Dvanáct let od gruzínské války: Proč země stále nechce bouchnout Rusku dveřmi před nosem

KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | V noci ze 7. na 8. srpna uplynulo přesně dvanáct let od začátku poslední války mezi Ruskem a Gruzií. Ta skončila velmi brzy očekávatelným ruským vítězstvím; a byť by bylo jistě záhodno rekapitulovat vývoj vztahů mezi oběma zeměmi, důležitější otázka zní, proč není pro gruzínské vedení jednoduché zabouchnout dveře k Rusku a proč Rusku současný stav vlastně docela vyhovuje.  

Rusko-gruzínské vztahy mají do ideálu hodně daleko a rozhodně za to nemůže jen válka, která se odehrála v roce 2008. Už při pohledu dále do historie je zřejmé, že prakticky od rozpadu Sovětského svazu vznikalo napětí spojené s tím, že Rusko hodlalo hrát dominantní roli v regionu, zatímco Gruzie byla k takové ruské pozici více než zdrženlivá. Ostatně, ani gruzínský vstup do Společenství nezávislých států v roce 1993 nebyl dobrovolný, ale způsobený ruským zásahem do občanské války na straně Eduarda Ševarnadzeho. Rusko si navíc kromě jiného drželo v záloze ještě Abcházii a Jižní Osetii, které fungovaly jako blok pro západní aspirace ze strany Tbilisi.

Sedmdesát pět let od Hirošimy a Nagasaki: Jaderné zbraně, darebné státy, teroristé a my

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital