Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Glosa: Zdánlivě nudný sjezd. Zkouška Babišem se může brzy vrátit a pak se ukáže „barevné“ vedení

Glosa: Zdánlivě nudný sjezd. Zkouška Babišem se může brzy vrátit a pak se ukáže „barevné“ vedení

Sociální demokraté se dnes sjeli do Hradce Králové. Už od čtvrtečního večera ale bylo jasné, že sjezd nebude tak dramatický, jak by mohl být. Před dvěma dny zkrachovala jednání vedení ČSSD s hnutím ANO. A z řad sociální demokracie v té době zaznělo jasné oddechnutí si. Ve stejné atmosféře se nesl i dnešní den v královéhradeckém kulturním domě Střelnice. Stejná zkouška se ale může brzy vrátit a není jasné, jak ji čerstvě zvolené vedení zvládne.

Na chodbách se dnes mezi delegáty ještě vedly řeči ohledně vyjednávání o koaliční spolupráci s Andrejem Babišem. Na první pohled ale bylo zřejmé, že se sociálním demokratům ulevilo, že nejsou postaveni před rozhodování ve vnitrostranickém referendu. Pokud by tomu tak bylo, působil by dnešní sjezd podstatně dramatičtěji. Strana totiž není v přístupu k vládnutí s hnutím ANO zdaleka jednotná. Ať by předseda Jan Hamáček s prvním místopředsedou Jiřím Zimolou dojednali jakýkoliv kompromis, byl by stále jen na půl cesty od rozhodnutí nejít do vlády s trestně stíhanou osobou v čele.

Už v minulých dnech tak přicházely od mnohých straníků vyjádření, že Andrej Babiš je pro ně nepřekonatelným problémem. I dnes přetrvával názor, že je partaj naladěná proti takovéto formě vládnutí.

A protože na stole nakonec žádný návrh ani nebyl, mohli se Jan Hamáček i Jiří Zimola na začátku sjezdu pochválit, že ustáli složitá jednání a vzepřeli se byznysovým pravidlům, která se jim snažil vnutit premiér v demisi. Dočkali se potlesku. Někteří straníci jim i z pódia za jejich rozhodnutí a závěrečný „majstrštyk“ poděkovali.

Za největší pozdvižení dnešního sjezdu by se tak dalo považovat opakované okřikování delegátů, že nemají v sále hlučet a pak se vrátit od piva, které čepovali na dvorku, alespoň na hlasování. Dobrou image straně nedotvářelo ani elektronické hlasování. Nejasnosti kolem toho, kdy a jak tlačítka mačkat, aby signál došel tam, kam má, vedly až ke zpochybnění celého hlasování. Přestože i toto ukazuje na to, jak strana (ne)funguje, jde spíše o tu anekdotickou část dne. Ta důležitější se odehrávala jindy.

Sociální demokraté si dnes dovolili své vedení. Vedle Jana Hamáčka a Jiřího Zimoly v něm figurují řadoví místopředsedové Martin Netolický, Jaroslav Foldyna, Jana Fialová a Roman Onderka. Pátého vybere ústřední výkonný výbor. Mezi neúspěšnými kandidáty tak zůstaly europoslanci nebo zástupci mladé generace.

Vedení ČSSD je téměř úplně obměněné. Z toho minulého přetrval pouze současný předseda Hamáček. Bylo téměř jisté, že po výrazné porážce v podzimních volbách, budou straníci požadovat změnu. Nové vedení se ale vyznačuje také tím, že je – slovy místopředsedy Netolického – pestrobarevné. Sami jeho členové si pochvalují, že je to tak dobře, že v čele soc. dem. budou konečně zastoupeny různé názorové proudy. Bývalému předsedovi Bohuslavu Sobotkovi kritici vyčítali, že se příliš obklopuje svými blízkými. Nyní má skončit „servilní přikyvování“.

Jak bude spolupráce fungovat v praxi, se ale teprve ukáže. Faktem totiž je, že vedení je opravdu namixováno z různých straníků. Na jedné straně dominuje Jaroslav Foldyna, který dle svých dnešních slov kandidoval, aby „naštval Mirka“ (míněno europoslance za ČSSD Miroslava Poche). Zároveň se neštítí využít pro získání voličů rétoriku hraničící s diskursem extrémistických stran. Dlouhodobě také obhajuje jednání prezidenta Miloše Zemana.

Již zmíněný Netolický naopak v letošních volbách deklaroval, že volil Jiřího Drahoše. Na Zemanovi mu vadí například to, že podle něj vykládá ústavu účelově.

Rozpětí myšlenek a přístupů a nakonec i některé malicherné dohady, které dnešní sjezd provázely, ukazují, že sociální demokracie je demokratickou stranou s „pestrobarevnými“ členy, což se odráží i ve složení vedení. Blízká budoucnost ovšem ukáže, zda to může partaj, která nutně potřebuje před komunálními a senátními volbami chytit nový dech, posilnit. A první zkouška může být na dosah. Ačkoliv mnoha straníkům spadnul po krachu jednávání s ANO kámen ze srdce, stále to není úplně uzavřená věc. Jak říká první místopředseda Zimola: dveře pro vyjednávání se dají opět otevřít.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744