Dalších pět let stavební agónie si už nemůžeme dovolit

Klára Dostálová

KOMENTÁŘ MINISTRYNĚ KLÁRY DOSTÁLOVÉ | Když se v roce 1889 vraceli členové Klubu českých turistů z Paříže, uzrál v jejich hlavách nápad postavit v Praze malou „Eiffelovku“. O rok později už měli pro pětkrát menší napodobeninu na Petříně sehnané peníze a hotovou projektovou přípravu. V srpnu roku 1891, tedy dva roky od první myšlenky, se věž slavnostně otevírala. Když přišlo období socialismu, stavby se povolovaly do roka a pět let se potom stavělo. No a dnes, téměř 32 let od revoluce, je to přesně naopak.

Na akci, jakou zvládli naši předci na prahu 20. století, bychom dnes ani nepomysleli. Vždyť jen povolit obyčejný bytový dům v Praze dnes trvá v průměru více než pět let. Teď ale máme šanci zbavit se díky novému stavebnímu zákonu bezbřehého byrokratismu, který opravdu není ukázkou toho, jak důkladně chráníme přírodu nebo památky. Je pouze příčinou zmařených příležitostí, promarněného času a mnoha miliard.

Nový stavební zákon projednaly minulý týden tři sněmovní výbory – hospodářský, ústavně - právní a výbor pro veřejnou správu. Spolu s poslanci jsme diskutovali nad komplexními pozměňovacími návrhy, které se k němu sešly. Potěšilo mě, že všechny tyto výbory doporučily k projednání a schválení vládní návrh zákona, nebo komplexní pozměňovací návrh místopředsedy Hospodářského výboru Martina Kolovratníka a jeho kolegů, kteří z vládního návrhu vycházeli a vylepšili jej. Opoziční návrh zákona neprošel a jsem za to ráda. Nikoliv proto, že jej připravil Martin Kupka z opoziční ODS. Od začátku říkám, že stavební zákon by měl být co nejmenším politikum. A to bez patosu. Dotýká se totiž nás všech, a to i když nic nestavíme - třeba v nedostupném bydlení nebo na nedostavěných dálnicích. 

O stavbách má rozhodovat nezávislý úřad

Jsem přesvědčená, že opoziční návrh by nic nezměnil. Ne, že by postrádal dobré nápady, to netvrdím. Jako celek ale vycházel ze současného stavu a ten už dál není možné vylepšovat. Prostě potřebujeme radikální řez. Martin Kupka sází na digitalizaci, ta by ale sama o sobě jen překlopila současný papírový problém do elektronického. My s digitalizací stavebního řízení samozřejmě počítáme, to ale nestačí. Každý, kdo postavil alespoň psí boudu, ví, že ten „pes“ je zakopaný v ohromném množství dotčených orgánů, jejichž razítko si musí opatřit ještě před tím, než vůbec může jít na stavební úřad. Tyto dotčené orgány dnes de facto o projektech rozhodují a činí tak bez toho, aniž by dodržovaly správní lhůty. My chceme, aby stavby zase povoloval ten, kdo je k tomu historický určený – svébytný stavební úřad. A aby to netrvalo roky. 

Co proto musíme udělat? 

Za prvé: Stavební úřady musejí být opravdu nezávislé na vůli politiků. Dnes jsou jejich úředníci zaměstnanci radnic a umíte si představit úředníka, který půjde proti vůli starosty = svého chlebodárce? Těžko. A nemyslí si to ani soudy, které stále častěji ruší povolení pro tzv. systémovou podjatost úředníků. Proto by měla vzniknout státní stavební správa. 

Za druhé: Stejně jako musí lhůty plnit občané vůči veřejné správě, musí to platit i naopak. Proto je naším úkolem zajistit, aby si úředníci mohli navzájem vypomoci a nemrhali svým potenciálem. Pokud nevznikne státní stavební správa, zůstanou úředníci dál nezastupitelní. 

Za třetí: Veřejné zájmy musí být důsledně chráněny, navzájem by se ale neměly vylučovat. Tím, kdo je bude koordinovat a vyvažovat, má být stavební úřad. Proto musí vzniknout státní stavební správa, do které budou dotčené orgány začleněny. 

Každý musí mít hlas, nikoliv ale pro obstrukce

Opoziční poslanci  často mluví o tom, že nový stavební zákon přinese nový mega úřad a celé to bude stát desítky miliard. I oni sami ale vědí, že se nic takového nestane. Ne, opravdu se nechystáme stavět nové budovy na zelené louce. Stát už nyní obcím za prostory i platy úředníků stavebních úřadů platí zhruba čtyři miliardy ročně. Podobně je nám podsouváno, že chceme umlčet ochránce přírody nebo památek. Tak aby bylo jasno: Ústavní soud minulý týden odmítl žalobu senátorů, kteří napadli vyloučení spolků ze stavebního řízení. My ale v novém zákoně počítáme s návratem a zapojením veřejnosti. Chceme dát všem dotčeným subjektům možnost se vyjádřit, zároveň ale zavádíme mechanismy proti zneužití jejich postavení. Jsou to například striktně stanovené lhůty pro vyjádření nebo možnost vyjádřit pouze v té fází a k těm věcem, které jsou relevantní. 

Každá opravdu velká změna, a tou nový stavební zákon beze sporu je, přirozeně vyvolává obavy, dohady, obvykle se kolem vyrojí spousta mýtů. Proto jsme připravili seriál, ve kterém na facebooku a na našich webových stránkách vysvětlujeme, jak je to ve skutečnosti. Není se čeho bát. Doufám, že nám zákonodárci budou dál naslouchat a zákon co nejdříve schválí tak, aby vstoupil v platnost ještě v tomto volebním období. Dalších pět let stavební agónie si už fakt nemůžeme dovolit.

Autorka je ministryní pro místní rozvoj

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital