DLM: Descendant lives matter! Na životech našich potomků záleží

Mirek Topolánek

18. 06. 2020 • 12:35

V jakém stavu je naše společnost, kam směřuje a co ji ovlivňuje? Na INFO.CZ přinášíme v českém překladu projev expremiéra Mirka Topolánka, který pronesl 15. června 2020 v rámci webináře European Values at the Time of the COVID 19 Pandemic pořádaného organizací Universal Peace Federation.

Na úvod svého vystoupení musím konstatovat, že současný vývoj v naší zemi, v Evropě, Evropské unii a obecně ve světě ve mně vyvolává obavy. Dnešní pokrytecké demonstrace ve Spojených státech, rozšiřované aktivisty do celého světa, rituální sebebičování, uměle vytvářený pocit viny a rasismus naruby jsou pouze doprovodnými jevy dlouhodobého procesu. Jsme opravdu ohroženi. 

Kupříkladu já jsem typickým ohroženým druhem. Starý, bílý, heterosexuální, politicky nekorektní muž. Katolík. Kuřák. Navíc obstarožní hráč hokeje. Během celé své dosavadní kariéry jsem docílil v kanadském bodování třinácti bodů. To znamená čtyři děti a devět vnuků, přesněji čtyři góly, šest prvních asistencí a tři druhé asistence, získané s mou druhou ženou. Mám příliš mnoho dětí a příliš mnoho vnuků, vytvářejících velkou uhlíkovou stopu, což mimo jiné kritizují antinatalističtí idioti. Dost žertů…

Proč zdůrazňuji počet mých potomků? Není mi totiž jedno, do jakého světa přišli a v jakém světě budou žít. Proto cítím tak silnou odpovědnost. Na životech našich potomků záleží!

Podporuji parlamentní demokracii, liberální kapitalismus a konzervativní hodnoty – křesťanskou etiku, víru, pracovitost, spořivost, odpovědnost a vzdělávání, ochranu tradiční rodiny, kulturního dědictví a majetku. Upřednostňuji údajně překonanou univerzální hodnotu – svobodu – před všemi ostatními. Podporuji základní princip – rovnost příležitostí, mnohem více než solidaritu a rovnost ve výsledku. 

Lidé s podobnými názory jsou dnes z pozic liberální levice, neomarxistů a progresivistů napadáni a zesměšňováni. Podle Winstona Churchilla, jehož socha byla bezprecedentně poničena progresivisty, platí, že: „Socialismus je filozofií neúspěchu, krédem nevědomosti a evangeliem závisti. Jeho vlastní ctností je rovnost v bídě.“ Postmoderní progresivní ideologie obohatily tuto charakteristiku o pochybné morální imperativy, morální kýč a  o apokalyptické scénáře záhuby světa. Nicméně, platí zároveň, že: „Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat.“

Věříme, že žijeme zatím v relativně svobodných, většinou demokratických zemích, kde platí nějaká pravidla, kde systém jakžtakž zabezpečuje pořádek, bezpečnost, lidská práva. Individuální svobody jsou ale den za dnem státem kradeny zpět pod rouškou kolektivních a menšinových práv a metodami policejního státu, demokracie se stává skořápkou a pouhým vynuceným většinovým hlasováním, kapitalismus je pošlapán ve jménu novodobého evropského socialismu a světový řád je v rozvalu. Společnost je polarizovaná a hledá zástupné problémy. V časech covidu-19 je to pravda dvojnásob. Tyto tendence totiž epidemie prohloubila a pro mnoho lidí fakticky legitimizovala. Byl jsem velmi překvapený mírou podvolení, ochotou akceptovat ztrátu svobody a tupým kolektivismem.

Cokoli se stane po covidu, tak tady buď otevřeně, nebo latentně už dávno bylo. Problémy se jen zhoršily. Covid je pouze nasvítil a vyostřil.

Co se to děje v USA, Evropské Unii, v našem „západním světě“? Rozumíme tomu dobře? Je to jenom krize finanční, ekonomická, nebo i kulturní, hodnotová, systémová, migrační, civilizační? Je to nevyhnutelný proces? Jak se postavit k novým postmoderním, postfaktickým ideologiím typu: agresivní genderismus, homosexualismus s průlomem do rodinného a adopčního práva, multikulturalismus, islamismus s prvky práva šária, klimatický alarmismus atd. Všechny ty postpravdivé progresivistické a neomarxistické bludy, kterými vymývají naše mozky pachatelé dobra.

Sázka a orientace na liberální kapitalismus dala Západu technologickou, ekonomickou, ale i morální převahu, kterou během několika dekád prohospodařil. Nic z dosud platných a výše uvedených hodnot dnes nefunguje! Ztrácíme svobodu, poplivali jsme trh a destruujeme aspekty demokracie, kterou jsme „obohatili“ o sebezničující adjektivum „liberální“. To je příčinou úpadku a neschopnosti Západu čelit novým ekonomickým, civilizačním a globálním výzvám a rizikům. Nepředpokládám změny po covidu. Naopak.

Popíráme funkčnost trhu, veřejný sektor bobtná a socializuje se, stát blahobytu hypertrofuje, rozdávaje všechno všem; likvidujeme individuální svobody ve jménu větší bezpečnosti; jsme nuceni být politicky korektní; připustili jsme poválečný zločin multikulturalismu s bezbřehou migrační benevolencí; narůstá americká politika détente a evropský appeasement, tedy neochota k obraně a postupuje relativizace západních hodnot. Toto vše vede v dnešním postmoderním světě k takovému ohrožení naší civilizace, které nemá od pádu římské říše obdoby. Je pět minut po dvanácté. Demokracie selhávají a řečeno spolu s klasikem jsou jen jednu generaci vzdáleny od totality. Doufám, trochu sobecky, že se nejedná už o tu mou generaci.

Pokusím se definovat, a budu se trochu opakovat, základní hodnoty, ke kterým se musí naše civilizace vrátit. Západní hodnoty, vytvářené po staletí (a fatálně destruované v posledních dekádách) stojí na křesťansko-židovských základech, humanismu, osvícenství a na zkušenosti z tragických, sebevražedných válečných konfliktů. Stojí na křesťanské etice, na pracovitosti a odpovědnosti, na vzdělání a inovacích, na ochraně rodiny, kulturního dědictví a majetku. Na konzervativní tradici kombinované s liberálním parlamentním uspořádáním a s tržní ekonomikou, na kombinaci státem garantovaných sociálních jistot a spontánního chování účastníků trhu.

Není to střet pouze mezi liberály a konzervativci, mezi levicí a pravicí, mezi progresivisty a tradicionalisty. Je to kulturní a civilizační válka o budoucnost našich dětí a vnuků, válka o hodnoty a v podstatě válka o přežití.

Co bude dál? Jsou dvě varianty. Tu první známe z dějepisu. Postupný rozklad, nárůst tenzí, historických resentimentů a katarze mnou netušených rozměrů. Ta lepší, ale méně pravděpodobná, je cesta návratu k hodnotám, které přinesly v minulosti primát a převahu Evropy v ekonomice, politice i morálce. Jak prosté, milý Watsone! Potřebujeme více svobody, více odpovědnosti, více obezřetnosti, více trhu. Více důvěry v lidskou aktivitu, více důvěry v sebe sama, více etiky staré jako naše civilizace.

Naší odpovědností je to určitě prosadit! Dlužíme to našim dětem a vnukům. Na jejich životech záleží!

SDÍLET