Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ČSSD hraje na nízké pudy a mobilizuje své věrné. Jen neví, kolik jich ještě zbylo. Komentář Jiřího Štefka

ČSSD hraje na nízké pudy a mobilizuje své věrné. Jen neví, kolik jich ještě zbylo. Komentář Jiřího Štefka

Sociální demokracie vytasila šavli a vyrazila na volební zteč. Jako programový trhák pro nadcházející volby do Poslanecké sněmovny představila systém progresivního zdanění pro řadové zaměstnance i firmy. Ačkoliv tímto svým tahem ČSSD bez zardění hraje na nízké lidské pudy, je to paradoxně v jejím podání poměrně logický krok. Strana totiž potřebuje zmobilizovat své věrné a jasně se vymezit na politické šachovnici.

ČSSD tímto tahem vzdala boj o mladé městské voliče, drtivou část střední třídy a příznivce vzdělanostní ekonomiky produkující výrobky s vyšší přidanou hodnotou. No řekněme si to narovinu, ona o ně vždy usilovala spíš jen verbálně. V reálu pro ně neudělala vůbec nic a těmto skupinám spíš jen házela klacky pod nohy. Takže nyní ČSSD jen odhodila pokryteckou masku a nemusí se dál přetvařovat.

Na druhou stranu sociální demokraté moc dobře vědí, že v naší zemi žije stále nemalé množství lidí, kteří nejsou spokojeni se svou životní úrovní a někteří z nich ještě navíc přes prsty koukají na své úspěšnější sousedy, nadřízené či lidi z okolí. Pokud jim přímo nezávidí, tak je alespoň štve, že tito lidé mají více než oni sami. Ale přitom že je to například i kvůli tomu, že soused je pracovitější, má vyšší vzdělání či kvalifikaci, že peníze neprojedl, ale investoval už tyto lidi nezajímá. Prostě je potřeba ho potrestat. A právě těmto lidem sociální demokraté nadbíhají. A jen, aby to na veřejnosti nevypadalo tak okatě a neznělo cynicky až brutálně, používají prázdné slogany typu „spravedlivé daně“ a podobně.

Podtrženo sečteno ČSSD pochopila, že pro příští volby potřebuje především udržet svoji přirozenou voličskou základnu. A to ze cenu toho, že pro zbytek voličů se stane nevolitelná, ba až přímo odpudivá. Poměrně zásadní otázkou však zůstává, jak velký tento socialistický elektorát v současné době je? Je jasné, že o řadu voličů sociální demokraté v posledních letech přišli. Někteří zemřeli, další utekli ke komunistům nebo k jiné levicové či středové straně.

Pokračování tohoto odlivu by bylo pro ČSSD smrtící. Naopak po oznámení daňové reformy lze očekávat, že se řady voličstva této strany stabilizují a třeba se i rozrostou. Podstatné tudíž pak bude, zda to bude stačit na volební vavřín či nikoliv. Protože pokud ne a ČSSD nebude dominantní stranou ve vládě, pak lze vnímat navrženou reformu jen jako řečnické cvičení, které nebude do praxe nikdy uvedeno. A to ještě ani nemluvíme o případných koalicích a pro ně nutných kompromisech.

Krok ČSSD však má i svou logiku, a to jak z hlediska voličského, tak i politologického. Prudkým zatočením doleva se ČSSD vrací ke klasickému pravo-levému ideovému souboji, který se v posledních letech z tuzemské politické mapy zcela vytratil. Nyní je na dalších stranách, aby tuto hozenou rukavici zvedly a definovaly svoji pozici na politické ose.

Takto zpřehledněná politická scéna bude i mnohem čitelnější pro voliče, který bude mít jasno, co mu kdo z kapsy vezme nebo co mu naopak za nízké daně nedá. Takový stav bude i zárukou toho, že zde zůstane pluralitní politické spektrum, na němž si většina lidí vybere a nezůstane tu jen pár amorfních a ohebných stran, které nemají o ideovém ukotvení a propojení stranického programu s ekonomickou politikou ani ponětí.

Více komentářů autora najdete na webu Reflex.cz.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744