Dokáže „Borisův most“ zachránit Spojené království?

Gerald Power

30. 10. 2020 • 14:37
KOMENTÁŘ GERALDA POWERA | Premiér Boris Johnson označil – s charakteristickou trumpovskou nadsázkou – Spojené království Velké Británie a Severního Irska za „největší politické partnerství, jaké kdy svět spatřil“. I přesto se však stále více ukazuje, že jeho zachování a zároveň dosažení úspěšného odchodu z Evropy bude vrcholnou zkouškou Johnsonova nadání. Spojené království od dob skotského jakobitského povstání ve 40. letech 18. století nikdy nevypadalo tak křehce.

Vezměte si Severní Irsko. Do 70. let 20. století bylo nejhrdější a nejpevnější součástí Spojeného království. Jeho politice vévodili lidé, jejichž převážným cílem bylo zachovat spojení s Británií. Vzpomínka na druhou světovou válku – kdy sever přestál německé bombardování a jeho průmyslová výroba zásadním způsobem přispěla k národnímu válečnému snažení – posilovala myšlenku, že Severní Irsko je nedílnou součástí Spojeného království. 

Další silnou kulturní vazbu mezi obyvateli Severního Irska a Británie představovalo společné protestantské vyznání, a také monarchie. Návštěvy královny a dalších členů královské rodiny v Severním Irsku – jen v letech 1977 až 1985 jich bylo dvacet – byly unionistickou komunitou přijímány s nadšením jako důkaz britského zájmu o jejich status v rámci britské rodiny národů.

Jenže… jak jen se věci mění. V roce 2020 pověst Severního Irska získaná za druhé světové války zcela zastínila vzpomínka na severoirský konflikt. Protestantismus už dávno přestal být jednotící silou. Monarchie, otřesená řadou skandálů a masmédii přetvořená na celebrity, rovněž přišla o velkou část své síly coby symbolu Spojeného království. 

Místo národní identity má hlavní pojítko mezi Severním Irskem a Británií podobu finančních dotací z Westminsteru na podporu severoirské ekonomiky. Pod vlivem brexitu ovšem oslabuje i ekonomický důvod, proč by Severní Irsko mělo přijímat unii s Británií s otevřenou náručí; dosud totiž neexistuje žádná záruka, že Spojené království dokáže po odchodu z EU zajistit obchodní dohody a ochránit investice a pracovní místa. Navíc jsou v severoirských přístavech zavedeny post-brexitové celní kontroly zboží dováženého z Británie (pramenící z nutnosti udržet otevřenou hranici s Irskou republikou), které oslabí celistvost Spojeného království jako obchodní jednotky. 

A pak je tu skotský faktor. Skotskou politiku, kdysi spolehlivého partnera unie, od 80. let 20. století ovládá otázka nezávislosti. Přenesení místní moci na skotský parlament schválil Tony Blair v 90. letech minulého století, ale ani tento velký konstituční ústupek nedokázal neutralizovat hnutí za nezávislost, představované dominantní Skotskou národní stranou (SNP). Referendum o skotské nezávislosti nás bezprostředně nečeká, tato otázka však má na programu dne své pevné místo, neboť Skotové by raději zůstali v EU. A pokud Skotsko někdy Spojené království opustí, jistě to v Severním Irsku rozpoutá velkou debatu o jeho konstituční budoucnosti.

Borisův most

Do roku 2016 používal Westminster členství v EU jako důvod pro zachování Spojeného království. Starý argument proti SNP zněl, že nezávislé Skotsko by se muselo vzdát přístupu na trh EU, což by nebylo ekonomicky udržitelné. Tato myšlenka byla hlavním důvodem, proč Skoti nezávislost odmítli, když se v roce 2014 konalo o jejich budoucnosti referendum. Díky brexitu však ti, kdo chtějí Skoty přesvědčit, aby ve Spojeném království setrvali, o argument přišli. 

Když se teď členství v EU jako pilíř Spojeného království ocitá společně s protestantismem a monarchií na smetišti dějin, je třeba najít něco jiného. A to nás vede k jednomu z nejambicióznějších infrastrukturních počinů v britské historii – k mostu přes Irské moře spojujícímu Severní Irsko se Skotskem. Most přes Irské moře, nazývaný také „Borisův most“ kvůli silné podpoře, jakou premiér této myšlence vyjadřuje, má využít skutečnosti, že nejbližší body Severního Irska a Skotska dělí pouhých 20 km. Most, který by tento pás moře překlenul, by přinesl dvě věci. 

Zaprvé by velmi pomohl obchodu a cestování mezi Severním Irskem a Británií. Zadruhé by plnil silnou symbolickou funkci jako důkaz oddanosti vlády Spojeného království blahobytu a jednotě všech členských národů. Vlajky a národní hymny už nefungují, fyzický most by ale ukazoval, že Spojené království je stále živé a stále přínosné.

Samozřejmě existují pochybnosti. Mnoho lidí si myslí, že jde o rozmařilý projekt a lépe by bylo použít státní peníze na zdravotnictví a stávající dopravní spojení. Inženýři pochybují, že se takový most vůbec někdy postaví. Skotské politické strany nadšením neoplývají a reakce v Severním Irsku je obecně velmi opatrná: otevřenou podporu vyjadřuje pouze skalní prounijní Demokratická unionistická strana (DUP). A pokud na chvíli odvrátíme pozornost od Severního Irska, můžeme najít další důvod ke skepsi: Eurotunel spojující Dover s Calais. Tunel byl dokončen v roce 1993 a měl představovat nanejvýš praktický způsob, jak spojit Brity s jejich protějšky na kontinentu a narušit proslulou britskou izolovanost. Skutečnost je taková, že Britové si spojení užívají, ale velkou míru izolovanosti si ponechali. 

Pokud tedy infrastruktura sama o sobě spojení vytvořit nemůže, jistě má potenciál, aby ho posílila. V létě 2021 bude zveřejněna státní prověrka dopravy ve Spojeném království, která by měla být vnímána jako posudek realizovatelnosti mostu. Jisté je, že jeho stavba by se neobešla bez mimořádných nákladů a rizika. Pokud se neuskuteční, riziku a nákladům se vyhneme, zároveň ale neuděláme nic, abychom zodpověděli tu nejnepříjemnější otázku. Totiž zda skutečně slouží „největší politické partnerství, jaké kdy svět spatřil“, skotským a severoirským zájmům.

Autor vyučuje na Fakultě humanitních a sociálních studií Anglo-American University v Praze (AAU).

SDÍLET