Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Drahoš do Senátu: Chybí poučení z chyb a zůstává nekonkrétnost. Komentář M. Žižkové

Drahoš do Senátu: Chybí poučení z chyb a zůstává nekonkrétnost. Komentář M. Žižkové

Další z neúspěšných prezidentských kandidátů oficiálně oznámil svou účast ve volbách do Senátu. O tom, že se Jiří Drahoš uchýlí k tomuto kroku, se mluvilo v podstatě od té chvíle, kdy se ukázalo, že hlavou státu bude dalších pět let Miloš Zeman, a ne bývalý šéf Akademie věd. Stejně tak byl téměř jistý i fakt, že bude kandidovat v některém z pražských okrsků a že se zároveň vyhne těm, o něž se uchází Pavel Fischer nebo Marek Hilšer. Všechny tři kandidáty spojuje mnohé: chtějí přetavit politický kredit z prezidentského klání, mluví o potřebě spojovat Čechy a vyřešit problém exekucí, podporu si vyjednávají napříč politickým spektrem. Podobně ale zní i jejich limity. V Drahošově případě ještě více vystupuje určitá nekonkrétnost a jen omezené poučení se z chyb během prezidentské kampaně.

Hlavním sdělením Drahošovy úterní tiskové konference neměla být jen jeho kandidatura, ale také založení spolku s názvem „Společně pro Česko“. Ten má ambici zabývat se „hlavními problémy naší společnosti a pomáhat při jejich řešení“. Chce společnost spojovat, a ne ji rozdělovat za pomoci vyvolávání strachu a nedůvěry. V tomto prohlášení Drahoš navazuje na svou prezidentskou kampaň. Jakkoliv je pravdivé a sympatické, nelze se ubránit pocitu, že je vrcholně nekonkrétní.

Zatočíme s exekucemi

Bývalý šéf Akademie věd zmiňuje vedle potřeby kvalitního školství například problém exekucí. Mimochodem i třeba Marka Hilšera lze v poslední době vídat na akcích, které se tomuto tématu věnují. Je pravdou, že na jeho závažnost ukazují i aktuální data. Odborníci i politici už několik let projednávají legislativu, která by umožnila lidem v dluhové pasti oddlužení. Zvažuje se místní příslušnost exekutorů, která by seškrtala zbytečné náklady, jež si v některých případech účtují. Snaze přispět k řešení zřejmě nelze nic vytknout.

Faktem ale je, že se jedná o komplexní problém některých regionů Česka, kde se mísí pozůstatky historických událostí s proměnou pracovních příležitostí posledních let. Přijít s návrhem efektivního řešení není jednoduché. Drahoš sice mluví o aktivitách v regionech, jeho kandidatura ale bude – vzhledem k voličům, na které cílí – pragocentrická. A pouhá slova o spojování Čechů nestačí.

Poučil se z chyb?

Otázka tedy zní, do jaké míry se Drahoš poučil ze své prezidentské kandidatury. Reflexe z jeho úst příliš nezazněla. Na nějakou dobu se stáhl do ústraní. Výjimku udělal v případě, kdy na jednom z pražských gymnázií vyprávěl při debatě se studenty, že za jeho negativní výsledek mohou do velké míry emaily s lživými informacemi, které mířily na důchodce na venkově. Ty mu podle jeho soudu mohly ukrást důležité hlasy, které pak rozhodly o Zemanově vítězství. Bližší informace ke své analýze ale Drahoš dodnes sdělit nechce. Ač dezinformace svou roli hrát mohly, nebyly zdaleka jediným faktorem. A je otázkou, do jaké míry se neúspěšný kandidát ze svých dalších chyb poučil.

Po jeho boku stál i v úterý jako jeden ze zakládajících členů nového spolku Jakub Kleindienst – bývalý politik a podnikatel, k němuž se pojí kauzy Davida Ratha nebo Stanislava Grosse. Přestože Drahoš si za ním po celou prezidentskou kampaň stál a jeho působení obhajoval, před druhým kolem prezidentských voleb sám řekl, že musí jeho manažer ustoupit do pozadí, aby nebyl terčem kritiky. Nyní ale podle všeho zůstává jedním z Drahošových nejbližších lidí.

Poslední neznámou představuje funkčnost nepolitického spolku, kterým má „Společně pro Česko“ být. Kolem Drahoše, stejně jako Fischera nebo Hilšera začaly bezprostředně po prezidentské volby kroužit politické strany, které by osobnosti rády získaly do svých řad. Všichni tři se ale stranickému angažmá brání.

Motivací tu může být problém souznít s idejemi konkrétní strany a s jejími aktivitami, ale i neochota připoutat k nim své jméno. Místo toho všichni tři tvrdí, že si vyjednávají podporu napříč stranami. Přílišná abstrakce a ochota vyjít vstříc všem ale také můžou být na škodu.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1