Boj s dezinformacemi jako dobrý sluha, ale špatný pán. Vláda by se měla více otevřít veřejné kritice a nespřádat plány za zavřenými dveřmi

Adam Růžička

KOMENTÁŘ ADAMA RŮŽIČKY | Vládní boj s dezinformacemi je téma, jež v české společnosti budí velké vášně. Jeho důležitost ostatně dokládá i skutečnost, že se k němu nově zvolený prezident vyjádřil hned v neděli po volbách. V Otázkách Václava Moravce Petr Pavel konstatoval, že si vláda nepočíná zcela šťastně, a to především kvůli neochotě zveřejňovat podkladové materiály a kvůli nejasné komunikaci ohledně toho, co konkrétně chce v rámci boje dělat. „Nevidím důvod, proč by něco takového mělo být utajováno. (…) Veřejnosti by mělo být jasno, že se nejedná o žádnou utajovanou cenzuru, ale že se zde jedná o to, abychom byli schopni se bránit něčemu, co je novou zbraní,“ říká Pavel.

Pavlovo rozdělení pólů, kde máme na jedné straně tajně konspirující cenzory a na té druhé legitimní snahu čelit vážnému nebezpečí, dobře definuje názorové hřiště, na němž se současná diskuze odehrává. Vládní představitelé, především tedy ministr vnitra Vít Rakušanvládní zmocněnec Michal Klíma, se často zaklínají a ujišťují veřejnost, že rozhodně nehrozí riziko cenzury a omezování svobody projevu. Ovšem to je jim těžké věřit, když zároveň nejsou ochotni představit konkrétní návrhy a za celý rok nedokázali termín „dezinformace“ ani pořádně vymezit. Navíc materiály, které do médií několikrát unikly, valnou důvěru nevzbuzují a občas i popírají to, co vládní představitelé předtím tvrdili.

Dobrý příklad přinesl nedávno Jan Cibulka ze serveru iRozhlas. Tomu Úřad vlády odmítl poskytnout znění Akčního plánu pro čelení dezinformacím, který mezi svátky získal a komentoval Deník N. V odůvodnění mimo jiné stálo, že dokument představuje podklad pro odbornou diskuzi, kde „odborníci prezentují své názory, často vycházející z dlouholetého vědeckého bádání či mnohaleté praxe v oboru“. Žádost byla odmítnuta z obavy, že by laická veřejnost mohla výroky expertů špatně interpretovat a dospět „ke zcela zavádějícím závěrům”. O to větší překvapení následovalo, když Cibulka souběžně s odmítnutím zveřejnil i samotný Akční plán, který získal z jiných zdrojů a ve kterém ani jeden expert citován nebyl. S takto nešťastnou komunikací se pak nemůžeme divit, že důvěra není valná.

sinfin.digital