to přesto, že hnutí navenek stále působí semknutě a bez existence vnitřních názorových proudů.

Václav Klaus ml. a ODS

Na Zemanovu stranu se před volbami postavil i Václav Klaus mladší. A to navzdory tomu, že ODS jako celek veřejně podpořila Jiřího Drahoše. Straně se ještě nabízel jako kandidát bývalý premiér Mirek Topolánek. Jak ale řekl v rozhovoru pro INFO.CZ, ODS o jeho kandidaturu zájem neměla.

Proti Zemanovi se ale strana postavila jasně. Už na podzim řekl její předseda Petr Fiala v rozhovoru pro INFO.CZ: „My sledujeme politický cíl a tomu se podřídila naše strategie. Vyhlásili jsme to už před dlouhou dobou: Miloš Zeman nemá pokračovat na Pražském hradě po prezidentské volbě“. Podobně se pak vyjádřil i lednový kongres strany.

Rebel strany Václav Klaus ml. oproti tomu na svém blogu uvedl, že „spoléhat na prezidenta Zemana, že nástupu nové postdemokracie bude účinně čelit, je podobné jako spoléhat na Edvarda Beneše v zimě roku 1948. Je to taky socialista (jako Beneš) a podobně nemá sil na rozdávání. Ale zas volit maskota všech těchhle nových věcí – se nedá už vůbec. Budu volit Zemana“. A dodal: „Bohužel nemáme silnou stranu hájící národní zájmy jako Polsko nebo Maďarsko – jdeme slovenskou cestou“.

Fiala v půlce ledna obhájil bez problémů svůj mandát předsedy ODS. Klaus mladší se ale zřejmě také nijak upozadit nehodlá. Pro doplnění: největším favoritem na příštího prezident je podle Fortuny právě on společně s Jiřím Drahošem a Pavlem Fischerem.

Budoucnost neúspěšných kandidátů

Do dění na tuzemské politické scéně by mohli zasáhnout i neúspěšní kandidáti. Jiří Drahoš by mohl zamířit například do Senátu. Kolem Pavla Fischera i Marka Hilšera brousí politické strany napříč politickým spektrem. Fischer v rozhovoru pro INFO.CZ připustil, že parlament je klíčovým aktérem v českém politickém systému. Hilšer vylučuje, že by nyní vstoupil do nějaké strany. Zároveň ale uvedl, že zvolení Zemana je pro něj silným impulsem z politického života úplně neodcházet. A definitivně proti politickému angažmá už nevystupuje ani Michal Horáček.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1