Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ČSSD: Čím větší debakl, tím větší pohodička. Komentář Petra Holce

ČSSD: Čím větší debakl, tím větší pohodička. Komentář Petra Holce

Těsně před víkendovým sjezdem ČSSD krachla její jednání o vládním angažmá s hnutím ANO, po sedmiprocentním volebním výprasku vloni na podzim už druhé partajní fiasko během pěti měsíců. Člověk by proto na sjezdu ČSSD v Hradci Králové čekal aspoň nějaké drama. Omyl: ČSSD se za krach v klidu pochválila a většina delegátů se spíš než sjezdu věnovala kouření venku. Člověk by řekl, že strana právě vyhrála volby a bere Strakovu akademii útokem.

V ČSSD jako by našli nějaký vlastní druh zenu: čím větší debakl totiž strana zažívá, tím víc je v klidu. Největším dramatem sjezdu tak zůstávají slova nového místopředsedy ČSSD Jaroslava Foldyny o „přeliberalizovaném neomarxismu“, na který prý voliči nejsou zvědaví. Zaprvé od děčínského boxera nikdo něco tak učeného nečekal a zadruhé mu nikdo v sále i mimo něj stejně určitě nerozuměl. Včetně Foldyny, řekl bych. Měl by si uvědomit, že právě u politiků bývá nejdůležitější splynutí umělce s dílem – nebo aspoň takový dojem. Nemůžete žít jako van Gogh a malovat jako Gott.

Bizarní ale byl už samotný sjezd a zvlášť v současné finanční situaci strany. Po volebním masakru nemá daleko k bankrotu, což tak nějak patří k jejímu ekonomickému programu, a místo aby si udělala jeden úsporný sjezd, kde si vše vyřeší, udělá si hned dva, které v podstatě nevyřeší nic. Ano, oba sjezdy zvolily nové vedení, to zvládly. ČSSD ve skutečnosti chybí od roku 2010, kdy pár hodin po volbách padl Jiří Paroubek. Od té doby stranu nevedl nikdo a všichni, což voliči definitivně ocenili vloni v říjnu.

Teď ji tedy nově vede starý mladý funkcionář Jan Hamáček, který si o nejvyšší funkci řekl s tím, že nikomu nevadí, protože nemá žádný jasný názor. Čímž mimo jiné připomíná svého předchůdce Bohuslava Sobotku, ale tak už to chodí. Záda mu kryje - jestli můžu vykrást velká slova politického nebožtíka Milana Chovance - Jiří Zimola, jehož hlavním názorem zatím je, že by se ČSSD měla omluvit Miloši Zemanovi. Jsem zvědavý, jak si první místopředseda ve vedení porozumí třeba s novým místopředsedou Martinem Netolickým, jenž naopak Zemanovi vyhlásil válku. A Zeman jemu, nic není zadarmo.

I když: aspoň to, aspoň nějaký jasný názor. Krajskou radní z Vysočiny Janu Fialovou si totiž ČSSD nově zvolila místopředsedkyní i proto, že prý chce dělat „politiku s lidskou tváří“. Nikdy jsem Fialovou neviděl, takže ani nevím, jak moc lidskou má tvář; jen doufám, že nechce dělat „socialismus s lidskou tváří“ z roku 1968, protože tehdy to nedopadlo nejlíp. Přinejmenším by ale pro své projevy mohla vykrádat lepší klišé. Největší machři vždy kradou jen od největších machrů.

Je jistě úspěch, že ČSSD konečně svůj sjezd aspoň ukončila, začínal se totiž nebezpečně podobat sjezdu čínských komunistů. Problém je, že ani po něm nevíme, jakou stranou vlastně chce být. Možná to tuší i samo nové vedení, a proto hned po skončení sjezdu začalo pro jistotu vehementně oslavovat fakt, že co člen vedení ČSSD, to téměř jiný politický názor. Přitom historie ukazuje, že ČSSD vždy slavila největší úspěchy, když naopak zněla hodně jednotným hlasem. A je úplně jedno, jak moc byl strašidelný i čím to bylo. Miloš Zeman i Jiří Paroubek, dva silní lídři ČSD žádný disent nepřipouštěli, spíš ho s gustem, trestali.

Když stejný volební masakr jako naposled ČSSD postihl ve volbách 2013 ODS, udělala si pořádný očistný sjezd, kde chlapské vtipy v baru trousil jen Alexandr Vondra. Jinak se ale většina delegátů dva dny nonstop zabývala tím, proč si je voliči cení na bídných sedm procent. Dokonce se sebou vydrželi i v sále. V ČSSD radši kouřili venku a plácali se po zádech za to, že nedokázali vyjednat ani vládní koalici. Znovu tak oslavili debakl.

Zoufalost ČSSD nejlíp ilustruje jedna nenápadná věc z vyjednávání o vládě. Jako obvykle strana chtěla trestat bohatší lidi vyššími daněmi, čemuž se politicky korektně říká daňová progrese. K ČSSD to historicky patří: vyslovte její jméno a hned se děsím daňového přiznání. Hamáček se Zimolou ale nakonec bizarně kapitulovali, když se s Babišem „dohodli“, že se daně nezvýší, když vláda najde dost peněz na všechno své utrácení i při současné výši daní.

ANO je jinými slovy nechalo říct: my jsme ti, kdo neumí hospodařit a prostě chceme jen trestat voliče jiných stran. Takhle se ze sedmi procent na dvacet fakt nedostává a ani se tak nevyhrávají volby. Těch dvacet procent i vyhrané volby nejsou z mé hlavy, znovu jen odkazuji na Foldynu.      

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1